Mechanické zpracování dřeva se provádí dvěma způsoby – s narušením vláken (pilování, hoblování, frézování, sekání, vrtání) a bez narušení vláken (ohýbání, lisování).
Zpracování dřeva se provádí převážně s destrukcí dřevěných vláken a nejběžnějším způsobem zpracování je řezání.
Řezání dřeva lze provádět s utvářením třísek (řezání, hoblování, frézování, sekání, vrtání) a bez oddělování třísek (tvorba dýhy na loupacích strojích, řezání dýhy na nůžkách, štípání dřeva, štípání palivového dříví, sekání nýtů na sudy atd.) .
Zpracování dřeva řezáním se provádí řezným nástrojem, který má jednu frézu – nůž, několik fréz – fréz a mnoho fréz – pil.
Proces řezání spočívá v tom, že pod vlivem vnější síly kovový řezák (nůž) ve tvaru klínu, pronikající do dřeva řeznou hranou (čepelí), řeže vlákna a odděluje je ve formě pilin. a hobliny.
Při procesu řezání vznikají dlouhé třísky, které při výrobě vytvářejí na povrchu dřeva nerovnosti (výlomy). Aby se tomu zabránilo, musí být třísky rozbity, pro které je v rovině instalován utvařeč (hrb).
Rýže. 3. Řezání dřeva:
— řezné prvky; OO’ – řezná hrana – ostří frézy, OO’m’m – přední plocha frézy, OO’n’n – zadní plocha frézy, Omn, O’m’n’ – boční hrany. ftad – rovina řezu, 6 – úhel řezu, p – úhel ostření, a – úhel hřbetu, у – přední roh, б – koncové řezání, в – řezání podél zrna, г – řezání napříč obilím, д — příčné řezání, е – podélné čelní řezání, g – podélné – příčné řezání, з – otevřené řezání, и – polouzavřené řezání, к — uzavřené řezání; 1 – řezačka; 2 – dřevo
řezák (obr. 3, ) Má klínový tvar a skládá se z ostří (čepel), přední, zadní a boční plochy. Rovina, po které se řezná hrana frézy pohybuje lineárně*, se nazývá řezná rovina. Úhel p, který svírá přední a zadní plocha frézy, se nazývá vrcholový úhel, popř úhel ostření. Úhel b, který svírá přední plocha frézy a rovina řezu, se nazývá úhel řezu
Niya. Zadní úhel a je vytvořen mezi zadní plochou frézy a rovinou řezu, úhel čela у – mezi přední plochou frézy a rovinou kolmou k rovině řezu.
Kvalita zpracování dřeva závisí na správné volbě úhlů ostření: při velkém úhlu se vynakládá větší úsilí na řezání a při malém úhlu se čepel rychle otupí, zvrásní a v některých případech se zlomí.
V praxi bylo zjištěno, že pro rovinné nože je nejoptimálnější úhel ostření (25 ± 5) ° a úhel čela v závislosti na typu nástroje, materiálu a typu zpracování je do 43 50.
Existují tři možnosti řezání v závislosti na směru vláken: na konci, podél a napříč vláken.
na koncové řezání (obr. 3, b) rovina řezu a směr řezu jsou kolmé na dřevěná vlákna, zatímco třísky jsou štěpeny ve vrstvách a povrch je drsný.
na řezání podél zrna (obr. 3, c) rovina řezu a směr řezu jsou rovnoběžné s vlákny dřeva, vrstvy vláken se snadno oddělují, povrch je hladký. Tvar třísek závisí na tloušťce odstraňované vrstvy: silné třísky se lámou po jejich délce a tenčí třísky se získávají ve formě souvislého pásu (hoblování frézou).
na řezání přes obilí (obr. 3, d) rovina řezu je rovnoběžná s dřevěnými vlákny a směr řezu je k nim kolmý. Třísky jsou slabé a povrch je drsný. Pouze při tepelné úpravě (paření) a při lisování dřeva před řezačkou se získávají hobliny ve formě souvislého pásu dobré kvality (loupání dýhy).
Kromě hlavních existují mezilehlé řezné případy: křížové (obr. 3, E) podélný konec (obr. 3, (e) a podélně-příčně (obr. 3, g).
Při řezání dochází k řadě složitých jevů, způsobených pronikáním frézy do dřeva a tvorbou třískových prvků. Aby bylo možné jasněji představit samotný proces řezání, měl by být rozdělen na prvky. Pokud se v procesu zpracování dřeva řezačkou vytvoří jedna řezná plocha a z celé opracovávané plochy se odříznou třísky, nazývá se takové řezání tzv. OTEVŘENO (obr. 3, h). V případě, že se při zpracování vytvoří dvě řezné plochy (obr. 3, i), nazývá se řezání napůl uzavřený (vznik čtvrtky v prutech zárubní apod.). Při zpracování dřeva vznikají tři povrchy (obr. 3, Na), řezání se nazývá uzavřeno (výběr drážek atd.).
Vlastnosti dřeva různých druhů nejsou stejné, proto je při jejich zpracování nutné vynaložit různé úsilí. Například borovicové dřevo se zpracovává snadněji než březové dřevo a březové dřevo je jednodušší než dubové. To vede k následujícímu závěru: čím vyšší je hustota dřeva, tím
náročnější na zpracování. Méně úsilí je vynaloženo na zpracování vlhkého dřeva, protože jeho odolnost proti zničení je nižší než u suchého dřeva.
Kvalita broušení frézy (nože) má velký význam pro získání čistě opracovaného povrchu dřeva. Při práci s tupým řezákem se vlákna neřežou ani neoddělují, ale trhají a mačkají, což má za následek nečistý povrch. Ostrý řezák snadno řeže nebo odděluje vlákna a povrch je čistý.
Drsnost povrch dřeva (GOST 7016-82) se vyznačuje rozměrovými ukazateli nepravidelností (rizika, chlupatost, mech). Při opracování je drsnost povrchu dřeva závislá na směru vláken k opracovávané rovině, tloušťce odebíraných třísek, hodnotě úhlu ostření a řezné rychlosti, počtu fréz, kvalitě jejich ostření, tloušťce úlomků ostření a řezné rychlosti. přesnost montáže atd.
Vysoce kvalitní povrch dřeva se získá řezáním podél vlákna, podepřením vlákna před frézou a lámáním třísek. V rovinách jsou vlákna podepřena odpichovým otvorem na straně podešve a třísky jsou lámány lamačem třísek dvojitého nože. Při práci proti vrstvě vláken je výsledkem většinou nečistý povrch (vločky, odlupky).
Pracoviště truhláře zabývajícího se zpracováním dřeva je vybaveno pracovním stolem (obr. 1, a) a sadou potřebných nástrojů a zařízení. Na pracovním stole se zpracovávají desky, tyče, díly do délky 3 m a montují se jednotlivé prvky výrobků.
Rýže. 1. Tesařský pracovní stůl:
а – celkový pohled na pracovní stůl, б – přední svěrák, в – zadní svěrák, г – svorky, dorazy, д — upevnění desky jednoduchým zvedákem (svorkou); ) – základna, 2 – přední svěrák, 3 – kryt (deska na pracovní stůl), 4 – přes zásuvky, 5 – zadní svěrák, 6 – zásobník, 7 – opěrná deska, 8 – šroub, 9 – krabice neřestí, 10 – opěrka čepele, 11 – Hřeben, 12 – jednoduchý zvedák, 13 — šroubový zvedák
Pracovní stůl se skládá z krytu (lavička) a podstavce (spodní lavice). Lavicová deska je vybavena předními (příčnými) a zadními (podélnými) svěráky. Na desce lavice u její přední hrany je řada otvorů – zásuvek určených pro instalaci dřevěných nebo kovových dorazů. Podél desky pracovního stolu (na zadní straně) je umístěn zásobník, ve kterém jsou umístěny drobné nástroje potřebné pro práci. Základ pracovního stolu tvoří regály propojené mezi sebou
udeřit se mřížemi. U některých pracovních stolů je ve spodním stole instalována skříň pro uložení nářadí a materiálů.
Přední a zadní svěrák jsou určeny k upnutí opracovávaných prvků v nich. Přední svěrák slouží k upínání dílů ve vodorovné a svislé poloze a zadní svěrák slouží k upínání dílů pouze ve svislé poloze. Přední svěrák má upínací šroub a opěrnou desku. Zadní svěrák s boxem se posouvá pomocí šroubu. Do zdířek lavicové desky a zadního upínacího boxu se vkládají dorazy, mezi které se ve vodorovné poloze pokládá zpracovávaný materiál. Otáčením šroubu zadního svěráku dochází k upnutí materiálu. Zarážky by měly být umístěny pod rovinou opracovávaného dřeva, aby se jich nástroj nedotýkal. Pro lepší uchycení zpracovávaného materiálu na pracovním stole je v dorazu u dřeva vytvořen zářez. Doraz je držen v objímce pružinou. Při zpracování materiálu ve svislé poloze se upíná do předního nebo zadního svěráku. Při zpracování jsou okenní křídla, dveřní panely a větrací otvory umístěny mezi dva hřebeny (dorazy) a upnuty zadním svěrákem.
Základna pracovního stolu je vyrobena z jehličnatého dřeva a deska (kryt) pracovního stolu je vyrobena z březového, dubového, jasanového a bukového dřeva. Tloušťka desky lavice je 60 mm, šířka 70 mm.
Pracovní stůl se vybírá podle výšky takto: tesař musí stát poblíž pracovního stolu a opřít se o něj dlaněmi; Pokud se v narovnaném stavu truhlář bez potíží opře o pracovní stůl, pak byl vybrán správně. U nízkého pracovního stolu se musí dělník sehnout a u vysokého natáhnout ruce, což ho unavuje.
Při používání pracovního stolu musíte sledovat jeho provozuschopnost. Stolní deska musí být rovná, bez deformací, protože na šikmé desce je obtížné provádět přesnou práci. Svěrák musí pevně svírat zpracovávaný materiál a šrouby, které drží pracovní stůl pohromadě, musí být dobře utaženy. Klíny by měly do objímky zapadat těsně, ale ne příliš těsně, aby se nevytrhly jejich okraje, a objímky by měly být stejně velké, aby bylo možné klín zasunout do jakékoli objímky.
Šrouby jsou obvykle kovové, méně často dřevěné. Pro hladký pohyb jsou šrouby a pohyblivé části pracovního stolu pravidelně mazány. Když se nepoužívá, doporučuje se nechat šrouby mírně dotažené.
Pro zvýšení trvanlivosti je pracovní stůl po výrobě natřen sušícím olejem. Neinstalujte jej v blízkosti topných zařízení, nepokládejte na něj horké předměty ani jej nevystavujte vlhkosti.
Při provádění prací, které by mohly poškodit pracovní stůl (pilování, sekání, vrtání, řezání dlátem), je nutné pod opracovávané prvky podložit desku.
Pracoviště tesaře musí být dobře osvětleno rovnoměrným světlem, udržováno v čistotě, očištěno od dřevěných třísek, hoblin, pilin apod. Na konci práce je nutné jej vyčistit. 7
Rýže. 2. Upínací příslušenství:
а – dřevěná svorka, б — kovová svorka, v — pronájem pro lepení panelů; / – spojovací šroub, 2 – šroub, 3 – prvky k lepení, 4 — jádro klínu, 5 — pohyblivý doraz
Malé díly se upínají svorkami. Jsou to držák, jehož jedním koncem prochází šroub o průměru 20 mm s rukojetí o průměru 25 mm. Svorky mohou být dřevěné (obr. 25, ) nebo kov (obr. 2, b); kovové svorky jsou odolnější. K lepení malých pozemků do panelů se používají kovové klíny (obr. 2, in).
