Na železnici jsou odvodňovací zařízení navržena v rámci etap a samostatných bodů.
Používají se následující odvodňovací zařízení: příkopy, rezervy, žlaby, rychlé proudy a spády. V ojedinělých případech se používají šachtové studny, sifony a výpusti.
Na nábřežích navrhnout podélné odvodňovací příkopy nebo rezervy. Zásoby se používají v oblastech, kde je násep zcela nebo částečně zasypán zeminou ze zálohy. Rezervy nejsou využívány v rámci samostatných bodů s rozvojem silnic, obydlených oblastí nebo na záplavových územích.
U prohlubní a poloprohlubní Na náhorní straně jsou vybudovány náhorní a mimohorské příkopy. Ve výklencích a polovýhlubních se používají příkopy, žlaby a příkopy (ve skalních výklencích) ke sběru vody ze svahů a horní stavby trati.
Podélné odvodňovací příkopy jsou přiřazeny na náhorní straně v blízkosti náspů při absenci rezerv a příčném sklonu 0,04 nebo více. Při sklonu menším než stanovený a s proměnnou stranou příčného sklonu, dále při výšce násypu menší než 2 m a v bažinách jsou navrženy odvodňovací příkopy po obou stranách násypu.
Náhorní příkopy v blízkosti výklenků se instalují, když je příčný sklon terénu, strmější než 0,04 – pouze na návodní straně, a pokud je sklon menší, pak na obě strany.
Rozměry příkopů z hlediska hloubky a šířky dna se stanoví výpočtem a musí být minimálně 0,6 m. V bažinách musí být tyto rozměry minimálně 0,8 m. Pokládka svahů příkopů se akceptuje do nesmí být strmější než 1:1,5 (obr. 1).
Rýže. 1. Průřez příkopem
Podélný sklon příkopů musí být minimálně 0,003. V bažinách, říčních nivách a dalších oblastech s nízkým přirozeným sklonem lze podélný sklon odvodňovacích příkopů snížit na 0,002 a ve výjimečných případech na 0,001.
Největší podélný sklon příkopů se stanoví výpočtem v závislosti na druhu zeminy, druhu zpevnění svahů a dna příkopu a přípustné rychlosti proudění podél eroze při nedodržení vypočteného průtoku vody. Pokud je výpočtem zjištěný maximální sklon dna příkopu vlivem eroze půdy menší než přirozený sklon území, pak je nutné v takovém úseku navrhnout rychlý průtok nebo pokles.
Za banketními příkopy uspořádány tak, aby shromažďovaly dešťovou vodu dopadající na banket a kavalír a odváděly ji podél výkopu (obr. 2).
Rýže. 2. Schéma instalace příkopu za banketem: 1 – povrch svahu; 2 – svah výkopu; 3 – hostina; 4 – příkop za banketem; 5 – kavalír
Rýže. 3. Příčný řez obdélníkovým netahovým železobetonovým žlabem
Kyvety ve výkopech se zpravidla navrhují lichoběžníkového tvaru se šířkou dna minimálně 0,4 m a hloubkou 0,6 m. Strmost svahů se předpokládá 1:1,5.
Podnosy místo příkopů se používají v následujících případech:
– přítomnost slabých a vodou nasycených půd, ve kterých není zajištěna stabilita svahů příkopů;
– kdy instalace příkopů běžných velikostí vede k výraznému zvýšení objemu výkopových prací pro výkop. To je zvláště důležité vzít v úvahu při výstavbě výkopů ve skalnatých půdách.
Podnosy mohou mít lichoběžníkový, obdélníkový a půlkruhový tvar. Na Obr. Obrázek 3 znázorňuje obdélníkový netahový železobetonový žlab. Takové vaničky mají hloubku do 1,0 m. Pokud je požadováno uložení vaničky do větší hloubky, pak se používají železobetonové rámové vaničky (obr. 4). Hloubka takových žlabů může být 1,5 a 2,0 m. Pevnost žlabu při bočním tlaku zeminy je zajištěna železobetonovými rámy s rozpěrkami.
Při výstavbě odvodňovacích příkopů na terénu s prudkým sklonem a rychlostí proudění vody v příkopu do 3,0 m/s se příkop zpevňuje železobetonovými vanami – půltrubkami (obr. 5).
Rýže. 4. Řez železobetonovou vanou rámové konstrukce: 1 – stěna příkopu; 2 – vyrovnávací vrstva drceného kamene; 3 – železobetonový rám; 4 – železobetonové desky; 5 – vyplnění dutin drenážní zeminou; 6 – dno vaničky je z chudého betonu
Rychlé proudy a změny používá se na krátkých úsecích odvodňovacích zařízení, kde jejich podélný sklon přesahuje 0,1. Pro tlumení energie vody pohybující se vysokou rychlostí jsou ve spodní části rychlého toku instalovány vodní studny, římsy nebo stěny (obr. 6). Dno rychlotoku je uměle zdrsněno v podobě drážek, žeber, příčných žeber atd., což pomáhá tlumit energii vodního toku. Absorbéry vodní energie se instalují také při kapkách při vypouštění vody z horního bazénu do spodního bazénu. Změny mohou být jednostupňové nebo vícestupňové, každý stupeň má absorbér vodní energie (obr. 7).
Rýže. 5. Železobetonová polotrubková vana: 1 – železobetonový podnos; 2 – písek; 3 – místní zhutněná půda
Rýže. 6. Vysokorychlostní okruh: 1 – příkop v horním a dolním bazénu; 2 – ostruha; 3 – vodní stěna; 4 – absorbér vodní energie
Vysoké proudy a spády se montují z prefabrikovaných železobetonových konstrukcí, obvykle obdélníkového tvaru. Všechny spoje mezi jednotlivými prvky jsou izolovány, aby proudy vody nepronikaly pod konstrukci a nesmývaly zeminu, ke stejnému účelu slouží ostruhy.
Rýže. 7. Třístupňové diferenciální schéma: 1 – příkop; 2 – ostruha; 3 – vodní stěny; 4 – absorbéry vodní energie
Koryto vozovky v jednotlivých bodech je navrženo současně se zpracováním jejich záměrů na základě polohopisného zaměření území, podélného profilu hlavní trasy a inženýrsko-geologických podkladů. U přestavovaných stanic se navíc odstraní příčné profily podloží a zkoumá se štěrk (u nových stanic ve ztížených podmínkách se odstraní příčné profily terénu).
Aby bylo dosaženo co nejmenšího množství zemních prací a co nejvýhodnějšího rozložení zemních hmot, je nutné racionálně využívat terén, přičemž je třeba vzít v úvahu, že ve stanici není možné pokládat zálohy a vysypávat kavalíry.
Příčné profily podloží v samostatných bodech jsou navrženy v souladu s normami SNiP a Technickými podmínkami pro výstavbu železničního podloží. Šířka podloží na rovných úsecích nových tratí se přejímá na jednokolejných tratích kategorie I 6 a 7 m, na dvoukolejných tratích 10,1 a 11,1 m, na tratích kategorie II 6,5 a 5,8 m, na tratích kat. III 6 a 5,2 ,5,5 m, na tratích IV a V kategorií 5 a XNUMX m. Menší z uvedených šířek je akceptována pro kamenité, hrubozrnné a písčité drenážní půdy. V jednotlivých bodech vzdálenost а od osy vnější staniční koleje k okraji vozovky musí být nejméně polovina šířky vozovky hlavní koleje a na výhybkách a výfukových kolejích nejméně 3,25 m bez ohledu na kategorie tratí.
Strmost svahů náspů ze skály, štěrku, oblázků, drceného kamene a písku se předpokládá v poměru 1:1,5. Pokud se na násep použijí jemné pískové a jílovité zeminy, pak při výšce násypu do 6 m se předpokládá strmost svahu 1:1.5 a ve výšce 6 až 12 m a ve spodní části. do 6 m se předpokládá strmost svahu 1:1,75 a v horních částech 1:1,5.
Strmost svahů výkopů hlubokých až 12 m ve skalnatých půdách se bere od 1:0,2 do 1:1,5. Pro hrubozrnné, písčité a homogenní jílovité zeminy se předpokládá sklon svahu výkopu 1:1,5.
Aby podloží zůstalo pevné a stabilní, je nutné zajistit včasné spolehlivé odvádění vody z jeho povrchu a balastního hranolu, z centralizovaných výhybek a dalších staničních zařízení.
Drenážní systém stanice zahrnuje vertikální uspořádání povrchu podloží, odvodňovací příkopy, příkopy, žlaby a umělé stavby. V nezbytných případech pro snížení hladiny podzemní vody a udržení stability podloží vozovky nebo svahů výkopů se instalují uzavřené drenáže.
Pro odvádění atmosférické vody má povrch podloží a svršek balastní vrstvy příčné sklony směřující k síti podélných drenážních systémů (příkopy, žlaby, příkopy). Velikost svahů a přípustný počet cest na jednom svahu závisí na typu půdy podloží, typu štěrku a klimatické oblasti.
Příčný sklon podloží z odvodňovacích a středně odvodňovacích zemin (štěrk, písek, lehká a těžká písčitá hlína) se bere od 0 do 0,01, počet kolejí na jednom svahu stanoviště je 10. Nižší sklonové normy odpovídají kvalitnějším podložím.
Sklon plátna z málo propustných a nepropustných zemin (lehké a těžké hlíny, jíly) s kvalitním štěrkem se předpokládá 0,01 0,02, počet drah na jednom svahu 6 8 a při méně kvalitním balastu jsou sklony lože 0,02, počet drah na jednom svahu 3 2.
Příčné profily podloží vozovky a svršek štěrkové vrstvy jsou uspořádány v závislosti na počtu kolejí ve stanici (nebo v samostatném parku), druhu půdy podloží a množství srážek. opírat se o, štít и pilový zub. Jednokolejné příčné profily se používají ojediněle – hlavně na vlečkách a mezistanicích jednokolejných tratí s malým počtem kolejí (obr. 6.3 а) pro odvodnění zeminy.
Obr.6.3. Příčné profily podloží stanice
Hlavní nástupiště a vršek štěrkové vrstvy v mezistanicích a průjezdech mají štítové sklony (obr. 6.3б). V samostatných bodech dvoukolejných tratí jsou tyto sklony uspořádány od osy mezi hlavními kolejemi. Štítové příčné profily se také často používají v samostatně umístěných parcích (obr. 6.3 в).
Pro zajištění odvodnění a úspory štěrku je povrch štěrkové vrstvy, stejně jako podloží, plánován se sklonem k podélnému odvodnění. Průměrný sklon štěrkové vrstvy se bere ve vztahu ke sklonu příčného profilu vozovky a v případě, že má vozovka sklon 0,02, je štěrková vrstva v pražcích plánována se sklonem 0,01 a v mezikolejích se použijí sklony do 0,03 0,04, aby se vyrovnal zbývající rozdíl ve značkách zátěže. Rozdíl ve značkách hlav kolejnic sousedních kolejí je povolen nejvýše 0,15 m; Rozdíl v převýšení kolejí umístěných na sklonech povrchu štěrkové vrstvy je v krčku (mimo užitnou délku kolejí) eliminován postupnou změnou profilu každé koleje pomocí rozdílových sklonů až do vč. pokyn. V seřaďovacích a jiných parcích s velkým počtem kolejí je vozovka navržena s příčným profilem pilových zubů (obrázek 6.3г). Mezi kolejemi s nižšími převýšeními se kladou podélné mezikolejové železobetonové žlaby se sklonem minimálně 0,002. Voda je z nich odváděna podzemními příčnými kolektory.
Při umístění podloží stanice na náspu jsou instalovány podélné odvodňovací příkopy pro odvod povrchové vody přitékající do podloží vozovky..
