Soubor zařízení, které tvoří cestu pro elektrický proud, elektromagnetické procesy, které lze popsat pomocí pojmů proud a napětí, se nazývá elektrický obvod.

Jednotlivá zařízení obsažená v elektrickém obvodu se nazývají prvky elektrického obvodu. Část elektrického obvodu obsahující v něm izolované prvky se nazývá úsek řetězu.

Prvky obvodu určené k výrobě elektrické energie se nazývají zásoby energiea prvky využívající elektrickou energii – přijímače elektrické energie.

Běžné grafické znázornění elektrického obvodu se nazývá schéma elektrického obvodu. V rádiové elektronice existují různé typy obvodů: konstrukční, obvodové a ekvivalentní obvody.

Strukturální schéma elektrický obvod – konvenční grafický obraz skutečného obvodu, odrážející pouze nejdůležitější funkční části obvodu a hlavní spojení mezi nimi.

Schematický diagram elektrického obvodu je grafickým znázorněním skutečného obvodu, ve kterém jsou pomocí běžných grafických symbolů znázorněny dva prvky obvodu a spojení mezi nimi. Každý skutečný prvek elektrického obvodu odpovídá konvenčnímu označení obrázku a písmene, definovanému současnými normami ESKD.

Ekvivalentní obvod nebo ekvivalentní schéma zapojení elektrického obvodu je konvenční grafické znázornění modelovacího obvodu, tzn. obvod složený z idealizovaných prvků, který nahrazuje skutečný zkoumaný obvod v rámci řešeného problému. Ekvivalentní schéma zapojení lze odvodit ze schématu zapojení nahrazením každého reálného prvku na něm zobrazeného jeho ekvivalentním schématem zapojení. V závislosti na požadované přesnosti výpočtu, studovaném rozsahu frekvencí atd. lze každému prvku elektrického obvodu přiřadit různé modelovací obvody a různé ekvivalentní obvody, zejména: obvodové ekvivalentní obvody pro stejnosměrné a střídavé proudy, pro vysoké resp. nízké frekvence a podobně.

Obrázek 1.7. Tranzistorový ekvivalentní obvod pro nízké (a) a vysoké (b) frekvence

Elektrické obvody složené z idealizovaných prvků lze klasifikovat podle řady charakteristik:

1) podle topologických vlastností: rozvětvené a nerozvětvené, jednoduché (jednookruhové, dvouuzlové) a složité (víceokruhové, víceuzlové);

2) podle energetických vlastností: aktivní (obsahující aktivní prvky) a pasivní (neobsahující aktivní prvky)

3) podle počtu vnějších pinů: dvousvorkové a vícesvorkové.

Základem je klasifikace obvodů v závislosti na typu diferenciální rovnice obvodu.

Nazývají se idealizované elektrické obvody, jejichž procesy jsou popsány obyčejnými diferenciálními rovnicemi obvody se soustředěnými parametry. Obvody tohoto typu se používají jako zjednodušené modely reálných elektrických obvodů a jejich prvků na relativně nízkých frekvencích, kdy je vlnová délka elektromagnetických kmitů výrazně větší než rozměry zkoumaného zařízení.

ČTĚTE VÍCE
Jaké pletivo použít pro pokládku pórobetonu?

Nazývají se idealizované elektrické obvody, jejichž procesy jsou popsány parciálními diferenciálními rovnicemi obvody s distribuovanými parametry. Vlnová délka elektromagnetických kmitů je v tomto případě měřitelná s rozměry zkoumaného zařízení nebo jeho prvků.

Nazývá se obvod složený pouze z lineárních prvků lineární. Diferenciální rovnice takového řetězce je lineární.

Pokud obvod obsahuje alespoň jeden nelineární prvek, pak se nazývá nelineární, a procesy v něm jsou popsány nelineárními diferenciálními rovnicemi.

Parametry lineárních prvků mohou mít konstantní hodnoty nebo se mohou v průběhu času měnit pod vlivem určitých faktorů. Prvky prvního typu se nazývají lineární prvky s konstantními parametry, prvky druhého typu – lineární prvky s proměnnými parametry nebo parametrické prvky.

Největší hodnotu řádu diferenciální rovnice obvodu charakterizuje pořadí složitosti řetězce a je roven počtu reaktivních prvků (kapacit a indukčností).