2-9. TEPLOTNÍ PODMÍNKY PRO POKLÁDÁNÍ KABELŮ A OPATŘENÍ K JEJICH ZAJIŠTĚNÍ
Bez ohledu na umístění kabelů (uvnitř nebo vně budovy), typ jejich izolace, úroveň napětí a další faktory se doporučuje, aby kabely byly položeny při kladné okolní teplotě. Při pokládání kabelů za chladného počasí je třeba dodržovat zvláštní podmínky.
Odvíjení, přenášení a pokládání kabelů bez předehřívání před pokládkou je povoleno v případech, kdy teplota vzduchu do 24 hodin před začátkem pokládky neklesla alespoň dočasně pod teploty uvedené v tabulce. 2-41.
Při teplotách pod 0°C je pokládání kabelů s papírovou izolací povoleno pouze v případě, že je kabel před instalací zahřátý (tabulka 2-42) a instalace je provedena během krátké doby, a to:

Tabulka 2-41
Teploty, na které je již nutné kabely před pokládkou zahřát

Teplota, pod kterou je nutný ohřev kabelů, VS

Papírově izolované kabely do 35 kV v olověném, hliníkovém nebo polyvinylchloridovém plášti (viz poznámka).

Kabely s pryžovou izolací, olověné nebo v plášti z polyvinylchloridu, s ochranným krytem

Kabely s pryžovou izolací a olověným pláštěm jsou bez pancéřování.

Kabely s pryžovou izolací a PVC pláštěm, nepancéřované (viz poznámka)

Poznámka. Teploty, při kterých je možná přeprava, vykládka a nakládání kabelů s polyvinylchloridovým pláštěm, viz § 2-2.

Pokud je ve vzduchu velké množství vlhkosti, konce kabelů jsou spolehlivě utěsněny, aby při ochlazení po zahřátí do kabelu nepronikal vzduch s vlhkostí v něm obsaženou. V případě ohřevu kabelů teplým vzduchem z dmychadla i teplým vzduchem z horkého domu (tabulka 2-43) nebo v interiéru je zachováno stejné utěsnění konců kabelů, jaké nastalo při skladování kabelů na bubnech.

Rýže. 2-47. Schéma kabelového vytápění jednofázovým proudem.
Tr – transformátor; Dr – plyn; N – vnější konec kabelu; B je vnitřní konec kabelu.
Pro zahřátí napájecího kabelu je u třífázového proudu nutné zkrátit všechny vodiče na jeho vnitřním konci krimpováním a u jednofázového nebo stejnosměrného proudu navíc dva vodiče kabelu na jeho vnějším konci. .

Metody pro topné kabely

Doporučená oblast použití

Třífázový elektrický proud při tepelné izolaci sudů s plstěným krytem

Rovnoměrné a dostatečné vytápění v celém úseku. Možnost současného ohřevu více bubnů v krátkém čase

ČTĚTE VÍCE
Co lze použít místo skla na desku stolu?

Ve všech případech instalace zvláště dlouhých paralelních vedení při nízkých teplotách vzduchu

Totéž s jednofázovým nebo stejnosměrným proudem s bifilárním připojením dvou vodičů s paralelním připojením k jednomu z nich třetího vodiče (obr. 2-47)

Nerovnoměrné, ale dostatečné zahřívání kabelu; ostatní viz výše

Delší doba nahřívání, nerovnoměrný ohřev izolace jednotlivých žil

Ve všech případech, kdy není možné použít první metodu

Doporučená oblast použití

V interiéru s teplotami do 40°C

Nevyžaduje speciální vybavení

Nízká teplota zahřívání a dlouhé trvání, omezený rozsah

Pokud jsou v blízkosti místa instalace místnosti, teplota venkovního vzduchu není nižší než -20 °C a délka vedení není větší než jedna nebo dvě konstrukční délky kabelu

V teplém domě nebo stanu s parním topným akumulátorem, kamny nebo vytápěno dmychadlem (při teplotách do 40* C)

Zvýšené nebezpečí požáru v případě použití uhelných a podobných pecí, dlouhá životnost a nízká produktivita

Pro dlouhé jednotlivé linky v případech, kdy není možné zahřát se elektrickým proudem

Poznámky: 1. Před zakládáním dřeva je třeba odstranit plášť bubnu.

  1. Není dovoleno: vytápění otevřenými uhelnými žlaby, vytápění jednofázovým proudem podle obvodů, které nezajišťují tok proudu v dopředném a zpětném směru žilami kabelu.
  2. Při teplotách pod -10°C a dlouhých kabelových vedeních by měla být instalace provedena s trvalým elektrickým ohřevem.

§ 2-9. Teplotní podmínky pro pokládku kabelů
Tabulka 2-43

Doba zahřívání kabelů na bubnech v teplé místnosti nebo skleníku
Poznámka. Doba ohřevu bubnovými dmychadly, izolovanými stanem, při teplotě vzduchu dmychadla 40 °C a otáčení bubnu každých 20 minut je: 18-24 hodin – s jedním dmychadlem; 12-16 hodin – se dvěma dmychadly.

Místo připojení je izolováno a poté je třeba na vnitřní konec kabelu připájet olověnou nebo hliníkovou (v závislosti na kovu pláště kabelu) krytku tak, aby její dno nedosahovalo ke „zkratovaným“ vodičům. o 30-40 mm, protože při kratší vzdálenosti může dojít k roztržení víka kabelovými žilami během instalace. Vnější konec kabelu je dočasně utěsněn do kabelové nálevky naplněné mrazuvzdornou hmotou. V tomto případě jsou kabelové žíly v délce 50 mm pod úrovní hmoty v nálevce a po celé délce od povrchu hmoty ke kabelovému oku, jakož i válcová část ok (nutně utěsněny). ), jsou pečlivě zabaleny lepicí polyvinylchloridovou páskou. Navíjení se provádí ve dvou vrstvách s 50% překrytím závitů v každé vrstvě a s povinným konstantním napětím pásky. Elektrický ohřev ovládacích kabelů se provádí obdobně jako silových kabelů, jen s tím rozdílem, že na konci, kde je namontován provizorní trychtýř, jsou vodiče seskupeny do několika paralelních větví v závislosti na způsobu ohřevu.
Sériové připojení kabelů několika cívek je povoleno, pokud zdroj proudu poskytuje potřebnou regulaci napětí, protože jednotlivé cívky jsou kvůli instalaci kabelu odstraněny. V případě současného ohřevu kabelů na několika sériově zapojených bubnech musí být napětí použité pro ohřev po odpojení každého bubnu odpovídajícím způsobem sníženo v poměru k celkové délce ohřívaného kabelu.
Teplota vnějšího krytu se měří teploměrem, jehož spodní konec je přiveden do těsného kontaktu s vnější jutou jednoho ze středních horních závitů kabelu na bubnu. Místo kontaktu teploměru s jutou je zvenčí izolováno plstí.
Tabulka 2-44
Hodnoty proudu, napětí a času v počátečním okamžiku zahřívání
kabely na bubnech

ČTĚTE VÍCE
Mohu místo aviváže použít vlasový kondicionér?

Poznámky: 1. Maximální přípustný proud při zahřívání (a) se bere pro silové a ovládací (s přihlédnutím k součtu průřezů větve obvodu) kabely s přihlédnutím ke korekčnímu faktoru na teplotu vzduchu při zahřívání. nahoru podle tabulky. 1-76 nebo podle vzorce
(2-7)
kde k je koeficient teploty vzduchu;
tн – dlouhodobě přípustná provozní teplota na žilách pro dané provedení a napětí kabelu;
tfact je skutečná okolní teplota během zahřívání;
tcalc—vypočítaná teplota média.

2. Proud v kabelu na konci jeho zahřívání na bubnu třífázovým proudem lze změřit proudovou kleštěmi nebo vypočítat pomocí vzorce
(2-8)
kde U je napětí dodávané do kabelu, V; S—průřez jádra kabelu, mm2; l je délka kabelu na bubnu, m.

  1. Uvedené údaje jsou platné za následujících podmínek:

Kabely jsou vyhřívané ze zdroje střídavého proudu. připojeno k třífázovému systému;
ohřev kabelů plným proudem musí být zastaven v okamžiku, kdy teplota vnějšího krytu vnější řady závitů kabelů dosáhne +20°C při teplotě venkovního vzduchu -10°C; +30°C—při teplotách venkovního vzduchu od -10 do -25°C.
Jako zdroj třífázového proudu pro topné kabely slouží speciální transformátory o výkonu 20-30 kVA, vyráběné podle typu TS-30/6 Moskevského transformátorového závodu, nebo brzděné asynchronní elektromotory, používané v tomto případě jako obvykle se používají autotransformátory.
Od roku 1957 vyrábí elektromechanický závod Orenburg třífázové transformátory pro kabelové vytápění. Výkon transformátoru 20 kVA, napětí primárního vinutí 220/380 V, sekundární vinutí 7-98 V s 10 regulačními kroky.
Při ohřevu jednofázovým a stejnosměrným proudem se používají svařovací transformátory s tlumivkou (viz Příručka pro elektrotechnika, vydání 6, Gosenergoizdat, 1959) a svařovací generátory, vždy upřednostňují druhé, protože umožňují plynulé nastavení hoc. v poměrně širokém rozsahu a lze je snadno připojit pro paralelní provoz (pokud je výkon jednoho generátoru nedostatečný). Z mobilních svařovacích agregátů lze použít typy PS-300, SUG-2r (s elektromotorem) nebo SAK-21-SH a SAK-21-1V (s benzínovým motorem).
Při volbě průřezu připojovacích vodičů s pryžovou izolací v topných okruzích je třeba vzít v úvahu, že při teplotách -10 – -20 °C mohou být tyto vodiče zatíženy proudem 1,5-1,6krát větším, než je povoleno u těchto pohonů při teplota 4-25°C.
Bubny s vyhřívaným kabelem se instalují na zvedáky, kozlíky, speciální vozík, speciální saně nebo vozidlo s kozlíky či zvedáky tak, aby po zahřátí bylo možné lanko odvinout (otáčením bubnu přímo na topné místo nebo např. na saních tažených traktorem) a lehnout si nejdéle 40 minut. V případech, kdy pokládka kabelu z nějakého důvodu vyžaduje více času nebo je teplota venkovního vzduchu nižší než -10°C, dojde k jeho odvinutí s povinným ohřevem kabelu během procesu pokládky. V tomto případě, aby bylo možné napájet kabel proudem během procesu odvíjení, se používá speciální zařízení nebo se jeho pokládání provádí pomocí následujících metod:

  1. Svinutí kabelu smyčkovou metodou (obr. 2-48). Buben s kabelem je instalován na zvedácích ve vzdálenosti 3 m od příkopu; žíly vnitřního konce kabelu jsou zkratovány; Napájecí zdroj pro vytápění je přiváděn na vnější konec, který je pevně upevněn. Kabelová smyčka se odvíjí z bubnu a zároveň nese po trase.
ČTĚTE VÍCE
Co je to přepadový odtok vany?

Ohřev kabelu elektrickým proudem

Rýže. 2 48. Ohřev kabelu elektrickým proudem během procesu odvíjení metodou „loop“.