1.1. Konvenční alfanumerická označení (dále jen označení) jsou určena:
pro jednoznačné zaznamenání ve zkrácené formě informací o prvcích, zařízeních a funkčních skupinách (dále jen části objektu) do dokumentace k objektu;
pro odkazy na odpovídající části objektu v textových dokumentech;
pro aplikaci přímo na objekt, pokud to umožňuje jeho konstrukce.
1.2. V závislosti na účelu a povaze přenášených informací jsou stanoveny následující typy označení:
nejvyšší úroveň – přístroje (doplňkové označení);
nejvyšší stupeň – funkční skupina (doplňkové označení);
umístění stavby – označení stavby (doplňkové označení);
prvek – označení pozice (povinné označení);
elektrický kontakt (doplňkové označení);
část předmětu, se kterou je tato část předmětu spojena, nebo umístění obrázku na dokumentu nebo informace o této části předmětu (označení adresy).
V závislosti na úplnosti přenášené informace může mít konvenční alfanumerické označení jednoduchou nebo složitou strukturu, tzn. struktura ve formě označení jednotlivých typů nebo ve formě složeného označení.
V případě potřeby je povoleno používat označení a jejich kvalifikační symboly, jejichž typy nejsou touto normou stanoveny. Obsah a způsob zápisu takových označení musí být vysvětlen v dokumentaci k objektu (například na poli diagramu).
Definice pojmů používaných v normě jsou uvedeny v příloze 2.
1.3. Použití konvenčních alfanumerických označení v dokumentech je stanoveno pravidly pro provádění příslušných dokumentů (diagramy, výkresy, textové dokumenty atd.).
2. PRAVIDLA PRO KONSTRUKCI OZNAČENÍ
2.1. Pro konstrukci zápisů se používají velká písmena latinské abecedy, arabské číslice a také znaky (kvalifikační symboly) uvedené v tabulce 1.
1. Označení nejvyšší úrovně – zařízení
2. Označení nejvyšší úrovně – funkční skupina
3. Označení designu
4. Označení prvku (označení polohy)
5. Označení elektrického kontaktu
6. Označení adresy
Označení je uvedeno v závorkách
Značky „0“ a „1“ se používají a čtou jako číslice „nula“ a „jedna“, s výjimkou případů, kdy se používají ve zjevných kombinacích písmen při vytváření označení zařízení a funkčních skupin, pokud to nevede k nepochopení zápisu.
2.2. Struktura notace
2.2.1. Konvenční alfanumerické označení se zapisuje jako posloupnost písmen, číslic a symbolů na jednom řádku bez mezer a jejich počet v označení není stanoven.
2.2.2. Sousední skupiny znaků jednotlivých označení, které mají samostatný sémantický význam, se dělí podle:
střídání písmen a číslic (například KS25, K2, 25KS, 2K);
tečka, pokud se skupiny skládají pouze z písmen nebo pouze číslic (například KS.A, 2.25).
Nezávislé sémantické skupiny sestávající z písmen a číslic v označení je povoleno oddělovat tečkou (například 01.A1.1312; 01.A.113.12).
2.2.3. Digitální část, která má význam pořadového čísla, je dovoleno zapsat stejným počtem číslic, přičemž nejvýznamnější číslice se vyplní nulami, například A01, A02, . A25, . A99.
2.2.4. Složené označení je tvořeno sekvenčním záznamem označení různých typů. Označení obsažené ve složeném označení je napsáno s kvalifikačními symboly podle tabulky 1.
Struktura kompozitního konvenčního alfanumerického označení je uvedena v obecné podobě na obrázku 1.
2.2.5. Složené označení musí poskytovat vyčerpávající informace o části předmětu, jejíž označení je uvedeno jako poslední. Počet symbolů tvořících složené označení není stanoven.
2.2.6. Označení vyšší úrovně (zařízení nebo funkční skupina) a konstruktivní označení označují funkční nebo konstruktivní výskyt dané části předmětu v částech předmětu odpovídajících typů. Pořadí zápisu označení těchto typů je určeno pořadím výskytu, např. T1 = A2 – R5 – rezistor R5 je součástí zařízení A2, které je součástí funkční skupiny T1. Konstrukční uspořádání každé funkční části může být indikováno sekvenční aplikací symbolu návrhu. Například +5.24 = A2 + B4 – R5 – rezistor R5 je umístěn v buňce B4 a je součástí zařízení A2, které je umístěno na rámu 24 ve stojanu 5.
Pravděpodobně v každém elektrickém obvodu, kromě grafických, jsou vždy alfanumerické symboly. Dokument upravující správná alfanumerická označení různých prvků elektrického obvodu je GOST 2.710-81 ESKD (Jednotný systém projektové dokumentace) Pravidla pro provádění schémat.
Níže jsou tabulky z tohoto dokumentu obsahující příklady hlavních společných prvků elektrických obvodů s jejich odpovídajícím písmenným označením a odkazy ke stažení originálu GOST 2.710-81 ESKD.
Tabulka 1. Písmenné kódy nejběžnějších prvků elektrických obvodů
Tabulka 2. Příklady dvoupísmenných kódů prvků elektrického obvodu
Převodníky neelektrických veličin na elektrické (kromě generátorů a napájecích zdrojů) nebo naopak, analogové nebo vícemístné převodníky nebo snímače pro indikaci nebo měření
Koncová zařízení
Filtry. Omezovače
Tabulka 3. Písmenné kódy označující funkční účely prvků
Písmenný kód | Funkční účel | Písmenný kód | Funkční účel |
A | Pomocný | P | Úměrný |
B | Směr pohybu (vpřed, vzad, nahoru, dolů, ve směru hodinových ručiček, proti směru hodinových ručiček) | Q | Stav (start, stop, limit) |
C | Počítací | R | Návrat, reset |
D | Rozlišování | S | Memorování, nahrávání |
F | Ochranné | T | Synchronizace, zpoždění |
G | Test | V | Rychlost (zrychlení, brzdění) |
H | Signál | W | Sčítání |
I | Integrace | X | Násobení |
K | Tlačení | Y | Analogový |
M | Hlavní | Z | Digitální |
N | Měření |
Stáhněte si zdarma GOST
- GOST 2.710-81 ESKD (Unified System of Design Documentation) Pravidla pro provádění diagramů v originále: