Metalografický (hlubotiskový) tisk získal svůj název podle umístění tiskových prvků na tiskové formě: jsou umístěny pod (hlouběji) mezerami. Tisk z rytých desek je široce používán po celém světě při výrobě bankovek a cenných papírů.
Složité geometrické vzory čar a kruhů (gilošové prvky) na bankovkách (a cenných papírech) jsou vytvářeny pomocí gilošovaných strojů a počítačové grafiky.
Jedinečnost metody metalografického tisku spočívá v širokém rozsahu přenosu barevných tónů (gradace) díky různé hloubce a šířce čárových prvků a také ve vysokém rozlišení (počet reprodukovatelných čar na jednotku délky).
Tisky z hlubotiskové desky, tištěné i jednou barvou (například zelenou), mají víceodstínový (polotónový) obraz s gradací barvy od tmavě zelené (téměř černé) po světle zelenou. Stačí se podívat na zadní stranu dolarových bankovek jakékoli nominální hodnoty, abyste viděli tento efekt.
Metalografický tisk se provádí na speciálním zařízení pod kontrolou vládních agentur. Tato okolnost vytváří podmínky pro vysokou bezpečnost tisků vyrobených touto metodou.
Při výrobě bankovek se tisk z hloubky používá k aplikaci hlavního obrazu na podkladové (pozadí) ofsetové vzory (mřížky). Kromě hlavní kresby (obvykle portrétu) se touto metodou zhotovují gilošované prvky, název emisní banky a další detaily. Pro získání tisku se barva nanese na celý povrch formy, vyplňuje prohlubně tiskových a prostorových prvků a pod vysokým tlakem se přenese na papír.
V procesu odstraňování nátěru z bílých prvků nastávají situace, kdy z nějakého důvodu není nátěr zcela odstraněn, což vede k broušení obrazu – nevyhnutelné závadě této složité výroby.
Pokud je potištěná oblast během procesu tisku ohnutá, bude na bankovce chybět část hlavního vzoru.
Potištěné archy vycházející z tiskového stroje se skládají na sebe a skladují (suší) do dalšího tiskového cyklu Porušení strojově čitelných znaků lze klasifikovat jako vizuálně neviditelnou vadu.
Knihtisk
Poslední fází výroby peněz je tisk sériových čísel bankovek. Aplikují se pomocí knihtisku. Nejjednodušší formou knihtisku jsou stejně jako dříve známky, razítka, úřední pečeti a jednoduché pečeti, které v každodenní práci používají miliony lidí. Při této technologii jsou tiskové prvky na tištěné formě umístěny nad bílým znakem. Charakteristickým znakem tohoto typu tisku jsou tmavší okraje inkoustu podél okrajů liniových prvků, na které je třeba dávat pozor při podrobném studiu bankovek. Výhodou knihtiskových metod je stálost kvality tisků po celou dobu tisku, což je dáno snadností nanášení a přenosu barvy na tisk, na rozdíl od plošného ofsetu a tisku z hloubky.
Novou etapou ve vývoji technologie knihtisku byl vznik tiskových forem na bázi pevných a kapalných fotopolymerů, které umožnily výrazně zvýšit efektivitu a produktivitu tiskového procesu.
S použitím fotopolymerních knihtiskových forem se v tiskovém slovníku objevily nové termíny. Například ofsetový tisk, při kterém je obraz vyroben na číslování fotografií, nemá v obecném tisku obdoby a v jiných tištěných produktech se používá jen zřídka. Pro zvýšení jejich ochranných vlastností se někdy čísla a písmena sériových čísel tisknou speciálními inkousty, které mají luminiscenční, magnetické a IR vlastnosti (obr. 41). Tyto a další ochranné vlastnosti bankovek, které se nazývají strojově čitelné (tj. detekovatelné pouze přístroji), se čas od času mění se zavedením nových sérií nebo upravených bankovek. Snad nejoriginálnější v grafickém designu jsou pořadová čísla na britských librách: skládají se z čísel různých výšek, vytištěných pomocí iris role. Tento efekt umožňuje získat vícebarevné obrázky čísel a písmen na tisku v polymerových formách, které plynule mění barvu, a přenášejí se na papír přes ofsetové plátno. Tento typ přenosu obrazu se stal nejoblíbenějším v peněžní produkci při tisku podšívkových podkladů a svého času odsunul klasický oryolský tisk a poté plochý ofsetový tisk.
Pomocí klasického knihtisku se téměř na všechny bankovky světa tisknou sériová čísla, která jsou jakousi ochranou proti padělání.
Pomocí 10x lupy, kterou by měla mít každá pokladní, můžete vidět charakteristické roztírání barvy na řádkových prvcích knihtisku a pomocí magnetického vizualizéru barvy (MAG) – strukturu magnetické barvy na číslech a písmenech písm. číslo (obr. 43). Takovýto instrumentální průzkum jistě usnadní ověření pravosti bankovky, protože jen ojediněle padělatelé tisknou sériová čísla klasickým knihtiskem pomocí magnetické součástky. Obvykle jsou tyto detaily na padělcích provedeny reprografií (na inkoustové nebo laserové tiskárně), méně často sítotiskem a ofsetovým tiskem, proto je velmi důležité naučit se tyto druhy tisku rozlišovat (obr. 44,45,46,47, XNUMX, XNUMX, XNUMX Charakteristickým rysem všech těchto typů tisku je absence barevného ohraničení na okrajích liniových prvků (písmena a číslice) a nesoulad mezi odstínem vrstvy barvy a původním. Přítomnost rastrové (tečkové) struktury naznačuje, že padělatel používá inkoustovou nebo laserovou tiskárnu. Zubaté okraje čárových prvků naznačují použití sítotisku.
Metoda knihtisku na americké dolary tedy kromě čísel zahrnuje: pečeť Federální rezervní banky (na 100 dolarech v roce 1996 byla vyrobena hlubotiskem) a pečeť amerického ministerstva financí, jakož i kontrolní dopis a číslo vydávající banky (B2).
Do roku 1963 byly faksimile podpisů úředníků (vpravo a vlevo od portrétu) tištěny také knihtiskem na americké dolary. U následných emisí bankovek je již faksimile vytištěna hlubotiskem.
Při zkoumání pochybných amerických dolarových bankovek by bylo dobré věnovat pozornost zelené pečeti Treasury, která je tištěna ve stejném cyklu jako sériová čísla a má malý design a text. Špatná čitelnost (fuzzy) drobných detailů pečeti Treasury (text, hvězdičky a další prvky) a případná barevná nesrovnalost přesvědčivě svědčí o padělání zkoumané bankovky (obr. 48,49, XNUMX).
Pokladníci na různých úrovních potřebují mít vždy aktuální informace o změnách hotovostního oběhu a nových ochranných prvcích bankovek v oběhu a také moderní přístrojové vybavení. Při kontrole pravosti pochybné bankovky se začínajícímu pokladníkovi doporučuje použít vzorky bankovek.
Je nutné připomenout, že závěr o pravosti či padělání bankovek je učiněn na základě nesplnění počtu (alespoň 7-9) dříve uvedených znaků pravosti (prozkoumání papíru se všemi ochrannými prvky a prohlídka tiskových metod: ofset, hlubotisk a knihtisk), včetně strojově čitelných. Pouze po takovém seriózním výzkumu bude zkušený pokladník schopen sebevědomě vyvodit konečný závěr. Pokud i poté máte pochybnosti, je lepší předložit takovou bankovku ke kontrole Bance.
Jak víte, nejběžnějšími typy tiskových zařízení jsou laserové a inkoustové tiskárny, které k vytváření obrázků používají toner a inkoust. Nedávno jsme také hovořili o pevném inkoustu a laserovém nanotisku. Ve světě tisku však existuje ještě jedna možnost, nezaslouženě připravená o naši pozornost: barevný inkoust s nanočásticemi, které dokážou změnit svou barvu! Jmenují se M-Ink a o tom si budeme povídat.
Asi víte, že tradiční technologie barevného tisku, jak laserový, tak inkoustový, pracují s inkousty čtyř základních barev (CMYK), které po smíchání v průběhu tisku vytvoří požadovanou barvu nebo odstín. V souladu s tím každá barevná tiskárna používá čtyři kazety současně, z nichž každá je neúměrně drahá. V tomto případě je jediným způsobem, jak učinit náklady na jeden výtisk víceméně přijatelné, doplnění kazet – jiné možnosti nejsou. M-Ink je revoluční vývoj korejských inženýrů, který, jak se zdá, má všechny šance stát se skutečnou spásou pro milovníky barevného tisku, protože tiskárny, které je používají, mají pouze jednu kazetu! Ve skutečnosti máme co do činění se zcela novým procesem barevného tisku, který má sílu zcela změnit poměr sil na trhu moderních tiskáren a MFP.
Jak to funguje?
Inovace spočívá v tom, že inkoust M-Ink tvoří požadovaný odstín nikoli smícháním barev ze standardní palety, ale změnou své fyzické struktury.
Abyste pochopili princip fungování, vzpomeňte si na křídla některých motýlů – možná jste si všimli, že se jejich barva mění v závislosti na úhlu, pod kterým na ně dopadá světlo. Přibližně stejný princip je začleněn do nového inkoustu. Vlivem magnetického pole na nanočástice přítomné v inkoustu se tyto začnou pohybovat a seřazovat do správných struktur. Výsledná kombinace je schopna odrážet světelné paprsky o určité vlnové délce, jinými slovy o určité barvě. Přísně vzato je zde rozhodující síla a některé další charakteristiky působícího magnetického pole – ty určují konkrétní typ struktur, do kterých se budou nanočástice přeskupovat, a podle toho, jakou barvu budou odrážet.
Velikosti nanočástic přítomných v inkoustu M-Ink se pohybují od 100 do 200 nm a před použitím jsou předem smíchány ve speciální polymerní kompozici, která zajišťuje rovnoměrné rozložení nanočástic po celém povrchu a působí jako pojivový materiál. Když jsou nanočástice ošetřeny magnetickým polem a seřazeny do požadovaných struktur, povrch je ozářen ultrafialovým světlem. Tento efekt způsobuje vytvrzení polymerní kompozice s následnou fixací nanočástic.
Tiskárny využívající inkoust M-Ink se samozřejmě zítra nedostanou do sériové výroby – prozatím se musíme spokojit pouze s několika prototypy.
Poslední jmenovaní již předvádějí úžasné výsledky – proces tisku jedné barevné stránky trvá jen několik sekund.
Vývojáři jsou však přesvědčeni, že s dalším rozvojem technologie se toto číslo sníží na méně než jednu sekundu, a to, jak vidíte, už je něco! Nezbývá než popřát vědcům hodně štěstí a doufat, že se jednoho dne zbavíme drahé sady čtyř kazet, které stojí víc než samotné tiskové zařízení. Mezitím, starým způsobem, doporučujeme používat službu doplňování kazet Brother 1110r. Veškeré práce provádíme se zárukou na místě u klientů nebo v naší kanceláři. Kontaktujte nás!
