Na Obr. 3. Jsou uvedeny hlavní typy zpracování prováděné na šroubořezných soustruzích, pro které se používají odpovídající typy soustružnických fréz.
Vnější válcové soustružení:
rýže. 3,1 – přímá řezačka;
rýže. 3,2 a – zalomená fréza průchozí;
rýže. 3,3 – s průběžnou přítlačnou frézou.
rýže. 3,2 b – zalomená fréza průchozí.
Koncové ořezávání (opracování rovného povrchu):
rýže. 3,4 – s rýhovací frézou.
Řezání vnitřních drážek:
rýže. 3,5 – drážkovaná úhlová fréza pro opracování drážek pro ucpávku (ucpávku).
Vrtání vnitřních válcových ploch:
rýže. 3,6 – vyvrtávací fréza pro zpracování průchozích otvorů;
rýže. 3,7 – vyvrtávací dorazová fréza pro zpracování slepých otvorů.
Zpracování tvarovaných ploch:
rýže. 3,8 a – fréza tvarových drážek;
rýže. 3,8 b – s tvarovou frézou pro zpracování zaoblení rádiusu;
rýže. 3,10 – tvarová fréza pro opracování konvexních ploch.
Kónická povrchová úprava:
rýže. 3,9 – přímou frézou otáčením horního šoupátka třmenu.
rýže. 3,11 – s řezným nástrojem.
rýže. 3,12 a – závitořez pro vnější závity;
rýže. 3,12 b – závitořez pro vnitřní závity.
Rýže. 3. Klasifikace soustružnických nástrojů a ploch,
zpracovávané na šroubořezných soustruzích
Nástavce šroubořezných soustruhů se dělí na univerzální a speciální. Tyto zahrnují:
3- a 4-čelisťová sklíčidla;
speciální pouzdra a trny.
V technologických náčrtech je instalace obrobků znázorněna pomocí symbolů v souladu s ESTD GOST 31107-73, které jsou znázorněny na obr. 4.
Obrobky krátké délky (L/D4) jsou upevněny v sklíčidlech soustruhu: samostředící a nesamostředící.
Tříčelisťové samostředící sklíčidlo má tři čelisti, které se současně sbíhají ke středu nebo rozbíhají a zajišťují přesné vystředění obrobku, tzn. jeho založení na vnějším nebo vnitřním válcovém povrchu. Čísla (1, 2, 3) jsou vyznačena na drážkách těla náboje a na vačkách. Při montáži kazety se vačky vkládají do drážek jedna po druhé ve vzestupném pořadí čísel.
Na Obr. 4,1–4,3 znázorňují způsoby zajištění krátkého dílu ve 3čelisťovém sklíčidle.
Pro zajištění obrobků s rovnoběžnými hranami je určeno čtyřčelisťové nesamonstředící sklíčidlo, má čtyři upínací čelisti, které se pohybují nezávisle na sobě v drážkách těla (obr. 4,4).
Obrobek se ve sklíčidle zajistí otočením klíče, který se zasune do objímky šroubu každé vačky zvlášť.
Hřídelové polotovary s L/D>4 zpracované s osazením kuželových ploch středových otvorů na středy stroje. Středové otvory jsou standardizovány podle GOST 14034-68.
Přední a zadní opěrné středy se používají jako upínací zařízení. Přední nosný střed je tuhý (otáčí se s vřetenem), zadní bývá pohyblivý. K přenosu rotace z vřetena na obrobek instalovaný ve středech se používají hnací zařízení – unášecí sklíčidlo (čelní deska) a upínač (obr. 4,5).
Válečky malého průměru (až 20 XNUMX mm) jsou upevněny v obrácených středech (obr. 4,6). Obrobek je poháněn do rotace v důsledku tření ve středu přední části. Je také možné zajistit válcovaný obrobek do 3čelisťového sklíčidla se středovou opěrou (obr. 4,7).
Při zpracování netuhých hřídelí L/D> 10, použít další zařízení – lunety, což umožňuje eliminovat lisování obrobku, což vede k deformaci tvaru součásti (ve tvaru sudu).
Stabilní opěry mohou být pevné, upevněné na vodících rámu (obr. 4,8) a pohyblivé, upevněné na vozíku podpěry a pohyblivé s ním (obr. 4,9).
Soustruhy se používají k soustružení válcových ploch, řezání konců, soustružení vnějších drážek, řezání kovu, vrtání, vystružování, zahlubování, vystružování, vyvrtávání otvorů a vnitřních drážek, centrování, opracování ploch tvarovými frézami, řezání závitů matricemi, závitníky, frézy, závity válcovací hlavy, opracování kuželových ploch. Hlavními nástroji pro soustružení jsou frézy. Podle charakteru zpracování lze frézy hrubovat nebo dokončovat. Geometrické parametry řezné části těchto fréz jsou takové, že jsou uzpůsobeny pro práci s velkými a malými plochami průřezu řezané vrstvy. Podle tvaru a umístění čepele vůči tyči se řezáky dělí na rovné (obr. 5.3, Obr. A), ohnuté (obr. 5.3, b), a stažena (obr. 5.3, in). U tažených fréz je šířka čepele obvykle menší než šířka upevňovací části. Čepel lze umístit symetricky
Obr.1.2. Druhy soustružnických nástrojů: а – rovný б – ohnutý, c – zakřivený, d – zatažený
vzhledem k ose držáku frézy nebo být posunuty doprava nebo doleva.
Podle směru posuvu se řezáky dělí na pravé a levé, u pravých řezáků se hlavní řezná hrana nachází na straně palce pravé ruky, pokud ji nasadíte na řezák (obr. 1.2, a). V pracovním pohybu se takové frézy pohybují zprava doleva (od koníka dopředu). U levých řezáků se při podobném přiložení levé ruky hlavní řezná hrana nachází také na straně palce (obr. 1.2, Obr. b). Takové frézy se pohybují zleva doprava při posuvu.
Soustružnické frézy se podle účelu dělí na průchozí, vyvrtávací, rýhovací, řezací, tvarové, závitové a drážkovací. Aby byla zajištěna požadovaná přesnost a kvalita povrchu součásti při zachování vysoké produktivity,
Obr.2.3. Úhly řezáků v půdorysu
je nutné zvolit správnou geometrii frézy. Důležitou roli zde hrají půdorysné úhly. Rovinné úhly (obr. 2.3) jsou úhly mezi břity frézy a směrem posuvu: (φ – hlavní úhel prkna, φ 1 – pomocný úhel prkna, ε – vrcholový úhel (ε = 180° – (φ – ( φi Úhly φ a φ1 závisí na ostření a instalaci frézy a úhel ε závisí pouze na ostření.Při malém úhlu φ se do práce zapojí větší část břitu, zlepší se odvod tepla a životnost frézy. fréza se zvětšuje.Při velkém úhlu φ pracuje menší část břitu, proto se snižuje životnost frézy.Při zpracování dlouhého a tenkého obrobku, kdy hrozí nebezpečí jeho vychýlení, frézy s velkým úhlem φ se používají, protože přítlačná síla bude menší.Pro tvarování obrobků velkého průměru zvolte φ = 30 -45°, pro tenké (netuhé) – φ = 60 – 90° Pomocný úhel φ1 – úhel mezi pomocná hrana a směr posuvu Pokud je φ1 malé, tak se pomocná hrana v důsledku nějakého stlačení frézy zařízne do obráběné plochy a zkazí ji.
Obr.2.4. Typy soustružnických fréz: o – přímé průchozí a б – průchozí ohnutý, c – průchozí perzistentní, g, д – bodování, e – nudné pasáže, ж – nudný, vytrvalý a odříznutý, и –tvarovaná, к –závitové
Velký úhel φ 1 je nepřijatelný z důvodu zeslabení břitu frézy. Obvykle φ1 = 10-30°. Průchozí rovné (obr. 2.4, a) a zahnuté (obr. 2.4, b) frézy se používají pro opracování vnějších povrchů. U přímých fréz je obvykle hlavní úhel náběhu φ = 45-60° a pomocný úhel je φ1== 10-15°. Procházející ohnuté frézy mají úhly náběhu φ = φ1 = 45°. Tyto frézy fungují jako průchozí frézy pro podélný posuv a jako drážkovací frézy pro příčný posuv. Pro současné opracování válcové plochy a koncové roviny se používají průchozí frézy (obr. 2.4, Obr. PROTI), pracující s podélným posuvem. Hlavní úhel φ = 90° Předřezávací frézy se používají pro řezání konců obrobků. Pracují příčným posuvem směrem ke středu (obr. 2.4, d) nebo od středu (obr. 2.4, d) polotovary. Vyvrtávací frézy se používají k vyvrtávání děr, které byly předvrtány, vyraženy nebo odlity. Používají se dva typy vyvrtávacích fréz: průchozí vyvrtávací frézy – pro průchozí vyvrtávání (obr. 2.4, c), trvalé – pro slepé vyvrtávání (obr. 2.4, a). Liší se tvarem čepele. U průchozích vyvrtávacích fréz je úhel náběhu φ = 45-60° a u perzistentních je úhel φ o něco větší než 90°. Dělicí frézy se používají k řezání obrobků na kusy, odřezávání zpracovaných obrobků a vytváření drážek. Pracují s příčným posuvem (obr. 2.4, h). Řezací fréza má hlavní břit umístěný pod úhlem φ = 90° a dva pomocné břity s úhly φ1 = 1-2°. Tvarové frézy se používají pro zpracování krátkých tvarových ploch s délkou čáry tvořící čáry do 30-40 mm. Tvar řezné hrany tvarové frézy odpovídá profilu součásti. Konstrukčně se takové frézy dělí na tyčové, kulaté, hranolové a podle směru posuvu – na radiální a tangenciální. Na šroubořezných soustruzích se tvarové plochy opracovávají zpravidla tyčovými frézami, které jsou zajištěny v nástrojovém držáku stroje (obr. 2.4, Obr. a). Řezačky závitů (obr. 2.4, k) se používají k vytváření vnějších vnitřních závitů libovolného profilu: obdélníkového, trojúhelníkového, lichoběžníkového. Tvar jejich řezných nožů odpovídá profilu a rozměrům průřezu řezaných závitů.
Frézy se podle provedení rozlišují jako masivní, vyrobené z jednoho kusu; kompozitní (s trvalým spojením jeho částí); s pájenými deskami; s mechanickým upevněním desek (obr. 2.5).
Obr.2.5. Typy soustružnických fréz podle provedení: masivní (a, b) kompozit s pájenými (c) nebo mechanicky upevněnými (d) deskami
Držáky fréz jsou obvykle vyrobeny z konstrukčních ocelí 40, 45, 50 a 40X s různými průřezy: čtvercový, obdélníkový, kulatý atd. Frézy s mechanickým upevněním karbidových desek mají oproti pájeným frézám značné výhody, protože tato konstrukce zabraňuje možnosti vzniku trhlin v plasty Při pájení se prodlužuje životnost upevňovací části frézy.
Obr.2.6. Mnohostranné břitové destičky
Mnohostranné břitové destičky se vyrábí se třemi, čtyřmi, pěti a šesti břity (obr. 2.6). Aby se vytvořil kladný úhel na přední ploše desky, jsou podél řezných hran vytvořeny otvory a zkosení pomocí lisování s následným slinováním.
Obr.2.7. Otočný střed
Obr.2.8. Samostředící tříčelisťové sklíčidlo
Univerzálnost obráběcího stroje je rozšířena použitím příslušenství a přípravků. Na soustruhu jsou hlavní: sklíčidla, středy (obr. 2.7), pevné opěry. Používají se také pomocná zařízení: vrtací sklíčidlo, adaptérová pouzdra, svorky. Nejpoužívanějším sklíčidlem je samostředicí tříčelisťové sklíčidlo (obr. 2.8). Jeho konstrukce zajišťuje současný pohyb tří vaček v radiálním směru, díky čemuž je obrobek umístěn podél osy vřetena.
Při nesymetrickém průřezu obrobku, kdy je nemožné jeho správné upevnění v tříčelisťovém sklíčidle, se používá čtyřčelisťové sklíčidlo s odděleným upnutím čelistí nebo čelní deska (obr. 2.9). Při obrábění na středech se používají unášecí sklíčidla, která udělují obrobku rotaci (obr. 2. 10). Při externím zpracování dlouhých obrobků malého průměru, aby se zabránilo vychýlení, se používá stacionární (obr. 2.11, ) nebo pohyblivá (obr. 2.11, b) luneta. Kuželové plochy na soustruhu se zpracovávají těmito způsoby: široký,
Obr.2.10. Zpracování ve středech: 1 – sklíčidlo pohonu, 2 – přední střed, 3 – upínač, 4 – zadní sklíčidlo, 5 – pinola koníka
soustružení frézy, otáčení horních saní, posouvání tělesa koníka v příčném směru a pomocí uhlíkového nebo kuželového pravítka. Široká fréza (obr. 2.12, a) obvykle brousí krátké kuželové plochy o délce 25-30 mm. Při zpracování kuželových ploch otáčením horního třmenu (obr. 2.12, b) je instalován pod úhlem rovným polovině úhlu na vrcholu zpracovávaného kužele. Zpracování se provádí pomocí ručního podávání. Úhel natočení je určen vzorcem
Obr.2.11. Zpracování dlouhých obrobků pomocí pevného (o) a pohyblivého (b) lunety
Obr.2.12. Způsoby otáčení kuželů: а – se širokou frézou, b- otočení horního třmenu, c – posunutí těla koníku; g __ pomocí kuželového pravítka, 1 – otočné pravítko, 2 – jezdec, 3 – pevné pravítko, 4 – šroub, 5 – stupnice, 6 – tyč 7 – konzola, 8 – šoupátko, 9 – pouzdro kde D u d– průměry opracovaných kuželových ploch, mm; l je výška kužele, mm.
Posunutím skříně koníku v příčném směru (obr. 2.12, c) brousí dlouhé kuželové plochy s malým úhlem kužele na vrcholu (až 12°). V tomto případě je posunutí zadního středu v příčném směru určeno z výrazu
kde L – celková délka zpracovávaného obrobku, mm.
Obr.2.13. Zpracování ve středech: 1 – unášecí kazeta, 2 – svorka, 3 – matice, 4 – tyč, 5 – matice, 6 – rotační střed, 7 – pouzdro, 8 – přední střed
Obr.2.14. Středový otvor(y) a nástroj (b) – válcový vrták, (c) – záhlubník, (d,e) – kombinované vrtačky.
namontovaný na vřetenu a svorka 2 připevněná k obrobku.
Středy jsou instalovány ve vřetenu stroje a pinole koníka. Střed nainstalovaný ve vřetenu se otáčí spolu s obrobkem. Jednoduchý střed (obr. 2.15, A), nainstalovaný v pinole koníka, neotáčí se, takže se sám opotřebovává a opotřebovává středový otvor obrobku. K zamezení opotřebení se používá rotační střed (viz obr. 2.7). Někdy používají: řezný střed při ořezávání konce; zadní střed (obr. 2.15, b) při soustružení obrobků malého průměru (do 5 mm).
Obr.2.15. Soustružnická centra: а – jednoduchý střed (1 – kužel, 2 – krk, 3 – kužel, 4 – stopka); b – zadní střed
