Všechna aktuálně platná pravidla pro provádění výkresů jsou promítnuta do státních norem (GOST) Jednotného systému projektové dokumentace (ESKD), které zohledňují mnohá doporučení mezinárodních normalizačních organizací.
Všechny standardy poskytované ESKD jsou distribuovány následovně: klasifikační skupiny:
0 – obecná ustanovení;
1 – základní ustanovení;
2 – klasifikace a označování výrobků v konstrukčních dokumentech;
3 – obecná pravidla pro vytváření výkresů;
4 – pravidla pro tvorbu výkresů ve strojírenství a výrobě nástrojů;
5 – pravidla pro oběh projektové dokumentace (účetnictví, ukládání, duplikace, změny);
6 — pravidla pro provádění provozní dokumentace a dokumentace oprav;
7 – pravidla pro provádění schémat;
8 – pravidla pro provádění stavební dokumentace a dokumentace stavby lodí;
9 – ostatní normy.
V ESKD mají všechny normy určitou strukturu označení a názvů. Například GOST 2.303-68 „Lines“ znamená, že norma je zahrnuta do komplexu ESKD, kterému je přiřazeno číslo 2, číslo normy je 303 (3 je kód klasifikační skupiny, 03 je sériové číslo standard ve skupině), rok registrace je 1968, název je “Line”.
Je zcela jasné, že všechny normy ESKD jsou vyvinuty pro průmysl a neberou v úvahu specifika tvorby výkresů pro jiná průmyslová odvětví, proto jsou při vytváření takových výkresů povoleny určité odchylky od norem. Při vytváření výkresů se musíte řídit požadavky stanovenými „Jednotným systémem projektové dokumentace“ pro formáty, hlavní nápisy, měřítka, čáry, písma atd.
Všechny výkresy musí být vytvořeny na listech papíru standardní velikosti. Formáty papírových listů jsou určeny rozměry vnějšího rámu výkresu (obr. 1). Kreslí se souvislou tenkou čarou. Čára rámečku výkresu se nakreslí jako plná tlustá hlavní čára ve vzdálenosti 5 mm od vnějšího rámečku. Na levé straně je ponechán okraj o šířce 20 mm pro archivaci. Označení a rozměry stran formátů jsou stanoveny GOST 2.304-68. Údaje o hlavních formátech jsou uvedeny v tabulce. 1.
Označení formátu / Rozměry strany listu, mm
Základní formáty se získávají z formátu AO postupným dělením na dvě stejné části rovnoběžné s menší stranou. V případě potřeby je povoleno použít formát A5 o rozměrech strany 148 x 210 mm. Mohou být také použity další formáty. Vznikají zvětšením stran hlavních formátů o množství, které je násobkem rozměrů stran formátu A4.
Pro velikosti stran jsou povoleny následující odchylky stran formátu: do 150 ±1,5, od 150 do 600 ±2,0, nad 600 ±3,0.
Razítko výkresu se nachází v pravém dolním rohu formátu (viz obr. 1). Tvar, rozměry a obsah sloupců hlavního nápisu jsou stanoveny GOST 2.104-68. V hlavním nápisu uveďte: ve sloupci 1 – název produktu; ve sloupci 2 – označení výkresu; ve sloupci 3 – materiál součásti; ve sloupci 4 – jméno výrobce výkresu.
V levém horním rohu výkresu je v rámečku o rozměrech 14 x 70 napsáno označení výkresu uvedené ve sloupci 2 hlavního nápisového rámečku otočené o 180°.
Na formátu A4 je hlavní nápis umístěn pouze podél jeho krátké strany.
Na formátech větších než A4 může být hlavní nápis umístěn na krátké i dlouhé straně. Když je rohové razítko umístěno podél krátké strany, je symbol otočeného výkresu umístěn v pravém horním rohu podél dlouhé strany.
Obrázek objektu na výkresu lze vytvořit v plné velikosti, zmenšit nebo zvětšit.
Měřítko – jedná se o poměr všech lineárních rozměrů obrazu předmětu na výkresu k jejich přirozené velikosti.
GOST 2.302-68 stanoví následující rozsah měřítek pro obrázky ve výkresech:
měřítko zmenšení -1:2; 1 : 2,5; 1:4; 1:5; 1:10; 1:15; 1:20; 1:25; 1:40; 1:75; 1:100; 1:200;
přirozená velikost – 1:1;
měřítko zvětšení – 2:1; 2,5:1; 4:1; 5:1; 10:1; 40 : 1; 50:1; 100:1;
Zobrazení předmětu na kresbě ve zvětšeném nebo zmenšeném měřítku neumožňuje určení jeho rozměrů, je způsobeno pouze potřebou správného vizuálního vnímání tvaru zobrazeného předmětu, tedy bez ohledu na měřítko. obrázku jsou uvedeny skutečné rozměry na výkrese.
Měřítko v záhlaví výkresu je označeno jako 1:1; 1:2; 2:1 atd. Měřítka obrázků, která se liší od měřítek uvedených v hlavním nápisu kresby, jsou uvedena bezprostředně za nápisem souvisejícím s tímto obrázkem, podle typu: A (1:10), A – A (2:5 ).
Hlavními prvky každého výkresu jsou čáry. Obrázky objektů na výkresu jsou kombinací různých typů čar.
Při vytváření výkresů se používají čáry různých tlouštěk a stylů. Každý z nich má svůj vlastní účel. Tloušťka čar stejného typu by měla být stejná pro všechny obrázky v daném výkresu.
GOST 2303-80 stanoví obrysy a hlavní účely čar na výkresech všech průmyslových odvětví.
Všechny nápisy na výkresech musí být provedeny standardním výkresovým písmem. Kreslicí písmo se také používá k vytváření nápisů na jiných technických dokumentech. V tomto případě jsou písmena písma, číslice, jednotlivé nápisy a text provedeny ručně. Jednotlivé nápisy se mohou skládat pouze z velkých písmen. Čísla vyskytující se v textu jsou rovněž na výšku rovnající se výšce velkých písmen.
Všechny nápisy a rozměrová čísla na výkresech musí být jasné a čitelné. Nápisy jsou provedeny v písmech specifikovaných GOST 2.304-81 „Výkresová písma“. Tato písma zahrnují ruské, latinské a řecké abecedy, stejně jako arabské a římské číslice.
Norma stanovuje následující velikosti písma: (1,8); 2,5; 3.5; 5; 7; 10; 14; 20; 28; 40. Velikost písma h určuje výšku velkých písmen a číslic v milimetrech.
Tloušťka (d) čáry písma je určena v závislosti na výšce písma. To se rovná 0,1 h. Šířka (d) písmene je zvolena na 0,6 h nebo 6 d. Šířka písmen A, D Ж, М, Ф, X, Ц, Ш, Ъ, Ш, У je větší než tato hodnota o 1 nebo 2d (včetně spodních a horních prvků) a šířka písmena Г, 3, С je menší o d.
Norma stanoví tyto dva typy písma v závislosti na tloušťce d čar písma: typ A (d = 1 /14h) bez sklonu a se sklonem asi 75° k vodorovné čáře; typ B (d= 1/10h) bez náklonu a s náklonem 75°. Na Obr. Obrázek 6 ukazuje tvar písmen ruské abecedy a arabských číslic, psaných písmem B bez zešikmení.
Minimální vzdálenost mezi slovy oddělenými interpunkcí je vzdálenost mezi interpunkčním znaménkem a slovem, které za ním následuje.
Při psaní nápisů na výkresech standardním typem písma se vzdálenost a mezi písmeny, spojení čar, které nejsou navzájem rovnoběžné (například G a A, A a T atd.), zmenší na polovinu, tj. tloušťka čar písma. Pro veškerý text by měla být tloušťka čáry jednoho písma stejná.
Vyrobené výkresy mají často velké množství abecedních a číselných nápisů. Obvykle je třeba je umístit vodorovně. Měli byste se vyhnout umístění nápisů uvnitř obrysu výstupků (kromě rozměrových čísel). Pokud je nápis aplikován pod čarou nebo podtržen čarou, pak by měl být od ní vzdálen přibližně 1 mm.
Pokud nápis protíná čáru, pak musí být čára v křižovatce přerušena. Při vyplňování sloupců hlavního nápisu a dalších grafických podkladů musí být nápis umístěn pokud možno ve stejné vzdálenosti od čar ohraničujících sloupec.
Jména, nadpisy, označení v rohovém razítku a na okraji kresby lze psát bez šikmosti. K rychlému vytvoření nápisů kreslicím písmem se někdy používají různé šablony.
Na základě obrázků předmětu na výkresu lze posoudit jeho velikost a velikost jeho jednotlivých částí. Základem jsou rozměrová čísla, bez ohledu na měřítko a s jakou přesností jsou snímky zhotoveny. Pravidla pro použití rozměrů na výkresech jsou stanovena GOST 2.307-68.
Rozměry na výkresu jsou označeny rozměrovými čísly, kótovacími a vynášecími čarami. Rozměrová čísla na výkresech jsou obvykle uváděna v milimetrech bez uvedení měrných jednotek. V případech, kdy je nutné použít jiné délkové jednotky, jsou uvedeny za rozměrovým číslem.
Kótovací čísla jsou aplikována nad kótovací čárou, případně blíže jejímu středu. Mezera mezi číslem velikosti a ryskou velikosti by měla být asi 1,0 mm. Výška rozměrových čísel se bere minimálně 3,5 mm.
Kótovací čára je nakreslena rovnoběžně se segmentem, jehož velikost je aplikována nad ní. Provádí se mezi vynášecími čarami vedenými kolmo k rozměrovým. Je povoleno kreslit kótovací čáry přímo k čarám viditelného obrysu, osy a středu. V některých případech nemusí být kótovací čára nakreslena kolmo na vynášecí čáru. Kótovací čáry jsou omezeny šipkami. V některých případech se neprovádějí úplně, ale s přerušením šipky na jedné straně. Velikost šipky je zvolena na základě tloušťky plné tlusté hlavní čáry použité na výkresu. V rámci jednoho výkresu by velikost šipek měla být pokud možno stejná. Jako kótovací čáry se nedoporučuje používat obrysové, axiální, středové a vynášecí čáry.
Pokud je délka kótovací čáry příliš malá na to, aby se do ní vešly šipky, bude kótovací čára pokračovat za vynášecí čáry.
Prodlužovací čáry se kreslí z hranic měření, jsou pomocné a slouží k umístění kótovacích čar mezi ně. Pokud je to možné, vynášecí čáry by měly být umístěny mimo obrys obrázku, kolmo k přímému segmentu, jehož velikost musí být specifikována. Prodlužovací čáry by měly přesahovat konce šipek kótovacích čar o 1 mm.
Minimální vzdálenost od kótovací čáry k přímce rovnoběžné s ní by měla být 10 mm a mezi rovnoběžnými kótovacími čarami – 7 mm.
Úhlové rozměry na výkresech jsou uvedeny ve stupních, minutách a sekundách, což značí jednotky měření. Velikost úhlu se aplikuje nad kótovací čáru, která je nakreslena ve formě oblouku se středem ve svém vrcholu. V tomto případě jsou vynášecí čáry nakresleny radiálně.
Pokud nad kótovací čarou není dostatek místa pro zapsání čísla kóty nebo je toto místo obsazeno jinými prvky obrázku a není možné do něj zadat číslo kóty, použije se číslo kóty podle jedné ze zobrazených možností na Obr. níže.
Za účelem zjednodušení řady obrázků a usnadnění čtení výkresu norma stanoví použití symbolů ve formě písmen latinské abecedy a grafických znaků, které jsou umístěny před rozměrovými čísly. Na výkresech se znaky a písmena používají k označení průměru a poloměru, délky oblouku a čtverce, sklonu a kužele, koule, tloušťky a délky součásti.
Před rozměrovým číslem průměru se aplikuje znaménko – kruh přeškrtnutý přímkou pod úhlem 75°. Navíc mezi znaménkem a číslem nejsou žádné mezery.
U kružnic o malém průměru se kótovací čáry šipky a samotná kóta kreslí podle jedné z možností znázorněných na Obr. níže.
Rozměrovému číslu poloměru oblouku vždy předchází znak ve tvaru velkého latinského písmene R. Rozměrná čára je v tomto případě vedena směrem ke středu oblouku a je omezena pouze na jednu šipku spočívající na oblouku nebo jeho rozšíření. Pokud je poloměr na výkrese menší než 6 mm, doporučuje se umístit šipku na vnější stranu oblouku.
Pokud je potřeba určit polohu středu oblouku, vyznačí se průsečíkem středových nebo vynášecích čar. V případech, kdy výkres zobrazuje oblouk o velkém poloměru, u kterého není třeba označovat střed, je kótovací čára oříznuta, aniž by dosáhla středu. Pokud je v tomto případě potřeba označit střed, je dovoleno jej přiblížit k oblouku. Kótovací čára je v tomto případě zobrazena s ohybem 90° a obě části kótovací čáry jsou nakresleny rovnoběžně. Kótovací čáry, které vycházejí ze stejného středu a jsou určeny k označení rozměrových oblouků, by neměly být umístěny na stejné přímce. Pro označení oblouků do 180° se doporučuje používat poloměry; oblouky, jejichž velikost je větší než 180°, jsou označeny průměrem.
Znak oblouku se použije nad číslem kóty. Délka oblouku se udává v lineárních jednotkách a číslo kóty označující oblouk je vyneseno nad kótovací čárou v souladu s obvyklými požadavky.
Grafické znázornění na výkresu nakresleného předmětu/výrobku materiálu nám dává potřebnou představu o materiálu/materiálech, ze kterých je předmět/výrobek/díl vyroben.
Označení grafických materiálů a pravidla pro jejich použití na výkresech musí odpovídat GOST 2.306-68.
Při provádění grafických označení materiálů se používají kombinace různých typů čar, vždy se však jedná o rovnoběžné přímky vedené pod úhlem 45 stupňů ke středové čáře nebo k čáře kreslicího rámu.
Pokud se šrafovací čáry shodují ve směru s obrysovými nebo osovými čarami, pak lze šrafovací čáry nakreslit pod úhlem 30 nebo 60.
Vzdálenost mezi šrafovacími liniemi by měla být 1-10 mm s přihlédnutím k šrafovací ploše a nutnosti diverzifikace šrafování sousedních ploch.
Šrafovací čáry mohou být nakloněny doprava nebo doleva, ale jedním směrem na všech řezech a řezech souvisejících s jedním prvkem v daném výkresu.
Tloušťka čar a jejich provedení jsou akceptovány v souladu s GOST 2.303-68*.
Pokud díly sousedí, tak u jedné části jsou šrafovací čáry nakloněny doprava, u druhé doleva (protišrafování).
Při stínování do šachovnice by se v takových případech měla vzdálenost mezi stínícími liniemi v jedné sekci lišit od odpovídající vzdálenosti ve druhé.
Jsou-li ve vzájemném kontaktu tři různé části, měli byste změnit vzdálenost mezi čarami ve šrafování nebo posunout tyto čáry v jedné sekci vůči druhé, aniž byste změnili úhel jejich sklonu.
Úzké a dlouhé plochy průřezu, jejichž šířka na výkrese je 2-4 mm, se doporučuje zcela šrafovat pouze na koncích a na obrysech otvorů a zbytek plochy průřezu je se líhnou jen na malých plochách na několika místech.
Úzké oblasti, jejichž šířka je menší než 2 mm, mohou být zobrazeny černě s mezerami alespoň 0,8 mm mezi sousedními sekcemi.
Při zobrazení půdního profilu a velkých průřezových ploch je povoleno použít symboly ve formě úzkého pruhu jednotné šířky pouze na obrysu řezu.
Pro objasnění rozmanitosti materiálů stejného typu by grafické označení mělo být doplněno vysvětlujícím nápisem v poli výkresu.
Stínování průřezových ploch stavebních konstrukcí bez grafického označení materiálů je povoleno.
Typ přerušovaných čar v řezu dílu nebo jiného výrobku závisí na materiálu, kterým prochází rovina řezu (obrázek 6.1).
Část (GOST 2.101 – 68) je výrobek sestávající z homogenního materiálu bez použití montážních operací.
Detailní výkres– dokument obsahující vyobrazení dílu a další údaje nezbytné pro jeho výrobu a kontrolu.
Rozteč šrafování je vzdálenost mezi rovnoběžnými přerušovanými čarami, v závislosti na velikosti řezu se volí v rozmezí 1-10 mm.
V jednom výkresu jsou na všech řezech a řezech jednoho dílu rozteč a úhel přerušovaných čar stejné a nezměněné.
Na výkresu sestavy (výkres sestavy sestávající ze 2 nebo více dílů) má každý ze dílů na všech obrázcích konstantní, odlišný od ostatních dílů, krok a úhel přerušovaných čar (jeden z parametrů – krok nebo úhel – může se shodovat s parametry jiné části).
Na řezech v axonometrii by přerušované čáry měly být rovnoběžné s úhlopříčkami vepsanými do roviny π1, Pí2, Pí3. čtverce. Že. směr přerušovaných čar závisí na typu axonometrické projekce (obrázek 6.2).
Obdélníková izometrie Obdélníková dimetrie
Symboly a zjednodušení ve výkresech
Při vytváření různých obrazů předmětu se podle GOST 2.305-68 doporučuje používat některé konvence a zjednodušení, které při zachování jasnosti a jasnosti obrazu snižují množství grafické práce.
Pokud jsou pohledem, řezem nebo řezem symetrické obrazce, můžete ke středové čáře nakreslit pouze polovinu obrázku nebo o něco více než polovinu obrázku a omezit ji vlnovkou (obrázek 7.1).
Je přípustné zobrazovat mírné zkosení nebo sklon jako zvětšené. Na těch obrázcích, kde sklon nebo zúžení není jasně vidět, je nakreslena pouze jedna čára odpovídající menší velikosti prvku se sklonem (obrázek 7.2,) nebo menší základna kužele (obrázek 7.2, b).
Prvky součásti, jako jsou paprsky, tenké stěny a výztuhy, jsou v řezu zobrazeny nestínované, pokud rovina řezu směřuje podél osy nebo dlouhé strany takového prvku (obrázek 7.3). Pokud je v takových prvcích otvor nebo vybrání, provede se místní řez (obrázek 7.4, a).
Poznámka. Při zobrazení spojů dílů v řezech jsou neduté hřídele, kliky, šrouby, šrouby, čepy, pera, nýty, paprsky, výztuhy zobrazeny neseříznuté, pokud se rovina sečny shoduje s rovinou symetrie těchto prvků. Kuličky vždycky
Otvory umístěné na kruhové přírubě, které nespadají do roviny řezu, lze v řezu zobrazit, jako by byly v rovině řezu (obrázek 7.4, b).
Pokud má objekt několik stejných, rovnoměrně rozmístěných prvků, pak obrázek tohoto objektu zobrazuje jeden nebo dva takové prvky v plném rozsahu a zbývající prvky jsou zobrazeny zjednodušeně nebo podmíněně (obrázky 7.5, 7.6).
Obrázek 7.5 Obrázek 7.6
Pokud má objekt několik stejných prvků rovnoměrně rozmístěných na jednom kruhu a tvar součásti je zobrazen pouze na jednom obrázku, pak na obrázku tohoto objektu je jeden takový prvek zcela zobrazen a jeho rozměrové číslo je doprovázeno odpovídajícím nápisem označujícím počet těchto prvků (obrázek 7.7).
Pokud jsou při provádění řezu prvky (otvory, výstupky, paprsky atd.), které jsou rovnoměrně umístěny na stejném kruhu a nespadají do roviny sečny, mohou být vloženy do řezu jejich mentálním otáčením, dokud se nezarovnají s rovinou sečny (obrázek 7.8). Pokud setrvačníky, řemenice atd. díly mají lichý počet paprsků, pak se pro libovolnou polohu roviny řezu vloží do řezu dva paprsky (obrázek 7.9).
Obrázek 7.8 Obrázek 7.9
V pohledech a řezech je povoleno zjednodušeně znázorňovat průměty průsečíků ploch, není-li vyžadována jejich přesná konstrukce. Například místo křivek vzoru se kreslí kruhové oblouky a přímky (obrázek 7.10).
Hladký přechod z jednoho povrchu na druhý je znázorněn konvenčně (obrázek 7.11)
Pro identifikaci tvaru otvoru v náboji řemenice, setrvačníku nebo ozubeného kola je dovoleno uvést pouze obrys otvoru namísto úplného obrázku součásti (obrázky 7.12, 7.13).
