1. Zpracoval: Výzkumný ústav pracovního lékařství Ruské akademie lékařských věd (Afanasyeva R.F., Repin G.N., Michajlova N.S., Bessonova N.A., Burmistrova O.V., Losik T.K.); Moskevský výzkumný ústav hygieny pojmenovaný po. F.F. Erisman (Ustyushin B.V.); za účasti Petrohradského výzkumného ústavu hygieny práce a nemocí z povolání (Sinitsina E.V., Chaschin V.P.); Státní výbor pro sanitární a epidemiologický dozor Ruska (Lytkin B.G., Kucherenko A.I.).
2. Schváleno a uvedeno v platnost usnesením Státního výboru pro sanitární a epidemiologický dozor Ruska ze dne 1. října 1996 č. 21.
3. Zavedena jako náhrada za hygienické normy pro mikroklima průmyslových prostor, schválené ministerstvem zdravotnictví SSSR ze dne 31.03.86. března 4088 N 86-XNUMX.
Zákon RSFSR „O hygieně a epidemiologii
„Hygienické předpisy, normy a hygienické normy (dále jen sanitární řád) jsou předpisy, které stanoví kritéria bezpečnosti a (nebo) nezávadnosti faktorů prostředí pro člověka a požadavky na zajištění příznivých životních podmínek.
Hygienická pravidla jsou závazná pro dodržování všemi vládními orgány a veřejnými sdruženími, podniky a jinými ekonomickými subjekty, organizacemi a institucemi, bez ohledu na jejich podřízenost a formy vlastnictví, úředníky a občany“ (článek 3).
„Hygienický přestupek je považován za protiprávní, vinný (úmyslný nebo nedbalý) čin (jednání nebo nečinnost), který zasahuje do práv občanů a zájmů společnosti, spojený s nedodržováním hygienické legislativy RSFSR, včetně aktuální hygienická pravidla.
Úředníci a občané RSFSR, kteří se dopustí sanitárního přestupku, mohou nést disciplinární, správní a trestní odpovědnost“ (článek 27).
1. Obecná ustanovení a rozsah
1.1. Tento hygienický řád a řád (dále jen hygienický řád) má zabránit nepříznivým vlivům mikroklimatu pracovišť a průmyslových prostor na pohodu, funkční stav, výkonnost a zdraví člověka.
1.2. Tato hygienická pravidla se vztahují na ukazatele mikroklimatu na pracovištích všech typů průmyslových prostor a jsou závazná pro všechny podniky a organizace. Odkazy na povinné dodržování požadavků těchto hygienických pravidel musí být uvedeny v regulačních a technických dokumentech: normy, stavební předpisy a předpisy, technické specifikace a další regulační a technické dokumenty upravující provozní vlastnosti výrobních zařízení, technologických, inženýrských a sanitárních zařízení které zajišťují hygienické standardy mikroklimatu.
1.3. V souladu s články 9 a 34 zákona RSFSR „O hygienickém a epidemiologickém blahobytu obyvatelstva“ musí organizace vykonávat kontrolu výroby nad dodržováním požadavků hygienických pravidel a provádět preventivní opatření zaměřená na prevenci výskytu nemocí. pracovníků ve výrobních prostorách, dále kontrola dodržování pracovních podmínek a odpočinku a provádění opatření pro kolektivní a individuální ochranu pracovníků před nepříznivými vlivy mikroklimatu.
1.4. Vedoucí podniků, organizací a institucí, bez ohledu na formu vlastnictví a podřízenosti, jsou za účelem zajištění řízení výroby povinni uvést pracoviště do souladu s požadavky mikroklimatu stanovenými tímto hygienickým řádem.
1.5. Státní hygienický a epidemiologický dozor a kontrolu nad prováděním těchto hygienických pravidel provádějí orgány a instituce Státní hygienické a epidemiologické služby Ruské federace a resortní hygienický a epidemiologický dozor a kontrolu provádějí orgány a instituce Ruské federace. sanitární a epidemiologický profil příslušných ministerstev a odborů.
1.6. Státní hygienický a epidemiologický dozor nad výstavbou nových a rekonstrukcí stávajících výrobních zařízení se provádí ve fázích projektového vypracování a uvádění zařízení do provozu s přihlédnutím k povaze technologického procesu a souladu inženýrského a sanitárního zařízení s požadavky těchto hygienických pravidel a stavebních předpisů „Vytápění, větrání a klimatizace“.
1.7. Projektová dokumentace pro výstavbu a rekonstrukci průmyslových prostor musí být dohodnuta s orgány a institucemi Státní hygienické a epidemiologické služby Ruska.
1.8. Uvedení výrobních prostor do provozu za účelem posouzení souladu hygienických parametrů mikroklimatu s požadavky tohoto hygienického řádu musí být provedeno za povinné účasti zástupců Státního hygienického a epidemiologického dozoru Ruské federace.
2. Regulační odkazy
2.1. Zákon RSFSR „O hygienickém a epidemiologickém blahobytu obyvatelstva“.
2.2. Předpisy o Státní hygienické a epidemiologické službě Ruské federace a Předpisy o státních hygienických a epidemiologických normách, schválené nařízením vlády Ruské federace ze dne 5. června 1994 N 625.
2.3. Příručka „Všeobecné požadavky na tvorbu, předkládání a provádění hygienicko-hygienických a epidemiologických normativních a metodických dokumentů“ ze dne 9. února 1994 R1.1.004-94.
3. Termíny a definice
3.1. Průmyslové prostory jsou uzavřené prostory ve speciálně navržených budovách a konstrukcích, ve kterých jsou pracovní činnosti lidí prováděny neustále (ve směnách) nebo pravidelně (během pracovního dne).
3.2. Pracoviště je prostor, kde se během pracovní směny nebo její části vykonává pracovní činnost. Pracovištěm může být několik oblastí výrobního zařízení. Pokud jsou tyto oblasti umístěny v celé místnosti, pak se celá plocha místnosti považuje za pracoviště.
3.3. Chladné období roku je období roku charakterizované průměrnou denní teplotou venkovního vzduchu +10 °C a nižší.
3.4. Teplé období roku je období roku charakterizované průměrnou denní venkovní teplotou nad +10 °C.
3.5. Průměrná denní teplota venkovního vzduchu je průměrná teplota venkovního vzduchu měřená v určitých hodinách dne v pravidelných intervalech. Bere se to podle meteorologické služby.
3.6. Rozdělení práce do kategorií se provádí na základě intenzity celkového energetického výdeje organismu v kcal/h (W). Charakteristika jednotlivých kategorií prací (Ia, Ib, IIa, IIb, III) je uvedena v příloze 1.
3.7. Tepelná zátěž prostředí (THL) je souhrnný vliv parametrů mikroklimatu (teplota, vlhkost, rychlost vzduchu, tepelné záření) na lidský organismus, vyjádřený jako jednomístný ukazatel ve °C.
4. Obecné požadavky a ukazatele mikroklimatu
4.1. Hygienický řád stanoví hygienické požadavky na ukazatele mikroklimatu pracovišť v průmyslových prostorách s přihlédnutím k náročnosti spotřeby energie pracovníků, době práce, ročním obdobím a obsahuje požadavky na způsoby měření a sledování mikroklimatických podmínek.
4.2. Indikátory mikroklimatu musí zajistit zachování tepelné rovnováhy člověka s prostředím a udržení optimálního nebo přijatelného tepelného stavu organismu.
4.3. Indikátory charakterizující mikroklima ve výrobních prostorách jsou:
Zohledňuje se teplota povrchů obvodových konstrukcí (stěny, stropy, podlahy), zařízení (zástěny apod.), ale i technologických zařízení či obestavujících zařízení.
– intenzita tepelného záření.
5. Optimální mikroklimatické podmínky
5.1. Optimální mikroklimatické podmínky se nastavují podle kritérií optimálního tepelného a funkčního stavu člověka. Poskytují celkový i lokální pocit tepelné pohody během 8hodinové pracovní směny s minimálním namáháním termoregulačních mechanismů, nezpůsobují odchylky ve zdraví, vytvářejí předpoklady pro vysokou výkonnost a jsou na pracovišti preferovány.
5.2. Optimální hodnoty ukazatelů mikroklimatu je nutné dodržovat na pracovištích průmyslových areálů, kde jsou vykonávány práce operátorského typu spojené s nervovou a emoční zátěží (v kabinách, na pultech a řídicích stanicích technologických procesů, v počítačových učebnách apod.). Seznam dalších pracovišť a druhů prací, na kterých musí být zajištěny optimální hodnoty mikroklimatu, stanoví Hygienický řád pro jednotlivá odvětví a další dokumenty dohodnuté s orgány státního hygienického a epidemiologického dozoru předepsaným způsobem.
5.3. Optimální parametry mikroklimatu na pracovištích by měly odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce. 1, ve vztahu k výkonu práce různých kategorií v chladném a teplém období roku.
5.4. Změny teploty vzduchu výškově i horizontálně, stejně jako změny teploty vzduchu během směny, při zajištění optimálních hodnot mikroklimatu na pracovišti, by neměly překročit 2 °C a přesahovat hodnoty uvedené v tabulce . 1 pro určité kategorie prací.
Měření teploty vzduchu v průmyslových prostorách je obvykle spojeno se stanovením jeho relativní vlhkosti a provádí se pomocí suchého teploměru psychrometru.
Pokud není požadováno současné stanovení teploty a vlhkosti vzduchu nebo když teplota vzduchu překračuje limity stupnice psychrometru (45-50ºС), používá se běžný rtuťový teploměr se stupnicí do 100ºС. Termografy slouží k průběžnému zaznamenávání teploty po celý den (týden) (obr. 1).
Rýže. 1 Termograf
A – trubice naplněná toluenem; B – šíp s pérem; B – rotační buben
Termograf se skládá z ploché kovové trubice naplněné toluenem. Jeden konec tuby je nehybně upevněn, druhý je k prvnímu, naplněný nevysychajícím inkoustem, připojen pomocí soustavy pák. Pero přichází do kontaktu s páskou grafu umístěnou na otáčejícím se bubnu. Při kolísání teploty se mění objem toluenu, což způsobuje změnu zakřivení trubice. V dalším provedení konstrukce termografu může teplotní senzor sestávat z bimetalové desky. Pásy kovů svařené dohromady mají různé koeficienty lineární roztažnosti, takže poloměr zakřivení se mění s kolísáním teploty. Tyto změny zakřivení jsou zaznamenány na bubnovém pásu. V závislosti na rychlosti otáčení bubnu můžete získat nepřetržitý záznam teploty po celý den (týden).
V případě znatelného tepelného záření se používá párový teploměr, který se skládá ze dvou rtuťových teploměrů namontovaných na společném stojanu. V jednom z nich je zásobník postříbřený a odráží tepelné paprsky, v druhém je zčernalý a pohlcuje světelné paprsky. Skutečná hodnota teploty je v tomto případě určena vzorcem:
kde: tobr, Tvyrazit – údaje postříbřených a černěných teploměrů, ºС;
k – odstupňovaný faktor zařízení, stanovený při jeho výrobě (k=0,1 – 0,12).
3. Stanovení vlhkosti vzduchu
Rozlišuje se absolutní a maximální vlhkost.
Absolutní vlhkost – elasticita a hmotnostní množství (v miligramech) vodní páry přítomné v 1 m 3 vzduchu v době studie.
Maximální vlhkost – pružnost nebo hmotnost vodní páry, která dokáže nasytit 1 m 3 vzduchu při dané teplotě.
Relativní vlhkost – poměr pružnosti nebo hmotnosti vodní páry v 1 m 3 vzduchu k pružnosti nebo hmotnosti nasycené vodní páry v 1 m 3 při dané teplotě a tlaku, nebo poměr absolutní vlhkosti k maximu. Vyjádřeno v procentech.
Při posuzování stavu vzdušného prostředí v průmyslových prostorách se většinou zjišťuje pouze relativní vlhkost vzduchu.
Relativní vlhkost vzduchu se stanovuje pomocí Augustova psychrometru nebo Assmannova aspiračního psychrometru.
Augustův psychrometr (obr. 2) se skládá ze dvou stejných rtuťových teploměrů: suchého a mokrého. Nádržka vlhkého teploměru je obalena hygroskopickou látkou, jejíž konec je spuštěn do sklenice s destilovanou vodou. Vlivem odpařování vlhkosti vykazuje bělejší nižší teplotu než suchá. Z rozdílu mezi údaji suchého a vlhkého teploměru se zjistí relativní vlhkost vzduchu v procentech podle psychrometrické tabulky 1.
Pro přesnější měření vlhkosti vzduchu se používá aspirační psychrometr (obr. 3), protože jeho konstrukce eliminuje vliv spojený s nerovnoměrnou rychlostí vzduchu a účinky tepelného záření.
Aspirační psychrometr se skládá ze dvou stejných rtuťových teploměrů B, upevněných ve speciálním rámu. Zásobník jednoho z nich je zabalen v kambrice, která se před použitím navlhčí destilovanou vodou pomocí pipety D.
Stupnice každého teploměru je rozdělena na stupně s hodnotou dělení 0,2ºС; pracovní část teploměrů umožňuje jejich použití při teplotách od -30ºС do +50ºС.
Zásobníky teploměru jsou umístěny ve dvojité trubkové ochraně A se vzduchovou vrstvou. Trubky jsou připojeny k hlavní vzduchové trubce a ta k aspirátoru B.
Aspirátor se skládá z ventilátoru poháněného elektromotorem. Ventilátor psychrometru zajišťuje rovnoměrné nasávání vzduchu, který proudící kolem nádrží obou teploměrů prochází hlavním vzduchovodem a je odváděn otvory. Relativní vlhkost se určuje podle tabulky 2.
Aspirační psychrometr se také používá k měření teploty vzduchu (podle hodnot suchého teploměru), a to díky jeho ochraně před tepelným zářením.
K přímému stanovení relativní vlhkosti vzduchu slouží vlasový vlhkoměr (obr. 4). Princip jeho fungování je založen na vlastnosti odtučněných lidských vlasů měnit svou délku v závislosti na vlhkosti vzduchu. Zařízení je kovový rám, uprostřed kterého je ve svislém směru vytažen vlas. Horní konec vlasu je upevněn ve vodícím šroubu nastavovacího zařízení, spodní konec v půlkroužku je pevně spojen s osou šipky. Změna délky vlasů je přenášena šipkou, která při pohybu po stupnici ukazuje procento relativní vlhkosti vzduchu.
Pokud je nutné neustálé sledování změn relativní vlhkosti vzduchu, pak se používá hygrograf (obr. 5). Snímač vlhkosti se skládá ze svazku (35-40 kusů) beztukových lidských vlasů natažených přes rám a zajištěných na obou koncích. Při změně relativní vlhkosti vzduchu se délka vlasového svazku zvětšuje nebo zmenšuje. Tyto oscilace jsou způsobeny pohybem šipky a pera po pásku mapy pomocí převodového mechanismu. Reagující část zařízení je stejná jako u termografu (obr. 1).
Při použití hygrografu ke stanovení relativní vlhkosti vzduchu je nutné periodicky sledovat její hodnoty pomocí psychrometru.
Rýže. 2. Srpnový Psychrometr
Rýže. 3. Aspirační psychrometr
A – kovové trubky, ve kterých jsou umístěny zásobníky; B – teploměry; B – odsávačka; G – ochrana proti větru; D – pipeta pro smáčení vlhkého teploměru
