4.1 Po dokončení instalačních prací musí instalační organizace dokončit:
zkoušení otopných soustav, zásobování teplem, vnitřního zásobování studenou a teplou vodou a kotelen hydrostatickou nebo manometrickou metodou s vypracováním protokolu podle závazného dodatku 3, jakož i proplachovacích systémů v souladu s požadavky bodu 3.10 těchto pravidel ;
zkoušení vnitřních kanalizací a kanalizací s vypracováním protokolu dle závazné přílohy č. 4;
individuální zkoušky instalovaného zařízení s vypracováním protokolu dle závazné přílohy č. 1;
tepelné testování topných systémů pro rovnoměrné vytápění topných zařízení.
Zkoušky systémů používajících plastové potrubí by měly být prováděny v souladu s požadavky CH 478-80.
Zkoušky by měly být provedeny před začátkem dokončovacích prací.
Tlakoměry používané pro testování musí být kalibrovány v souladu s GOST 8.002-71.
4.2 Při individuálním testování zařízení musí být provedeny tyto práce:
kontrola souladu instalovaného zařízení a provedené práce s pracovní dokumentací a požadavky těchto pravidel;
zkušební zařízení naprázdno a pod zatížením po dobu 4 hodin nepřetržitého provozu. Zároveň vyvážení kol a rotorů v sestavách čerpadel a odsávačů kouře, kvalita těsnění ucpávky, provozuschopnost spouštěcích zařízení, stupeň ohřevu elektromotoru a dodržení požadavků na montáž a instalaci jsou kontrolována zařízení uvedená v technické dokumentaci výrobců.
4.3 Hydrostatické zkoušky otopných systémů, systémů zásobování teplem, kotlů a ohřívačů vody musí být prováděny při kladné teplotě v prostorách budovy a systémů zásobování studenou a teplou vodou, kanalizace a kanalizace – při teplotě ne nižší než 278 K (5 °C). Teplota vody by také neměla být nižší než 278K (5°C).
VNITŘNÍ SYSTÉMY PŘÍVODU STUDENÉ A TEPLÉ VODY
4.4 Vnitřní systémy zásobování studenou a teplou vodou musí být zkoušeny hydrostatickou nebo manometrickou metodou v souladu s požadavky GOST 24054-80, GOST 25136-82 a těmito pravidly.
Hodnota zkušebního tlaku pro hydrostatickou zkušební metodu by se měla rovnat 1,5 přebytku provozního tlaku.
Před instalací vodovodních kohoutků je nutné provést hydrostatické a tlakové zkoušky rozvodů studené a teplé vody.
Systémy jsou považovány za vyhovující, pokud do 10 minut poté, co byly pod zkušebním tlakem za použití hydrostatické zkušební metody, nedošlo k poklesu tlaku o více než 0,05 MPa (0,5 kgf/cm 2) a poklesu ve svarech, trubkách, závitových spojích, fitinkách. a jsou detekovány úniky vody proplachovacím potrubím.
Po ukončení hydrostatické zkoušky je nutné odpustit vodu z vnitřních rozvodů studené a teplé vody.
4.5 Manometrické zkoušky vnitřního systému zásobování studenou a teplou vodou by měly být prováděny v následujícím pořadí: naplňte systém vzduchem o zkušebním přetlaku 0,15 MPa (1,5 kgf/cm 2); pokud jsou sluchem zjištěny závady instalace , tlak by měl být snížen na atmosférický tlak a vady odstraněny; poté naplňte systém vzduchem o tlaku 0,1 MPa (1 kgf/cm2), udržujte jej pod zkušebním tlakem po dobu 5 minut.
Systém se považuje za vyhovující zkoušce, pokud při zkušebním tlaku pokles tlaku nepřekročí 0,01 MPa (0,1 kgf/cm 2 ).
SYSTÉMY TOPENÍ A ZÁVODU TEPLA
4.6 Zkoušky systémů ohřevu vody a zásobování teplem by měly být prováděny s vypnutými kotli a expanzními nádobami pomocí hydrostatické metody s tlakem rovným 1,5 provozního tlaku, ale ne nižším než 0,2 MPa (2 kgf/cm 2 ) při nejnižší bod systému.
Systém se považuje za vyhovující zkoušce, pokud během 5 minut pod zkušebním tlakem pokles tlaku nepřekročí 0,02 MPa (0,2 kgf/cm^) a nedochází k netěsnostem ve svarech, trubkách, závitových spojích, armaturách, topná zařízení a zařízení.
Hodnota zkušebního tlaku metodou hydrostatické zkoušky pro otopné soustavy a systémy zásobování teplem připojené k teplárnám nesmí překročit maximální zkušební tlak pro topná zařízení a topná a ventilační zařízení instalovaná v systému.
4.7 Měřicí zkoušky systémů vytápění a zásobování teplem by se měly provádět v pořadí uvedeném v bodě 4.5.
4.8 Systémy deskového vytápění by měly být zpravidla zkoušeny pomocí hydrostatické metody.
Manometrické testování lze provádět při záporných venkovních teplotách.
Hydrostatická zkouška panelových topných systémů musí být provedena (před utěsněním instalačních oken) tlakem 1 MPa (10 kgf/cm 2 ) po dobu 15 minut, přičemž pokles tlaku nesmí být větší než 0,01 MPa (0,1 kgf). /cm2).
U panelových topných systémů kombinovaných s topnými zařízeními by hodnota zkušebního tlaku neměla překročit maximální zkušební tlak pro topná zařízení instalovaná v systému.
Hodnota zkušebního tlaku panelových topných systémů, parního vytápění a systémů zásobování teplem při manometrických zkouškách by měla být 0,1 MPa (1 kgf/cm2) Doba trvání zkoušky je 5 minut. Pokles tlaku by neměl být větší než 0,01 MPa (0,1 kgf/cm2).
4.9 Systémy parního vytápění a zásobování teplem s pracovním tlakem do 0,07 MPa (0,7 kgf/cm 2 ) musí být zkoušeny hydrostatickou metodou s tlakem rovným 0,25 MPa (2,5 kgf/cm 2 ) v nejnižším bodě systém; systémy s pracovním tlakem vyšším než 0,07 MPa (0,7 kgf/cm 2 ) – hydrostatický tlak rovný pracovnímu tlaku plus 0,1 MPa (1 kgf/cm 2 ), ale ne méně než 0,3 MPa (3 kgf/cm 2 ) při nejvyšší bod systému.
Systém je uznán za prošel tlakovou zkouškou, pokud během 5 minut pod zkušebním tlakem pokles tlaku nepřekročí 0,02 MPa (0,2 kgf/cm 2 ] a nedochází k netěsnostem ve svarech, trubkách, závitových spojích, fitinkách , topná zařízení.
Systémy parního vytápění a dodávky tepla musí být po hydrostatické nebo tlakové zkoušce zkontrolovány spuštěním páry při provozním tlaku systému. V tomto případě není povolen únik páry.
4.10 Tepelné zkoušky systémů vytápění a zásobování teplem při kladných venkovních teplotách musí být prováděny při teplotě vody v přívodních potrubích systémů nejméně 333 K (60 °C). V tomto případě by se všechna topná zařízení měla zahřívat rovnoměrně.
Pokud v teplém období nejsou žádné zdroje tepla, musí být provedena tepelná zkouška otopných soustav po připojení ke zdroji tepla.
Tepelné zkoušky otopných soustav při záporných teplotách venkovního vzduchu musí být prováděny při teplotě chladicí kapaliny v přívodním potrubí odpovídající teplotě venkovního vzduchu při zkoušce podle harmonogramu teplot vytápění, nejméně však 323 K (50 °C) a hodnotu cirkulačního tlaku v systému dle pracovní dokumentace.
Tepelná zkouška topných systémů by měla být provedena do 7 hodin, přičemž se kontroluje rovnoměrnost ohřevu topných zařízení (na dotek).
4.11 Kotle musí být před pokládkou odzkoušeny hydrostatickou metodou, ohřívače vody – před aplikací tepelné izolace. Při těchto zkouškách musí být odpojeno topení a rozvody teplé vody.
Po dokončení hydrostatických zkoušek je nutné odpustit vodu z bojlerů a ohřívačů vody.
Kotle a ohřívače vody musí být testovány pod hydrostatickým tlakem spolu s armaturami na nich nainstalovanými.
Před hydrostatickou zkouškou kotle musí být víka a poklopy pevně uzavřeny, pojistné ventily zablokovány a na přírubovém připojení průtokového zařízení nebo bypassu nejblíže parnímu kotli musí být umístěna zátka.
Hodnota zkušebního tlaku pro hydrostatické zkoušky kotlů a ohřívačů vody je akceptována v souladu s normami nebo technickými specifikacemi pro toto zařízení.
Zkušební tlak je udržován po dobu 5 minut, poté je snížen na maximální provozní tlak, který je udržován po celou dobu potřebnou ke kontrole kotle nebo ohřívače vody.
Kotle a ohřívače vody prošly hydrostatickou zkouškou, pokud:
během doby, kdy byly pod zkušebním tlakem, nebyl pozorován žádný pokles tlaku;
Nebyly zaznamenány žádné známky prasknutí, úniku nebo povrchového pocení.
4.12 Potrubí na naftu by mělo být zkoušeno hydrostatickým tlakem 0,5 MPa (5 kgf/cm 2 ) Systém se považuje za vyhovující, pokud do 5 minut po zkušebním tlaku pokles tlaku nepřekročí 0,02 MPa (0,2 kgf/cm2).
VNITŘNÍ KANALIZACE A ODVODY
4.13 Zkoušky vnitřních kanalizací musí být provedeny poléváním vodou při současném otevření 75 % sanitárních zařízení napojených na zkoušený prostor na dobu potřebnou k jeho kontrole.
Systém se považuje za vyhovující zkoušce, pokud při jeho kontrole nebyly zjištěny žádné netěsnosti stěnami potrubí a spojů.
Zkoušky kanalizačních výtokových potrubí uložených v zemi nebo podzemních kanálech musí být provedeny před jejich uzavřením napuštěním vodou do úrovně podlahy přízemí.
4.14 Zkoušky úseků kanalizačních systémů skrytých při následných pracích musí být provedeny poléváním vodou před jejich uzavřením s vypracováním revizní zprávy pro skryté práce v souladu se závazným dodatkem 6 SNiP 3.01.01-85.
4.15 Testování vnitřních odtoků by mělo být provedeno jejich naplněním vodou po úroveň nejvyšší odtokové nálevky. Délka testu musí být alespoň 10 minut.
Odtoky se považují za vyhovující zkoušce, pokud při kontrole nebyly zjištěny netěsnosti a hladina vody ve stoupačkách se nesnížila.
VĚTRÁNÍ A KLIMATIZACE
4.16Konečnou fází instalace ventilačních a klimatizačních systémů je jejich individuální testování.
Zahájením jednotlivých zkoušek systémů by měly být dokončeny celkové stavební a dokončovací práce na ventilačních komorách a šachtách a také instalace a jednotlivé zkoušky podpůrných zařízení (zásobování elektřinou, teplem atd.). napájení ventilačních jednotek a klimatizace podle trvalého schématu, připojení elektřiny podle dočasného schématu a provozuschopnost spouštěcích zařízení kontroluje generální dodavatel.
4.17 Montážní a stavební organizace musí při jednotlivých zkouškách provést tyto práce:
zkontrolovat soulad skutečného provedení větracích a klimatizačních systémů s projektem (podrobný návrh) a požadavky tohoto oddílu;
zkontrolovat těsnost částí vzduchovodů skrytých stavebními konstrukcemi metodou aerodynamické zkoušky v souladu s GOST 12.3.018-79, na základě výsledků zkoušky těsnosti vypracovat inspekční zprávu pro skryté práce ve formě povinné přílohy 6SNiP 3.01.01-85;
zkušební (záběhové) vzduchotechnické zařízení s pohonem, ventily a klapkami na volnoběh v souladu s požadavky stanovenými technickými specifikacemi výrobců.
Doba záběhu se bere v souladu s technickými specifikacemi nebo pasem testovaného zařízení. Na základě výsledků zkoušek (vloupání; ventilační zařízení) je vypracován protokol ve formě povinné přílohy 1.
4.18 Při nastavování ventilačních a klimatizačních systémů na konstrukční parametry s přihlédnutím k požadavkům GOST 12.4.021-75 je třeba provést následující:
testování ventilátorů při provozu v síti (zjištění souladu skutečných charakteristik s pasovými údaji: přívod a tlak vzduchu, rychlost otáčení atd.);
kontrola rovnoměrnosti ohřevu (chlazení) výměníků tepla a kontrola nepřítomnosti odvodu vlhkosti přes lapače kapek zavlažovacích komor;
testování a seřizování systémů za účelem dosažení návrhových ukazatelů pro proudění vzduchu ve vzduchovodech, lokální přisávání, výměnu vzduchu v místnostech a stanovení netěsností nebo ztrát vzduchu v systémech, jejichž přípustná hodnota v důsledku netěsností vzduchovodů a dalších prvků systémy by neměly překročit návrhové hodnoty v souladu s SNiP 2.04.05-85;
kontrola činnosti odsávacích zařízení přirozené ventilace.
Pro každý ventilační a klimatizační systém je vydáván pas ve dvou vyhotoveních ve formě povinného dodatku 2.
4.19 Odchylky ukazatelů proudění vzduchu od ukazatelů stanovených projektem po seřízení a testování ventilačních a klimatizačních systémů jsou povoleny:
± 10% – podle průtoku vzduchu procházejícího vzduchotechnickými rozvody a sacími zařízeními obecných větracích a klimatizačních zařízení za předpokladu, že je zajištěn požadovaný tlak (zřídkavost) vzduchu v místnosti;
+10 % – podle průtoku vzduchu odváděného lokálním odsáváním a přiváděného přes sušicí potrubí.
Během komplexního testování ventilačních a klimatizačních systémů zahrnují práce při uvádění do provozu:
současné testování operačních systémů;
kontrola výkonu systémů větrání, klimatizace a vytápění a zásobování chladem za návrhových provozních podmínek se zjišťováním souladu skutečných parametrů s návrhovými;
zjišťování důvodů, proč nejsou zajištěny projektové provozní režimy systémů, a přijímání opatření k jejich odstranění;
testování zařízení na ochranu, blokování, poplašné a kontrolní zařízení;
měření hladin akustického tlaku v návrhových bodech.
Komplexní testování systémů se provádí podle programu a harmonogramu vypracovaného zákazníkem nebo jeho jménem organizací uvádějící do provozu a dohodnutého s generálním dodavatelem a montážní organizací.
Postup provádění komplexního testování systémů a odstraňování zjištěných závad musí odpovídat SNiP III-3-81.
INDIVIDUÁLNÍ TESTOVÁNÍ ZAŘÍZENÍ
dokončeno v ________________________________________________________________
(název staveniště, stavby, dílny)
____________________ ” ” ____________________ 198
Komise složená ze zástupců:
pozice, iniciály, příjmení)
hlavní dodavatel ______________________________________________
pozice, iniciály, příjmení)
instalační organizace ___________________________________________________
pozice, iniciály, příjmení)
vypracovali tento zákon o následujícím:
[(ventilátory, čerpadla, spojky, samočistící filtry s elektrickým pohonem,
regulační ventily pro ventilační (klimatizační) systémy
(čísla systému jsou uvedena)]
byly zaběhnuty pro _________________ v souladu s technickými specifikacemi,
V důsledku testování specifikovaného zařízení bylo zjištěno, že požadavky
pro jeho montáž a instalaci, uvedené v dokumentaci výrobců, byly dodrženy a nebyly zjištěny žádné závady v jeho provozu.
Provádějí se zkoušky vnitřního zásobování vodou hydrostatický nebo manometrická metoda.
Před hydrostatický test místo vodovodních armatur jsou instalovány zátky. Na potrubí je v jeho nejnižším místě (obvykle u vodoměrné jednotky) připojen tlakoměr s třídou přesnosti minimálně 1,5 a zařízení pro vytváření tlaku v systému – hydraulický lis nebo kompresor.
Vnitřní síť naplňte vodou, otevřete všechny uzavírací ventily a zkontrolujte, eliminujte netěsnosti. Po odstranění vzduchu přes nejvyšší vodní body se tlak zvýší na požadovanou hodnotu, která je řízena tlakoměrem.
Proplachování přívodu pitné vody musí být prováděno obzvláště pečlivě: dokud v kterémkoli místě nevytéká voda.
Sítě přívodu studené a teplé vody se testují při tlaku rovném 1,5 přetlaku pracovního tlaku. Systém se považuje za vyhovující zkoušce, pokud do 600 s neklesne tlak o více než 0,05 MPa a nedojde k poklesu svarů, trubek, závitových spojů, fitinků nebo úniku vody přes proplachovací zařízení.
Skryté sekce jsou testovány před zabudováním do stavebních konstrukcí.
V případech, kdy je obtížné provést hydrostatické zkoušky, například při teplotě místnosti pod nulou, je možné provést tlaková zkouška vodovodní sítě. K tomu je v systému vytvořen tlak 0,15 MPa a po odstranění závad je systém po dobu 0,1 s testován tlakem 300 MPa. V tomto případě by tlak neměl klesnout o více než 0,01 MPa.
Vnitroblokové sítě, vstupy prožívání hydrostatické nebo manometrické metoda pro pevnost před zasypáním trubek a pro hustotu po zasypání výkopu.
Při uvádění zařízení do provozu zkontrolujte těsnost systémů s nainstalovanými vodovodními armaturami. Současně se zapnou čerpací jednotky, které řídí tlak, který vytvářejí. Zkontrolujte průtok vody do horních pater budov.
V horkovodních systémech se také kontroluje teplota vody na různých místech systému, zejména na nejvzdálenějších místech. Pokud je voda nedohřátá (pod 55 °C), zkontrolujte provoz ohřívače vody a zajistěte cirkulaci vody.
Vypracujte protokoly o hydraulických zkouškách pro systémy.
15. Opravy a seřízení rozvodů studené vody
Pro udržení systému v provozuschopném stavu se provádějí běžné opravy vodovodního řádu, jejichž objemy a načasování jsou uvedeny v tabulce 1. Kromě prací uvedených v tabulce se při opravách, potrubí, obnovují tepelné izolace a regulátor tlaku je nastaven. Větší opravy zahrnují výměnu potrubí, směšovačů, armatur pro splachovací nádrže, ventilů, šoupátek, čerpadel a dalších prvků systému.
Rozsah prací a četnost běžných oprav vodárenských prvků
Seřízení vypouštěcích armatur a plovákového ventilu
Výměna těsnění plovákového ventilu
Výměna vypouštěcího ventilu
Utahování a plnění olejových těsnění
Utažení matice hubice, výměna těsnění
Utažení převlečné matice spínací zástrčky, výměna těsnění
Výměna těsnění ventilu
Utahování a plnění olejových těsnění
Ventily a šoupátka z litiny
Ventily a zátkové kohouty z mosazi
Po opravách a odstranění závad je zprovozněn vnitřní vodovod. Zároveň se kontroluje systém, kontroluje se rozsah oprav, kvalita montážních prací a jejich soulad s projektem.
Potrubí musí být pevně zajištěno. V místě křížení potrubí se stavebními konstrukcemi jsou manžety instalovány tak, aby vyčnívaly 20 mm nad úroveň podlahy. Trubky by měly být umístěny ve vzdálenosti 15 mm od povrchu stěny a měly by mít sklon 20. 0,002 směrem ke stoupačce, vodovodním armaturám nebo odvodňovacím zařízením instalovaným v nejnižších místech hlavního potrubí.
Hydraulický test se provádí po naplnění systému a vypuštění vzduchu přes armatury umístěné v horních bodech stoupaček a odstranění netěsností. Skryté sekce jsou testovány před zabudováním do stavebních konstrukcí.
Tlak v přívodu vody se vytváří pomocí hydraulického lisu. Sítě pro přívod studené vody se zkouší při tlaku rovném pracovnímu tlaku plus 0,5 MPa, maximálně však 1 MPa. Systém se považuje za vyhovující, pokud do 10 minut tlak neklesne o více než 0,05 MPa.
Čerpací jednotky se testují nejprve při volnoběhu a poté při zatížení. Před testováním je zkontrolována instalace, zkontrolována spolehlivost upevnění a nepřítomnost jakýchkoli předmětů (těsnění, části) uvnitř. K tomu ručně otočte hřídel čerpadla a zapněte ji na 5 minut. Pokud dojde k cizímu hluku nebo klepání, čerpadlo se vypne a rozebere. Během normálního provozu nechte čerpadlo běžet 12 minuty, poté zkontrolujte, zda se třecí části nezahřály. Příčinou zahřívání může být nepřesné uložení, deformace, pevné utažení, znečištění třecích částí nebo maziva. Po kontrole čerpadla a odstranění závady nechte čerpadlo běžet 15 hodinu, poté 1 hodin a sledujte jeho stav. Pokud nejsou zjištěny žádné závady, čerpadlo je uvedeno do zkušebního provozu.
Po vyzkoušení systému zkontrolují armatury, odstraní závady, zkontrolují tlak za čerpadlem a seřídí systém tak, aby vyrovnal tlak před vodovodní armaturou a průtok jím.
Regulace začíná nastavením regulátoru tlaku na danou hodnotu. V hodinách maximální spotřeby vody pak ventily na patě stoupaček regulují tlak vody ve stoupačce tak, aby v horním bodě nepřekročil 0,05 MPa. Tlak ve stoupačce je měřen spojovacím manometrem, který je napojen na armatury umístěné v bytě v posledním patře. Poté změřte průtok dřezovou baterií (na stejném patře), který by při plně otevřených hlavách ventilů neměl překročit 0,12 l/s. Průtok je určován odměrnou nádobou o objemu 1 litr, která se musí naplnit do 9 s. Při měření musí být ventil na odbočce ze stoupačky k přívodu bytu zcela otevřen.
Dále se měří průtok ve všech podlažích, přičemž průtok vody se nastaví na 0,12 l/s uzavřením ventilu na přívodu bytu.
Regulace splachovacích nádrží se provádí v hodinách minimální spotřeby vody, kdy je tlak ve vodovodní síti maximální. Pohybem plováku se hladina vody nastaví 20 mm pod přepadem.
