Byla jednou na světě tři prasátka. Tři bratři. Všichni jsou stejně vysocí
kulaté, růžové, s identickými veselými ocásky.
Dokonce i jejich jména byla podobná. Jména selat byla: Nif-Nif, Nuf-Nuf a
Naf-Naf. Celé léto se váleli v zelené trávě, vyhřívali se na slunci,
vyhříval se v kalužích.
Pak ale přišel podzim.
Slunce už nehřálo, táhly se šedé mraky
zažloutlý les.
“Je čas, abychom mysleli na zimu,” řekl jednou Naf-Naf svým bratrům,
vstávání brzy ráno. “Celý se třesu zimou.” Mohli bychom nastydnout.
Postavme dům a strávíme zimu společně pod jednou teplou střechou.
Ale jeho bratři nechtěli tu práci vzít. Mnohem hezčí dovnitř
poslední teplé dny raději procházky a skákání na louce, než kopání země a přetahování
těžké kameny.
-To bude časem! Zima je ještě daleko. Zase se projdeme,“ řekl Nif-Nif a
převrátil přes hlavu.
“Když to bude nutné, postavím si dům,” řekl Nuf-Nuf a ulehl
louže.
“Já taky,” dodal Nif-Nif.
– No, jak si přeješ. Pak si postavím vlastní dům sám,“ řekl Naf-Naf.
– nebudu na tebe čekat.
Každým dnem bylo chladněji a chladněji.
Ale Nif-Nif a Nuf-Nuf nikam nespěchali. Na práci nechtěli ani pomyslet.
Byli nečinní od rána do večera. Jediné, co udělali, bylo, že hráli své
prasečí hry, skákání a omílání.
„Dnes se půjdeme znovu projít,“ řekli, „a zítra ráno půjdeme
pro příčinu.
Ale druhý den řekli to samé.
A teprve když se ráno začala krýt velká louže u silnice
s tenkou krustou ledu se líní bratři konečně pustili do práce.
Nif-Nif se rozhodl, že bude jednodušší a pravděpodobnější postavit dům ze slámy. Ani s
Aniž by se s kýmkoli poradil, právě to udělal. K večeru byla jeho chata
připraven.
Nif-Nif dal poslední kapku na střechu a byl s ním velmi spokojený
dům, vesele zpíval:
– Objedeš půlku světa,
Půjdeš kolem, půjdeš kolem,
Lepší domov nenajdete
Nenajdeš, nenajdeš!
Pobrukoval si tuto píseň a zamířil k Nuf-Nuf.
Nuf-Nuf si nedaleko odtud také stavěl dům.
Snažil se tento nudný a nezajímavý byznys rychle ukončit.
Zpočátku si chtěl jako jeho bratr postavit dům ze slámy. Ale poté
Rozhodl jsem se, že v takovém domě bude v zimě velká zima. Dům bude silnější a
teplejší, je-li postaven z větví a tenkých prutů.
A tak to udělal.
Zarazil kůly do země, propletl je větvičkami a nasušil
listí a k večeru byl dům připraven.
Nuf-Nuf ho několikrát hrdě obešel a zpíval:
– Mám dobrý dům,
Nový domov, trvalý domov,
Nebojím se deště a hromu
Déšť a hrom, déšť a hrom!
Než stačil dokončit píseň, Nif-Nif vyběhl zpoza keře.
– No, váš dům je připraven! – řekl Nif-Nif svému bratrovi. – Řekl jsem, že my
a tuto záležitost vyřešíme sami! Nyní jsme svobodní a můžeme si dělat, co chceme
prosíme!
– Pojďme do Naf-Naf a podívejme se, jaký dům si pro sebe postavil! – řekl
Noof-Noof. -Dlouho jsme ho neviděli!
– Pojďme se podívat! – Nif-Nif souhlasil.
A oba bratři byli velmi šťastní, že nic jiného nepotřebují
opatruj se, schoval se za křovím.
Naf-Naf má již několik dní plné ruce práce se stavbou. Trénoval
kamení, smíšené hlíny a nyní si pomalu postavil spolehlivý, odolný dům, v
které by mohly poskytnout úkryt před větrem, deštěm a mrazem.
V domě udělal závorou těžké dubové dveře, aby se vlk dostal ven
sousední les se k němu nemohl dostat.
Nif-Nif a Nuf-Nuf našli svého bratra v práci.
– Co stavíte? – překvapený Nif-Nif a
Nuf-Nuf. – Co je to, prasečí dům nebo pevnost?
– Prasečí dům by měl být pevností! – Naf-Naf jim klidně odpověděl:
a přitom pokračovat v práci.
-Budeš se s někým prát? – Nif-Nif vesele zabručel
a mrkl na Nuf-Nuf.
A oba bratři byli tak pobaveni, že jejich pištění a chrochtání bylo slyšet daleko.
přes trávník.
A Naf-Naf, jako by se nic nestalo, pokračoval v pokládání své kamenné zdi
doma si broukám pod vousy písničku:
– Samozřejmě, jsem chytřejší než všichni ostatní,
Chytřejší než všichni, chytřejší než všichni!
Stavím dům z kamenů
Z kamenů, z kamenů!
Žádné zvíře na světě
Mazané zvíře, hrozné zvíře,
Tyhle dveře neprorazí
Těmito dveřmi, těmito dveřmi!
O jakém zvířeti mluví? – zeptal se Nif-Nif Nuf-Nif.
O jakém zvířeti to mluvíš? – zeptal se Nuf-Nuf Naf-Nafa.
– Mluvím o vlku! “ odpověděl Naf-Naf a položil další kámen.
– Podívej, jak se bojí vlka! – řekl Nif-Nif.
– Bojí se, že ho sežerou! – dodal Nuf-Nuf.
A bratři byli ještě veselejší.
– Jaký druh vlků tady může být? – řekl Nif-Nif.
– Nejsou tam žádní vlci! Je to prostě zbabělec! – přidán Nuf-Nuf.
A oba začali tančit a zpívat:
– Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
Chtěli Naf-Nafa škádlit, ale on se ani neotočil.
“Pojďme, Nuf-Nuf,” řekl pak Nif-Nif. – Nemáme tu co dělat!
A dva stateční bratři šli na procházku.
Cestou zpívali a tančili, a když vešli do lesa, byli tak hluční,
že probudili vlka, který spal pod borovicí.
– Co je to za hluk? – rozzlobený a hladový vlk nespokojeně zabručel a cválal směrem
do místa, kde se ozývají kvílení a chrochtání dvou malých, hloupých
selata.
– No, jací vlci tady mohou být! – Nif-Nif v tuto chvíli řekl,
který viděl vlky jen na obrázcích.
“Když ho chytneme za nos, bude to vědět!” – dodal Nuf-Nuf, který
Živého vlka jsem taky nikdy neviděl.
“Srazíme tě, svážeme tě a kopneme do tebe takhle, takhle!” – pochlubil se
Nif-Nif ukázal, jak si poradí s vlkem.
A bratři se znovu radovali a zpívali:
– Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
A najednou viděli skutečného živého vlka!
Stál za velkým stromem a vypadal tak děsivě, tak
zlé oči a taková zubatá ústa, že Nif-Nif a Nuf-Nuf jsou na zádech
Proběhl mráz a tenké ocásky se začaly jemně chvět.
Ubohá prasátka se strachem nemohla ani pohnout.
Vlk se připravil ke skoku, cvakl zuby, zamrkal pravým okem, ale
Prasátka se náhle vzpamatovala a s kvičením po celém lese utekla.
Nikdy předtím nemuseli běžet tak rychle!
Selata se lesknoucími patami a zvedajícími oblaka prachu se vrhla každé do svého
Domov.
Nif-Nif byl první, kdo dosáhl své doškové chatrče a sotva se mu to podařilo
zabouchnout dveře vlkovi před nosem.
– Okamžitě odemkněte dveře! – zavrčel vlk. – Jinak to rozbiju!
“Ne,” zabručel Nif-Nif, “neodemknu to!”
Za dveřmi bylo slyšet dech strašlivého zvířete.
– Okamžitě odemkněte dveře! – zavrčel znovu vlk. – Jinak budu foukat takhle,
že se ti celý dům rozpadne!
Ale Nif-Nif ze strachu už nedokázal odpovědět.
Pak vlk začal foukat: “F-f-f-f-u-u-u!”
Ze střechy domu létala sláma, stěny domu se třásly.
Vlk se znovu zhluboka nadechl a zafoukal podruhé: “F-f-f-f-u-u-u!”
Když vlk zafoukal potřetí, dům se jakoby rozprchl na všechny strany
zasáhl ho hurikán.
Vlk cvakal zuby těsně před čumáčkem malého prasátka. Ale
Nif-Nif obratně uhnul a začal utíkat. O minutu později už byl u dveří
Nuf-Nuf.
Sotva se bratři stačili zamknout, když zaslechli hlas vlka:
“No, teď vás oba sním!”
Nif-Nif a Nuf-Nuf se na sebe vyděšeně podívali. Ale vlk je velmi
Byl jsem unavený, a proto jsem se rozhodl použít trik.
– Změnil jsem názor! – řekl tak hlasitě, že ho všichni v domě slyšeli. – já
Tyhle hubená selata jíst nebudu! Radši půjdu domů!
– Slyšel jsi? – zeptal se Nif-Nif Nuf-Nuf. – Řekl, že nebude
jsme tam! Jsme hubení!
– To je velmi dobre! – řekl Nuf-Nuf a okamžitě se přestal třást.
Bratři byli šťastní a zpívali, jako by se nic nestalo:
– Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
Ale vlk na odchod ani nepomyslel. Jen ustoupil stranou a
schoval se. Přišlo mu to velmi vtipné. Jen stěží se mohl ovládnout
vybuchnout smíchy. Jak chytře oklamal dvě hloupá prasátka!
Když se selata úplně uklidnila, vzal vlk opatrně ovčí kůži
připlížil k domu.
U dveří se přikryl kůží a tiše zaklepal.
Nif-Nif a Nuf-Nuf se velmi vyděsili, když uslyšeli klepání.
– Kdo je tam? – zeptali se a jejich ocasy se znovu začaly třást.
– To jsem já-já-já – ubohá ovečka! – zavrčel tenkým mimozemským hlasem
vlk. “Nech mě přespat, zabloudil jsem od stáda a jsem velmi unavený!”
– Pusť mě dovnitř? “ zeptal se dobrý Nif-Nif svého bratra.
– Můžete nechat ovce jít! – souhlasil Nuf-Nuf. – Ovce není vlk!
Ale když selata otevřela dvířka, neviděla ovci, ale to všechno
nebo zubatý vlk. Bratři zabouchli dveře a opřeli se o ně vší silou,
aby se do nich ta hrozná bestie nemohla vloupat.
Vlk se velmi rozzlobil. Nemohl přelstít prasátka! Upustil
svlékl si ovčí roucho a zavrčel:
– No, počkej chvíli! Z tohoto domu teď nic nezbude!
A začalo foukat. Dům je trochu nakřivo. Pak vlk vydechl druhý dech
potřetí, pak počtvrté.
Ze střechy létalo listí, zdi se třásly, ale dům stále stál.
A teprve když vlk zafoukal popáté, dům se otřásl a rozpadl.
Jen dveře stály nějakou dobu uprostřed ruin.
Prasátka začala zděšeně utíkat. Jejich nohy byly ochrnuté strachem,
každá štětina se chvěla, nosy byly suché. Bratři spěchali do Naf-Nafova domu.
Vlk je předběhl obrovskými skoky. Jednou málem popadl
Nif-Nif za zadní nohu, ale včas ji stáhl zpět a zvýšil tempo.
Vlk také tlačil. Byl si jistý, že tentokrát selata nepřijdou od něj.
uteče.
Opět měl ale smůlu.
Selata rychle proběhla kolem velké jabloně, aniž by se jí vůbec dotkla. A
Vlk se nestihl otočit a vběhl do jabloně, která ho zasypala jablky.
Jedno tvrdé jablko ho zasáhlo mezi oči. Velký výstřel vyskočil na vlka
na čele.
A Nif-Nif a Nuf-Nuf, ani živí, ani mrtví, v tu dobu přiběhli k domu
Naf-Nafa.
Brácha je rychle pustil do domu. Ubohá selata se tak bála
nemohli nic říct. Tiše vběhli pod postel a tam se schovali.
Naf-Naf okamžitě uhodl, že je pronásleduje vlk. Ale neměl se čeho bát
v jeho kamenném domě. Rychle zabouchl dveře a posadil se
stoličku a hlasitě zpíval:
– Žádné zvíře na světě,
Mazané zvíře, hrozné zvíře,
Tyto dveře neotevře
Tyto dveře, tyto dveře!
Ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
– Kdo klepe? “ zeptal se Naf-Naf klidným hlasem.
– Otevřete bez mluvení! – ozval se hrubý vlčí hlas.
– Bez ohledu na to, jak to je! ani na to nebudu myslet! “ odpověděl Naf-Naf pevným hlasem.
– No dobře! No vydrž! Teď sním všechny tři!
– Snaž se! – odpověděl Naf-Naf zpoza dveří, aniž by vstal
stolice.
Věděl, že on a jeho bratři se v silném kamenném domě nemají čeho bát.
Pak vlk nasál další vzduch a zafoukal, jak jen mohl!
Ale bez ohledu na to, jak moc foukal, ani ten nejmenší kámen
odstěhoval ze svého místa.
Vlk zmodral námahou.
Dům stál jako pevnost. Pak začal vlk třást dveřmi. Ale dveře také ne
dal v.
Vlk ze zlosti začal drásat zdi domu a hlodat kameny, od
které byly složené, ale jen si ulomil drápy a zničil si zuby.
Hladovému a naštvanému vlkovi nezbylo nic jiného, než jít domů.
Ale pak zvedl hlavu a najednou si všiml velké široké trubky
střecha.
– To jo! Touhle trubkou se dostanu do domu! – byl šťastný vlk.
Opatrně vylezl na střechu a poslouchal. Dům byl tichý.
“Ještě dnes budu jíst čerstvé prase!” – pomyslel si vlk a
Olízl si rty a vlezl do trubky.
Jakmile ale začal sjíždět potrubím, selata zaslechla šustivý zvuk. A
když na víko kotle začaly padat saze, chytrý Naf-Naf okamžitě uhodl
co se děje.
Rychle se vrhl ke kotli, ve kterém se na ohni vařila voda, a utrhl ho
Zakryj to.
– Vítejte! – řekl Naf-Naf a mrkl na své bratry.
Nif-Nif a Nuf-Nuf se již zcela uklidnili a šťastně se usmívali,
podíval se na svého chytrého a statečného bratra.
Prasátka na sebe nenechala dlouho čekat. Černý jako kominický vlk
stříknou přímo do vroucí vody.
Nikdy ho tolik nebolelo!
Oči mu vykulily z hlavy a celá srst mu stála na hlavě.
S divokým řevem vletěl opařený vlk do komína zpět na střechu,
svalil se na zem, čtyřikrát se převrátil přes hlavu, jel
na ocase za zamčenými dveřmi a vrhl se do lesa.
A tři bratři, tři prasátka, se o něj starali a radovali se,
že tak chytře dali zlému loupežníkovi lekci.
A pak zazpívali svou veselou píseň:
– Objedeš půlku světa,
Půjdeš kolem, půjdeš kolem,
Lepší domov nenajdete
Nenajdeš, nenajdeš!
Žádné zvíře na světě
Mazané zvíře, hrozné zvíře,
Tyto dveře neotevře
Tyto dveře, tyto dveře!
Nikdy vlk z lesa
Vůbec nikdy
sem se k nám nevrátí,
K nám sem, k nám sem!
Od té doby začali bratři žít spolu, pod jednou střechou.
To je vše, co víme o třech prasátkách – Nif-Nifa, Nuf-Nufa
a Naf-Naf.
Pohádka o třech prasátkách, která si postavila vlastní domečky. Jeden bratr postavil dům ze slámy, druhý z větví a větviček a třetí z cihel.
Četl “Tři prasátka”.
Byla jednou na světě tři prasátka. Tři bratři.
Všechny stejně vysoké, kulaté, růžové, se stejnými veselými culíky.
Dokonce i jejich jména byla podobná. Prasátka se jmenovala Nif-Nif, Nuf-Nuf a Naf-Naf. Celé léto se váleli v zelené trávě, vyhřívali se na sluníčku, vyhřívali se v kalužích.
Pak ale přišel podzim.
Slunce už tolik nehřálo, nad zažloutlým lesem se táhly šedé mraky.
“Je čas, abychom mysleli na zimu,” řekl jednou Naf-Naf svým bratrům, když se probudil brzy ráno. “Celý se třesu zimou.” Mohli bychom nastydnout. Postavme dům a strávíme zimu společně pod jednou teplou střechou.
Ale jeho bratři nechtěli tu práci vzít. Je mnohem příjemnější chodit a skákat na louce v posledních teplých dnech, než kopat zeminu a nosit těžké kameny.
-To bude časem! Zima je ještě daleko. “Uděláme si další procházku,” řekl Nif-Nif a přetočil se přes hlavu.
“Když to bude nutné, postavím si dům,” řekl Nuf-Nuf a lehl si do louže.
“Já taky,” dodal Nif-Nif.
– No, jak si přeješ. Pak si postavím dům,” řekl Naf-Naf. “Nebudu na tebe čekat.”
Každým dnem bylo chladněji a chladněji.
Ale Nif-Nif a Nuf-Nuf nikam nespěchali. Na práci nechtěli ani pomyslet. Byli nečinní od rána do večera. Vše, co dělali, bylo hrát své prasečí hry, skákat a skákat.
“Dnes si uděláme další procházku,” řekli, “a zítra ráno se pustíme do práce.”
Ale druhý den řekli to samé.
A teprve když velkou louži u silnice začala ráno pokrývat tenká krusta ledu, dali se líní bratři konečně do práce.
Nif-Nif se rozhodl, že je jednodušší a pravděpodobnější vyrobit dům ze slámy. Aniž by se s kýmkoli poradil, právě to udělal. K večeru byla jeho chata hotová.
Nif-Nif dal poslední kapku na střechu a velmi spokojený se svým domem vesele zpíval:
I když pojedeš přes půl světa,
Lepší domov nenajdete
Pobrukoval si tuto píseň a zamířil k Nuf-Nuf.
Nuf-Nuf si nedaleko odtud také stavěl dům. Snažil se tuto nudnou a nezajímavou záležitost rychle ukončit. Zpočátku si chtěl jako jeho bratr postavit dům ze slámy. Pak jsem se ale rozhodl, že v takovém domě bude v zimě velká zima. Dům bude pevnější a teplejší, pokud bude postaven z větví a tenkých prutů.
A tak to udělal.
Zarazil kůly do země, zkroutil je pruty, naskládal suché listí na střechu a k večeru byl dům hotový.
Nuf-Nuf ho několikrát hrdě obešel a zpíval:
Nový domov, pevný domov.
Nebojím se deště a hromu
Déšť a hrom, déšť a hrom!
Než stačil dokončit píseň, Nif-Nif vyběhl zpoza keře.
– No, váš dům je připraven! – Nif-Nif řekl svému bratrovi: “Řekl jsem, že my sami se s touto záležitostí vypořádáme!” Nyní jsme svobodní a můžeme si dělat, co chceme!
– Pojďme do Naf-Naf a podívejme se, jaký dům si pro sebe postavil! – řekl Nuf-Nuf. – Dlouho jsme ho neviděli!
– Pojďme se podívat! – Nif-Nif souhlasil.
A oba bratři šťastní, že se už nemusí o nic starat, zmizeli za křovím.
Naf-Naf má již několik dní plné ruce práce se stavbou. Tahal kameny, hnětl hlínu a nyní si pomalu stavěl spolehlivý, odolný dům, ve kterém se mohl ukrýt před větrem, deštěm a mrazem.
V domě udělal těžké dubové dveře se závorou, aby k němu vlk ze sousedního lesa nemohl vylézt.
Nif-Nif a Nuf-Nuf našli svého bratra v práci.
– Co stavíte?! – vykřikli překvapeni Nif-Nif a Nuf-Nuf jedním hlasem. – Co je to, prasečí dům nebo pevnost?
– Prasečí dům by měl být pevností! – Naf-Naf jim klidně odpověděl a pokračoval v práci.
-Budeš se s někým prát? – Nif-Nif vesele zabručel a mrkl na Nuf-Nuf.
A oba bratři byli tak veselí, že jejich pištění a chrochtání se neslo daleko přes trávník.
A Naf-Naf, jako by se nic nestalo, pokračoval v kladení kamenné zdi svého domu a pobrukoval si pod vousy píseň:
Samozřejmě jsem chytřejší než všichni ostatní
Chytřejší než všichni, chytřejší než všichni!
Stavím dům z kamenů
Z kamenů, z kamenů!
Žádné zvíře na světě
Mazané zvíře, hrozné zvíře,
Ty dveře neprolomí
Těmito dveřmi, těmito dveřmi!
– O jakém zvířeti to mluví? – zeptal se Nif-Nif Nuf-Nuf.
– O jakém zvířeti to mluvíš? – zeptal se Nuf-Nuf Naf-Nafa.
– Mluvím o vlku! – odpověděl Naf-Naf a položil další kámen.
– Podívej, jak se bojí vlka! – řekl Nif-Nif.
– Bojí se, že ho sežerou! – přidán Nuf-Nuf.
A bratři byli ještě veselejší.
– Jací vlci tu mohou být? – řekl Nif-Nif.
– Nejsou žádní vlci! Je to prostě zbabělec! – Přidáno Nuf-Nuf.
A oba začali tančit a zpívat:
Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
Chtěli Naf-Nafa škádlit, ale on se ani neotočil.
“Pojďme, Nuf-Nuf,” řekl pak Nif-Nif. “Nemáme tu co dělat!”
A dva stateční bratři šli na procházku.
Cestou zpívali a tančili, a když vešli do lesa, dělali takový hluk, že vzbudili vlka, který spal pod borovicí.
– Co je to za hluk? – rozzlobený a hladový vlk nespokojeně zabručel a odcválal k místu, odkud se ozývalo ječení a chrochtání dvou hloupých prasátek.
– No, jací vlci tady mohou být! – řekl v této době Nif-Nif, který viděl vlky pouze na obrázcích.
“Když ho chytneme za nos, bude to vědět!” – dodal Nuf-Nuf, který také nikdy neviděl živého vlka.
“Srazíme tě, svážeme tě a dokonce tě takhle nebo takhle kopneme!” — pochlubil se Nif-Nif a ukázal, jak si poradí s vlkem.
A bratři se znovu radovali a zpívali:
Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
A najednou viděli skutečného živého vlka! Stál za velkým stromem a měl tak hrozný pohled, tak zlé oči a tak zubatá ústa, že Nif-Nifovi a Nuf-Nufovi běhal mráz po zádech a tenké ocasy se jim jemně třásly.
Ubohá prasátka se strachem nemohla ani pohnout.
Vlk se připravil ke skoku, cvakl zuby, zamrkal pravým okem, ale selata se náhle vzpamatovala a s kvičením po lese utekla.
Nikdy předtím nemuseli běžet tak rychle! Selata se lesknoucími patami a zvedajícími oblaka prachu se každé vrhla do svého domova.
Nif-Nif byl první, kdo dosáhl své doškové chýše, a sotva se mu podařilo zabouchnout dveře před nosem vlka.
– Okamžitě odemkněte dveře! – zavrčel vlk. “Nebo to rozbiju!”
“Ne,” zavrčel Nif-Nif, “neodemknu to!”
Za dveřmi bylo slyšet dech strašlivého zvířete.
– Okamžitě odemkněte dveře! – vlk znovu zavrčel: “Nebo do toho bouchnu tak silně, že se ti celý dům rozletí!”
Ale Nif-Nif ze strachu už nedokázal odpovědět.
Pak vlk začal foukat: “F-f-f-f-u-u-u!”
Ze střechy domu létala sláma, stěny domu se třásly.
Vlk se znovu zhluboka nadechl a zafoukal podruhé: “F-f-f-f-u-u-u!”
Když vlk zafoukal potřetí, dům se rozsypal na všechny strany, jako by ho zasáhl hurikán.
Vlk cvakl zuby těsně před čumáčkem malého prasátka. Ale Nif-Nif obratně uhnul a začal utíkat. O minutu později už byl u dveří Nuf-Nuf.
Sotva se bratři stačili zamknout, když zaslechli hlas vlka:
– No, teď vás oba sním!
Nif-Nif a Nuf-Nuf se na sebe vyděšeně podívali. Vlk byl ale velmi unavený a proto se rozhodl použít trik.
– Změnil jsem názor! – řekl tak nahlas, že ho slyšeli všichni v domě. “Tyhle hubené selata jíst nebudu!” Radši půjdu domů!
– Slyšel jsi? – Nif-Nif se zeptal Nuf-Nufa: “Řekl, že nás nesežere!” Jsme hubení!
– To je velmi dobre! – řekl Nuf-Nuf a okamžitě se přestal třást.
Bratři byli šťastní a zpívali, jako by se nic nestalo:
Nebojíme se šedého vlka,
Šedý vlk, šedý vlk!
Kam jdeš, hloupý vlku,
Starý vlk, hrozný vlk?
Ale vlk na odchod ani nepomyslel. Jednoduše ustoupil stranou a schoval se. Přišlo mu to velmi vtipné. Stěží se dokázal udržet, aby se nezasmál. Jak chytře oklamal dvě hloupá prasátka!
Když se selata úplně uklidnila, vlk vzal ovčí kůži a opatrně se připlížil k domu.
U dveří se přikryl kůží a tiše zaklepal.
Nif-Nif a Nuf-Nuf se velmi vyděsili, když uslyšeli klepání.
– Kdo je tam? – zeptali se a jejich ocasy se znovu začaly třást.
– To jsem já-já-já, ubohá ovečka! – zapištěl vlk tenkým mimozemským hlasem – Nech mě strávit noc, dostal jsem se pryč ze stáda a jsem velmi unavený!
– Pusť mě dovnitř? — zeptal se dobrý Nif-Nif svého bratra.
– Můžete nechat ovce jít! – Nuf-Nuf souhlasil: “Ovečka není vlk!”
Když ale selata otevřela dvířka, neviděla ovci, ale stejného zubatého vlka. Bratři zabouchli dveře a opřeli se o ně vší silou, aby do nich ta strašná bestie nemohla vniknout.
Vlk se velmi rozzlobil. Nepodařilo se mu přelstít selata. Shodil ze sebe ovčí roucho a zavrčel:
– No, počkej chvíli! Z tohoto domu teď nic nezbude!
A začalo foukat. Dům je trochu nakřivo. Vlk zafoukal podruhé, pak potřetí, pak počtvrté.
Ze střechy létalo listí, zdi se třásly, ale dům stále stál.
A teprve když vlk zafoukal popáté, dům se otřásl a rozpadl. Jen dveře stály nějakou dobu uprostřed ruin.
Prasátka začala zděšeně utíkat. Jejich nohy byly ochrnuté strachem, každá štětina se třásla, nosy měli suché. Bratři spěchali do Naf-Nafova domu.
Vlk je předběhl obrovskými skoky. Jednou málem popadl Nif-Nif za zadní nohu, ale včas ji stáhl zpět a zvýšil tempo.
Vlk také tlačil. Byl si jistý, že tentokrát mu selata neutečou.
Opět měl ale smůlu.
Selata rychle proběhla kolem velké jabloně, aniž by se jí vůbec dotkla. Vlk se ale nestihl otočit a vběhl do jabloně, která ho zasypala jablky. Jedno tvrdé jablko ho zasáhlo mezi oči. Na vlkově čele se objevila velká boule.
A Nif-Nif a Nuf-Nuf, ani živí, ani mrtví, v té době přiběhli do Naf-Nafova domu.
Bratr je pustil do domu. Ubohá prasata byla tak vyděšená, že nemohla nic říct. Tiše vběhli pod postel a tam se schovali.
Naf-Naf okamžitě uhodl, že je pronásleduje vlk. Ve svém kamenném domě se ale neměl čeho bát. Rychle zabouchl dveře, posadil se na stoličku a hlasitě zazpíval:
Žádné zvíře na světě
Mazané zvíře, hrozné zvíře,
Tyto dveře neotevře
Tyto dveře, tyto dveře!
Ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
-Kdo klepe? “ zeptal se Naf-Naf klidným hlasem.
– Otevřete bez mluvení! – ozval se hrubý hlas vlka.
– Bez ohledu na to, jak to je! ani na to nebudu myslet! “ odpověděl Naf-Naf pevným hlasem.
– No dobře! No vydrž! Teď sním všechny tři!
– Snaž se! – odpověděl Naf-Naf zpoza dveří, aniž by vstal ze stoličky.
Věděl, že on a jeho bratři se v silném kamenném domě nemají čeho bát.
Pak vlk nasál další vzduch a zafoukal, jak jen mohl! Ale ať foukal sebevíc, ani ten nejmenší kamínek se nepohnul.
Vlk zmodral námahou.
Dům stál jako pevnost. Pak začal vlk třást dveřmi. Ale ani dveře se nepohnuly.
Vlk ze vzteku začal drápy škrábat zdi domu a ohlodávat kameny, ze kterých byly vyrobeny, ale jen si ulomil drápy a zničil si zuby. Hladovému a naštvanému vlkovi nezbylo nic jiného, než jít domů.
Pak ale zvedl hlavu a najednou si všiml velké široké trubky na střeše.
– To jo! Touhle trubkou se dostanu do domu! – vlk byl šťastný.
Opatrně vylezl na střechu a poslouchal. Dům byl tichý.
“Dnes ještě sním čerstvé prase,” pomyslel si vlk, olízl si rty a vylezl do komína.
Jakmile ale začal sjíždět potrubím, selata zaslechla šustivý zvuk. A když na víko kotle začaly padat saze, chytrý Naf-Naf okamžitě uhodl, co se děje.
Rychle se vrhl ke kotlíku, ve kterém se na ohni vařila voda, a strhl víko.
– Vítejte! – řekl Naf-Naf a mrkl na své bratry.
Nif-Nif a Nuf-Nuf se již zcela uklidnili a s radostným úsměvem pohlédli na svého chytrého a statečného bratra.
Prasátka na sebe nenechala dlouho čekat. Černý jako kominík, vlk cákal rovnou do vařící vody.
Ještě nikdy ho tolik nebolelo!
Oči mu vykulily z hlavy a celá srst mu stála na hlavě.
Opařený vlk s divokým řevem vletěl do komína zpět na střechu, skulil se po něm na zem, čtyřikrát se převrátil přes hlavu, projel na ocase kolem zamčených dveří a hnal se do lesa.
A tři bratři, tři prasátka, se o něj starali a byli rádi, že tak chytře dali zlému loupežníkovi lekci.
