1.1. Konvenční alfanumerická označení (dále jen označení) jsou určena:

pro jednoznačné zaznamenání ve zkrácené formě informací o prvcích, zařízeních a funkčních skupinách (dále jen části objektu) do dokumentace k objektu;

pro odkazy na odpovídající části objektu v textových dokumentech;

pro aplikaci přímo na objekt, pokud to umožňuje jeho konstrukce.

1.2. V závislosti na účelu a povaze přenášených informací jsou stanoveny následující typy označení:

nejvyšší úroveň – přístroje (doplňkové označení);

nejvyšší stupeň – funkční skupina (doplňkové označení);

umístění stavby – označení stavby (doplňkové označení);

prvek – označení pozice (povinné označení);

elektrický kontakt (doplňkové označení);

část předmětu, se kterou je tato část předmětu spojena, nebo umístění obrázku na dokumentu nebo informace o této části předmětu (označení adresy).

V závislosti na úplnosti přenášené informace může mít konvenční alfanumerické označení jednoduchou nebo složitou strukturu, tzn. struktura ve formě označení jednotlivých typů nebo ve formě složeného označení.

V případě potřeby je povoleno používat označení a jejich kvalifikační symboly, jejichž typy nejsou touto normou stanoveny. Obsah a způsob zápisu takových označení musí být vysvětlen v dokumentaci k objektu (například na poli diagramu).

Definice pojmů používaných v normě jsou uvedeny v příloze 2.

1.3. Použití konvenčních alfanumerických označení v dokumentech je stanoveno pravidly pro provádění příslušných dokumentů (diagramy, výkresy, textové dokumenty atd.).

2. PRAVIDLA PRO KONSTRUKCI OZNAČENÍ

2.1. Pro konstrukci zápisů se používají velká písmena latinské abecedy, arabské číslice a také znaky (kvalifikační symboly) uvedené v tabulce 1.

1. Označení nejvyšší úrovně – zařízení

2. Označení nejvyšší úrovně – funkční skupina

3. Označení designu

4. Označení prvku (označení polohy)

5. Označení elektrického kontaktu

6. Označení adresy

Označení je uvedeno v závorkách

Značky „0“ a „1“ se používají a čtou jako číslice „nula“ a „jedna“, s výjimkou případů, kdy se používají ve zjevných kombinacích písmen při vytváření označení zařízení a funkčních skupin, pokud to nevede k nepochopení zápisu.

2.2. Struktura notace

2.2.1. Konvenční alfanumerické označení se zapisuje jako posloupnost písmen, číslic a symbolů na jednom řádku bez mezer a jejich počet v označení není stanoven.

2.2.2. Sousední skupiny znaků jednotlivých označení, které mají samostatný sémantický význam, se dělí podle:

ČTĚTE VÍCE
Jak výkonná je páječka pro pájení rádiových součástek?

střídání písmen a číslic (například KS25, K2, 25KS, 2K);

tečka, pokud se skupiny skládají pouze z písmen nebo pouze číslic (například KS.A, 2.25).

Nezávislé sémantické skupiny sestávající z písmen a číslic v označení je povoleno oddělovat tečkou (například 01.A1.1312; 01.A.113.12).

2.2.3. Digitální část, která má význam pořadového čísla, je dovoleno zapsat stejným počtem číslic, přičemž nejvýznamnější číslice se vyplní nulami, například A01, A02, . A25, . A99.

2.2.4. Složené označení je tvořeno sekvenčním záznamem označení různých typů. Označení obsažené ve složeném označení je napsáno s kvalifikačními symboly podle tabulky 1.

Struktura kompozitního konvenčního alfanumerického označení je uvedena v obecné podobě na obrázku 1.

2.2.5. Složené označení musí poskytovat vyčerpávající informace o části předmětu, jejíž označení je uvedeno jako poslední. Počet symbolů tvořících složené označení není stanoven.

2.2.6. Označení vyšší úrovně (zařízení nebo funkční skupina) a konstruktivní označení označují funkční nebo konstruktivní výskyt dané části předmětu v částech předmětu odpovídajících typů. Pořadí zápisu označení těchto typů je určeno pořadím výskytu, např. T1 = A2 – R5 – rezistor R5 je součástí zařízení A2, které je součástí funkční skupiny T1. Konstrukční uspořádání každé funkční části může být indikováno sekvenční aplikací symbolu návrhu. Například +5.24 = A2 + B4 – R5 – rezistor R5 je umístěn v buňce B4 a je součástí zařízení A2, které je umístěno na rámu 24 ve stojanu 5.

Pravděpodobně v každém elektrickém obvodu, kromě grafických, jsou vždy alfanumerické symboly. Dokument upravující správná alfanumerická označení různých prvků elektrického obvodu je GOST 2.710-81 ESKD (Jednotný systém projektové dokumentace) Pravidla pro provádění schémat.

Níže jsou tabulky z tohoto dokumentu obsahující příklady hlavních společných prvků elektrických obvodů s jejich odpovídajícím písmenným označením a odkazy ke stažení originálu GOST 2.710-81 ESKD.

Tabulka 1. Písmenné kódy nejběžnějších prvků elektrických obvodů

Tabulka 2. Příklady dvoupísmenných kódů prvků elektrického obvodu

Převodníky neelektrických veličin na elektrické (kromě generátorů a napájecích zdrojů) nebo naopak, analogové nebo vícemístné převodníky nebo snímače pro indikaci nebo měření

Koncová zařízení
Filtry. Omezovače

Tabulka 3. Písmenné kódy označující funkční účely prvků

ČTĚTE VÍCE
Jak dlouho trvá montáž interiérových dveří?
Písmenný kód Funkční účel Písmenný kód Funkční účel
A Pomocný P Úměrný
B Směr pohybu (vpřed, vzad, nahoru, dolů, ve směru hodinových ručiček, proti směru hodinových ručiček) Q Stav (start, stop, limit)
C Počítací R Návrat, reset
D Rozlišování S Memorování, nahrávání
F Ochranné T Synchronizace, zpoždění
G Test V Rychlost (zrychlení, brzdění)
H Signál W Sčítání
I Integrace X Násobení
K Tlačení Y Analogový
M Hlavní Z Digitální
N Měření

Stáhněte si zdarma GOST

    GOST 2.710-81 ESKD (Unified System of Design Documentation) Pravidla pro provádění diagramů v originále: