SCHVÁLENO Státním výborem Rady ministrů pro stavebnictví SSSR dne 2. června 1967.
NAHRAZENÍ kapitoly SNiP III-B.12 vydání z roku 1955 a SN 36-58
Kapitola SNiP III-K.2-67 „Ozelenění. Pravidla pro výrobu a přebírání díla“ byla vyvinuta Státním republikánským projektovým institutem Giprokommunstroy Ministerstva veřejných služeb RSFSR.
Vstupem této kapitoly v platnost se ruší kapitola SNiP III-B.12 vydání z roku 1955 „Práce ozelenění“ a „Technické podmínky pro výrobu a přijímání terénních úprav“ (SN 36-58).
1. VŠEOBECNÉ POKYNY
1.1. Pravidla této kapitoly platí pro práce na terénních úpravách území rozestavěných objektů (průmyslové podniky, obytné a veřejné budovy apod.), na výstavbě veřejných zahrad, bulvárů, zahrad, parků, ochranné, bezpečnostní a jiných druhů zeleně prostranství v oblastech speciálně určených pro terénní úpravy obydlených území a jsou povinné pro všechny organizace provádějící projekční, sadové práce a provozování zeleně.
1.2. Práce na terénních úpravách území rozestavěných objektů musí být zařazeny do celkového souboru stavebních prací a zařazeny do stavebních plánů s termínem jejich dokončení do uvedení objektů do provozu.
Poznámka. Je-li zařízení uvedeno do provozu v období, kdy není povolena výsadba zeleně, musí být výsadbové práce provedeny v dalším období výsadby po uvedení zařízení do provozu.
1.3. Práce na sadových úpravách ploch zeleně včetně rekonstrukce těchto ploch musí být prováděny podle projektů schválených předepsaným způsobem.
Poznámka. Změny pracovních výkresů jsou povoleny pouze po dohodě mezi projekční organizací, objednatelem a zhotovitelem (provádějícím prací).
1.4. Organizace provádějící výstavbu budov, staveb a inženýrských sítí jsou povinny zajistit úplné zachování vrchní vrstvy zeminy vhodné pro terénní úpravy a výsadby nacházející se na staveništi, pokud umístění těchto výsadeb a jejich zachování zajišťuje zákon č. projekt.
Poznámky: 1. V případě potřeby by měla být odstraněna vrchní vrstva zeminy a uložena pro pozdější použití při terénních úpravách. Tloušťka odebrané vrstvy zeminy je dána místními podmínkami.
2. Vytrhávání nebo přesazování rostlin, které projekt nepředpokládá, je povoleno pouze po dohodě s projekční organizací a se svolením místních rad zástupců zaměstnanců.
1.5. Po vyklizení území od budov, staveb, zbytků stavebních hmot, dílů a stavebních odpadů podléhajících demolici, dokončení vertikálního plánování území, položení podzemních sítí a staveb a komunikací by měly být terénní úpravy provedeny.
Poznámky: 1. Vertikální plánování a vyklízení území rozestavěného zařízení od budov, staveb, zbytků stavebních materiálů a stavebního odpadu podléhajícího demolici musí provést organizace provádějící výstavbu hlavního zařízení (budovy, stavby) .
2. V zeleni je zakázáno ponechávat základy a suterénní zdi demontovaných objektů a zasypávat stavební odpad.
1.6. Terénní úpravy by měly být prováděny v období jaro-léto a podzim roku.
V zimním období lze v případě potřeby uvažovat o provedení prací na opětovné výsadbě a opětovné výsadbě vzrostlých stromů a keřů s hroudou zeminy v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 3.33 této kapitoly, přičemž je třeba mít na paměti max. využití podzimního období pro hloubení výsadbových jam a rytí v kořenovém systému přesazených rostlin.
Při přesazování rostlin během vegetačního období je třeba dodržovat požadavky bodu 3.32 této kapitoly.
1.7. Projekt organizace terénních úprav musí obsahovat:
a) v případě potřeby provádět práce na přípravě míst pro výsadbu a výsadbu rostlin, jakož i půdy a setí semen s časovým intervalem;
b) organizování zavlažování zelených ploch před výsevem semen a dodání sadebního materiálu na zelenou plochu.
1.8. Terénní úpravy by měly být prováděny s rozsáhlým využitím mechanizace a progresivní techniky zajišťující vysokou kvalitu provedených prací s co nejmenším množstvím ruční práce.
1.9. Při provádění terénních úprav je třeba se řídit požadavky kapitoly SNiP III-A.11-62 „Bezpečnost ve stavebnictví“*.
* Na území Ruské federace platí GOST R 12.3.048-2002, SNiP 12-03-2001 a SNiP 12-04-2002. – Poznámka od výrobce databáze.
Organizační a technická příprava pro terénní úpravy musí odpovídat požadavkům kapitoly SNiP III-A.6-62 „Organizační a technická příprava výstavby. Základní ustanovení“ a pravidla této kapitoly.
1.10. Odchylky od pravidel této kapitoly způsobené místními přírodními podmínkami jsou povoleny pouze s řádným zdůvodněním v projektech na organizování a provádění terénních úprav.
2. ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA KVALITU MATERIÁLU
2.1. Sadební materiál musí být zdravotně nezávadný, bez mechanického poškození, odpovídat sortimentu, normě, požadavkům projektu a při dovozu z oblastí v karanténě mít povolení Státní rostlinolékařské inspekce.
Stromy a keře sklizené v lesních plantážích by měly být vybírány na mýtinách, okrajích, pasekách a mýtinách mimo mokřady.
Výsadba samičích topolů v obydlených oblastech, které znečišťují území a ovzduší při plodování, je zakázána.
2.2. Sazenice květů by měly být dobře zakořeněné a symetricky vyvinuté. Rostliny by neměly být protáhlé nebo propletené.
Sazenice jiřinek z řízků a semen by měly mít výšku 0,2-0,25 m.
Sazenice canna by měly mít keř vysoký 0,15-0,2 m s jedním nebo dvěma dobře zakořeněnými stonky a třemi až čtyřmi vyvinutými listy.
Trvalky, ať už získané dělením nebo vypěstované ze semen, musí mít alespoň tři až čtyři pupeny nebo stonky.
Hlízy jiřinek by měly být plné a mít v horních částech hlízy alespoň dvě zdravá očka.
Každá rozdělená část oddenku canna musí být úplná a musí mít alespoň tři pupeny.
Cibule mečíků, tulipánů atd. musí být plné, husté a mít průměr stanovený pro cibule dodávajícího hospodářství.
2.3. Každá šarže semen travních trav a kvetoucích rostlin musí mít na sáčcích certifikát nebo nápisy osvědčující místo pěstování, rok sklizně, ale i odrůdové a výsevní kvality.
Poznámka. Spousta květinových a trávníkových semen kontaminovaných karanténními plevely, napadených škůdci nebo jejich larvami není dovoleno vysévat.
2.4. Před terénními úpravami musí být rostlinná půda sklizena odstraněním horní vrstvy půdy na speciálně určených nemokřadních a neobydlených pozemcích, jakož i v oblastech určených pro výstavbu a lomy.
Pro podzimní a zimní terénní úpravy musí být rostlinná zemina sebrána a uskladněna na místě sklizně před začátkem podzimních dešťů.
Kvalita rostlinné půdy musí být před sklizní kontrolována laboratorními testy (mechanické složení, agrochemické vlastnosti a v zasolených půdních oblastech vodní extrakt).
2.5. Rašelinu je vhodné používat ve formě drti po zvětrávání a neutralizaci přebytečné kyselosti (vápněním).
2.6. Vyhnilý kal ze závlahových polí a humus z městských skládek lze používat se souhlasem orgánu hygienické kontroly.
3. VÝROBA DÍLA
Obecná příprava půdy v krajině
3.1. Průběžné zpracování celé osázené plochy se provádí, pokud jsou v projektu uvedeny pokyny.
V oblastech s úrodnými a hlubokými místními půdami se nepřetržitě orba provádí do hloubky stanovené projektem, nejméně však 0,2 m.
V oblastech s chudými a řídkými půdami se provádí předběžná příprava půdy zajištěná projektem (orba s prohlubováním orného horizontu, setí plodin na zelené hnojení s následnou orbou, aplikace organických a minerálních hnojiv atd.).
V oblastech bez půdní vrstvy, jakož i se zasolenými, těžkými jílovitými a písčitými půdami nebo půdami kontaminovanými stavebním odpadem, průmyslovým odpadem škodlivým pro rostliny, v souladu s pokyny v projektu úplné nebo částečné nahrazení místní půdy rostlinou půda s přídavkem minerálních a organických hnojiv Kromě toho se v závislosti na povaze půdy nebo půdy vápní, sádrují, perou atd.
3.2. Způsoby ošetření půdy, nutnost její dezinfekce, hnojení nebo naplnění vrstvy rostlinné zeminy stanoví projekt v závislosti na výsledcích mechanických a chemických rozborů půdy a podložních zemin.
Sklizeň stromů a keřů
3.3. Kopání a výsadba listnatých stromů a keřů s odhaleným kořenovým systémem by měla být prováděna na jaře – v období po rozmrznutí půdy do hloubky vykopávaného kořenového systému a před otevřením pupenů, nebo na podzim – během období od začátku opadu listů do začátku stabilních mrazů.
Během podzimní sklizně je třeba na rostlinách odstranit nespadlé listy.
Kopání a výsadba jehličnatých a stálezelených listnatých stromů a keřů hroudou zeminy by měla být prováděna na jaře – v období po rozmrznutí půdy a předtím, než začnou růst výhonky, nebo na podzim – v období po ukončení růst výhonků a před prvními podzimními mrazíky.
Na vlhkých a těžkých půdách je třeba se vyhnout podzimní sklizni a výsadbě stromů a keřů s obnaženými kořenovými systémy.
3.4. Vykopávání standardních sazenic stromů a keřů s exponovanými kořenovými systémy by se mělo provádět pomocí speciálních kopacích nástrojů a pro malé objemy práce – s naostřenými lopatami.
Vytrhávání rostlin s neodříznutými kořeny ze země je zakázáno.
3.5. Sklizeň a výsadba stromů a keřů s hroudou zeminy kolem kořenového systému je povolena v případě potřeby během vegetace a v zimě.
3.6. Stromy a keře s obnaženými kořenovými systémy, pokud nejsou okamžitě naloženy do přepravy, by měly být vykopány tak, jak jsou vykopány, aby se zabránilo vysychání kořenového systému.
Rostliny jsou tříděny během procesu kopání.
Místo pro připnutí by mělo být umístěno na vyvýšeném místě, chráněné před převládajícími větry.
Pro zimní kopání by měly být výkopy umístěny od východu na západ a rostliny v příkopech by měly být umístěny s kořeny na sever.
3.7. Prostokořenné rostliny určené k přepravě po železnici, vodě nebo vzduchem je nutné balit.
Počet rostlin v jednom balíku je dán jejich velikostí a hmotností balíku, která by neměla přesáhnout 50 kg.
3.8. Při přepravě ve vozidlech není nutné lisování rostlin s obnaženými kořenovými systémy. Rostliny těsně nacpané do karoserie auta je třeba pečlivě přikrýt plachtou a svázat provazem.
Umístění nákladu a osob na přepravovaný sadební materiál je zakázáno.
Přeprava sadebního materiálu na sklápěčkách je zakázána.
Úplné znění tohoto dokumentu je k dispozici na portálu od 20 do 24 hodin moskevského času, 7 dní v týdnu.
Tento dokument nebo informace o něm jsou také vždy dostupné v odborných referenčních systémech „Tekhexpert“ a „Code“.
Potřebujete úplné znění a stav dokumentů GOST, SNIP, SP?
Zkuste “Techexpert: Laboratoř. Inspekce. Certifikace” zdarma
Město nebo obydlená oblast musí mít určité množství a kvalitu zelených ploch, aby uspokojily architektonické, plánovací, rekreační, hygienické a hygienické požadavky obyvatel.
Pro výpočet celkové zelené plochy městských území jsou stanoveny následující ukazatele:
– procento zeleně z celkové plochy městského území;
– množství terénní úpravy, m2, na obyvatele.
Tyto ukazatele jsou součástí hlavního urbanistického dokumentu SNiP 2.07.01-89 „Plánování a rozvoj městských a venkovských sídel“.
Procento ekologizace – podíl území zabraných zelenými plochami v rozměrech budovy.
S takovým procentem městské zeleně počítají přibližné normy, podle kterých by ozelenění území mělo zabírat celkem až 40. 50 % plochy města a až 30. 35 % plochy obytné ( podle výpočtů, v závislosti na hustotě obytných oblastí). V průmyslových oblastech by procento terénních úprav mělo být 15. 20 %. Procento sadových úprav je orientační normou pro stanovení zajištění zeleně a charakterizuje sanitární, hygienickou a mikroklimatickou účinnost systému pozemkových úprav. V urbanistické praxi se umísťování výsadeb ve městech či obcích provádí podle státních krajinářských norem.
Norma terénních úprav na obyvatele – jedná se o určitou výměru krajinářské plochy, m2, nezbytnou k uspokojení rekreačních potřeb, jakož i ke zlepšení životních podmínek lidí.
Při vypracovávání projektů systémů městské zeleně se doporučuje využívat standardy pro terénní úpravy a zlepšování městských oblastí, které jsou zpracovány na základě domácích zkušeností (tabulka 1).
Zajišťování sadových úprav ve městech a osadách
Terénní úpravy společných prostor
Plocha zeleně, m2/os.
největší, velká a velká města
* Údaje v závorce jsou uvedeny pro malá města do 20 tisíc obyvatel.
Pro letoviska by měly být navýšeny dané standardy celoměstské zeleně pro veřejné využití, maximálně však o 50 %. Plochu terénních úprav na veřejných prostranstvích v obydlených oblastech lze u tundry a lesní tundry snížit na 2 m 2 /osoba; pro polopoušť a poušť – o 20. 30 %; je povoleno zvýšit pro step a lesostep o 10. 20%. Ve středně velkých, malých městech a venkovských sídlech obklopených lesy, v pobřežních zónách velkých řek a nádrží může být plocha zeleně na veřejných prostranstvích snížena, ne však o více než 20 %.
V průmyslových oblastech by plocha zelených ploch (zařízení) měla být alespoň 15%.
V obytných budovách musí být plocha zeleně nejméně 60%.
Ve struktuře sadových úprav na veřejných prostranstvích by velké parky a lesoparky o šířce 0,5 km a více měly tvořit minimálně 10 %. Doba strávená cestováním do městských parků by neměla přesáhnout 20 minut a do parků v plánovacích oblastech – 15 minut.
V seismických oblastech je nutné zajistit volný přístup do parků, zahrad a další zeleně pro veřejné využití, zamezit výstavbě plotů z obytných čtvrtí.
V příměstských oblastech by měly být zřízeny školky stromů a keřů a květinové a skleníkové farmy s přihlédnutím k poskytování sadebního materiálu skupině městských a venkovských sídel. Plocha školek musí být minimálně 80 hektarů. Plocha jeslí by měla být odebírána v poměru 3. 5 m 2 na obyvatele, v závislosti na úrovni zásobování obyvatel zelenými veřejnými plochami, velikosti pásem hygienické ochrany, rozvoji zahrádkářských partnerství, charakteristika přírodních, klimatických a jiných místních podmínek. Celková plocha květinových skleníkových farem by měla být zabírána rychlostí 0,4 m2 na obyvatele.
Krajinářské objekty pro obecné využití a účely městského i regionálního významu tvoří největší podíl ze všech ploch zeleně. Tyto objekty jsou základem systému krajinných úprav jakékoli obydlené oblasti.
Od stolu 1 vyplývá, že standardy jsou stanoveny pro objekty celoměstského a regionálního významu. Krajinářský standard zahrnuje plochu zahrad v mikrookresech a obytných skupinách – největší jednotky ve struktuře obytné zóny města. Tabulková data 1 ukazují, že poskytování zelených ploch pro veřejné použití se mezi skupinami měst liší a roste s rostoucím počtem obyvatel ve městech.
Velikost terénních úprav v omezených územích je vypočítána na základě zajištění území na obyvatele na základě návrhových dat v souladu s projektovými zadáními. Níže jsou uvedeny údaje o možných plochách ozelenění ve vymezených oblastech a normách ploch ozelenění na území na obyvatele.
Podíl účelových krajinářských objektů v systému krajinných úprav území města závisí na jeho velikosti a přírodních a klimatických podmínkách území. Plochy těchto objektů se určují na základě velikosti přidělených území, například podle velikosti mezer mezi průmyslovými a obytnými oblastmi.
Zvláštní místo zaujímají zelené plochy ulic a dálnic (kromě bulvárů a náměstí), které také nejsou zahrnuty v normách krajinářství (SNiP část 2-07.89 *). Standardy ozelenění ulic jsou stanoveny v závislosti na rozvětvení a ploše městské uliční sítě. Například podle propočtů řady projekčních organizací v Rusku a na Ukrajině by na jednoho obyvatele města mělo připadnout v uličních oblastech v průměru 5,5. 7,8 m 2 zeleně.
Podíl sadových úprav v plochách pro různé účely v rámci městské zástavby (procento ozelenění v rozvojovém území) musí být minimálně 40. 50 %.
Podle urbanistických standardů v zónách tundra, les-tundra, poušť a polopoušť musí být úroveň terénních úprav uvnitř budovy stanovena v souladu s regionálními normami. Plochu terénních úprav na veřejných prostranstvích v sídlech lze u tundry a lesní tundry snížit na 2 m2 na obyvatele. V obydlených oblastech v polopouštích a pouštích by se mělo procento krajinných úprav zvýšit na 20. 30 %, u stepí a lesostepí na 10. 20 %. Ve městech s průmyslovými podniky, které vyžadují vybudování pásem hygienické ochrany o šířce větší než 1000 m, by měla být úroveň terénních úprav v rozvojovém území zvýšena minimálně o 15 %.
Ve středně velkých, malých městech a venkovských sídlech obklopených lesy, v pobřežních zónách velkých říčních vodních ploch může být plocha zeleně na veřejných prostranstvích snížena, ale ne o více než 20%.
Od stolu 1 lze konstatovat, že normy počítají s potřebou vytvářet do budoucna na 20. 25 let v největších a největších městech celoměstské a krajské terénní úpravy 16 m 2 na obyvatele, ve středních a malých městech – 13 respektive 8 m2. Podle přibližných propočtů územních plánů ve městech s 1 milionem obyvatel by měly být velké plochy (min. 2000 ha) v budoucnu vyhrazeny pro krajinotvorné objekty celoměstského a regionálního významu.
V největších městech by měla být poskytnuta specializovaná zařízení krajinářského designu a architektury, která by sloužila obyvatelům: dětské, sportovní, výstavní parky, zoologické a botanické zahrady.
Přibližnou velikost dětských parků lze odebírat ve výši 0,5 m2 na obyvatele, sportovní parky – nejméně 12 m2 na obyvatele, včetně hřišť a sportovních zařízení. V bilanci krajinných úprav ve městě by parky, zahrady, veřejné zahrady měly zabírat plochu nejméně 70%.
Plocha lesů umístěných ve městě nebo v příměstské oblasti, přidělená lesoparkům, se považuje za nejméně 200 m 2 na obyvatele města.
Při přeměně lesního krajinářského návrhu na parkový na okrajích pasek a travnatých ploch pro rekreaci je velmi důležité zajistit půdoochranné výsadby ve formě keřů, zvláště při počtu jednorázových návštěvníků 50 osob. /ha nebo více.
Pro města v tundrových a leso-tundrových zónách je nutné zajistit především zahrady a veřejné zahrady o rozloze do 1,0. 1,5 hektaru. Důležitou podmínkou je vytvoření zimních zahrad uvnitř budov.
Terénní úpravy nacházející se v záplavových oblastech a pobřežních oblastech musí být chráněny před záplavami povodňovými vodami, přívaly větru a zaplavením podzemními vodami podložím (naplaveninami) nebo náspy. Nadmořská výška okraje zasypané oblasti by měla být vzata nejméně 0,5 m nad vypočítaným horizontem vysoké vody, s přihlédnutím k výšce vlny při nárazu větru (SNiP 2.07.01-89 *).
Umístění ploch pro hromadnou krátkodobou rekreaci by mělo být zajištěno s přihlédnutím k dostupnosti těchto ploch veřejnou dopravou zpravidla do 1,5 hod. Rozměry území ploch masové aktivní rekreace by měly být zohledněny při sazba 500. 1000 m 2 na návštěvníka, včetně intenzivně využívané jeho části pro aktivní odpočinek by měla být minimálně 100 m2 na návštěvníka. Plocha zóny hromadné krátkodobé rekreace by neměla být menší než 50 hektarů, v zóně pouští a polopouští – ne méně než 30 hektarů. Rekreační oblasti by měly být umístěny ve vzdálenosti minimálně 500 m od sanatorií, pionýrských táborů, předškolních hygienických a zdravotních zařízení, zahrádkářských spolků, obecných silnic a železnic a minimálně 300 m od motorestů.
