Průmyslové podniky používají přírodní (sluneční osvětlení) umělé (kvůli umělým zdrojům světla) a kombinované osvětlení.
Jedním z nejdůležitějších hygienických požadavků na osvětlení pracovišť v průmyslových prostorách je nutnost zajištění funkce lidského zraku, která je přímo závislá na míře a rovnoměrnosti osvětlení daného objektu. Při nerovnoměrném nebo nedostatečném osvětlení se rychle dostavuje zraková únava, klesá pozornost a výkonnost a zvyšuje se možnost pracovních úrazů.
K plnění funkce vidění je také nezbytná absence oslnění světla a vhodné spektrální složení jeho zdroje.
V tomto ohledu jsou na osvětlení pracoviště kladeny tyto obecné hygienické požadavky: množství osvětlení musí zajistit funkci vidění; je nutné rovnoměrné rozložení osvětlení na povrchu pracoviště; mezi pracovištěm a pozadím by neměly být žádné ostré stíny; světelný zdroj by neměl mít oslepující účinek; při použití umělého zdroje světla by se jeho spektrální složení mělo blížit dennímu v mezích maximálního vidění (550-555 mikronů).
Denní světlo je nejpříznivější pro vidění, protože sluneční světlo je nezbytné pro normální lidský život. Viditelné paprsky slunečního spektra (380 – 760 mikronů) zajišťují funkci vidění, určují intenzitu metabolických procesů, pozitivně působí na emoce, stimulují krvetvorné metabolické procesy, regeneraci tkání a působí baktericidně.
Všechny místnosti s konstantním obsazením musí mít přirozené světlo.
Přirozené osvětlení prostor je vytvářeno přímým, rozptýleným a odraženým slunečním zářením. Může být boční, horní, kombinovaná. Boční osvětlení – světelnými otvory ve vnějších stěnách, horní osvětlení – světelnými otvory v krytu a lucernách a kombinované osvětlení – ve vnějších stěnách a krytech.
Nejhygieničtější je boční osvětlení, které proniká okny, protože stropní světlo se stejnou plochou zasklení vytváří méně osvětlení v místnosti. Navíc jsou světlíky a lucerny umístěné ve stropě méně vhodné pro čištění. Je možné použít sekundární osvětlení, tzn. osvětlení přes prosklené příčky z vedlejší místnosti vybavené okny. Nesplňuje však hygienické požadavky a je povoleno pouze v takových prostorách, jako jsou šatny, koupelny, sprchy, kráječe chleba, ložní prádlo, technické místnosti a umývárny.
Návrh přirozeného osvětlení budov průmyslových podniků by měl vycházet z technologických procesů probíhajících při výrobě produktů, jakož i ze světelných a klimatických vlastností území. Například chladírny a cukrárny by se tedy při propojení podnikového projektu měly orientovat na severozápadní část světa. Kromě toho musí zajistit možnost použití zařízení na ochranu před slunečním zářením (žaluzie, speciální skla a další zařízení odrážející tepelné záření).
Jako hygienické indikátory přirozeného osvětlení v prostorách zařízení veřejného stravování využívají faktor denního osvětlení (KEO). KEO – poměr přirozeného osvětlení uvnitř v kontrolních měřicích bodech (alespoň 5) k osvětlení vně budovy (%). V místnostech s bočním osvětlením je minimální hodnota koeficientu normalizována a v místnostech s horním a kombinovaným osvětlením – průměr. U zařízení veřejného stravování by při návrhu bočního přirozeného osvětlení mělo být KEO: pro haly – 0,4 – 0,5 %; výrobny – 0,8 – 1,0 %; mytí kuchyně a nádobí – 0,4 – 0,5 %, rozvodny – 1,0 %, administrativní a domácí prostory – 0,5 %, chodby – 0,1 %.
Používá se jako doplňkový indikátor přirozeného světla světelný koeficient – poměr prosklené plochy oken k podlahové ploše. V průmyslových, obchodních a administrativních prostorách by měl být alespoň -1:8, v domácích -1:10. Tento koeficient však nezohledňuje klimatické podmínky, architektonické prvky podnikové budovy, zastínění oken blízkými budovami nebo zelené plochy a další faktory ovlivňující intenzitu osvětlení.
Stupeň osvětlení je také charakterizován koeficientem přirozeného osvětlení (KEO), který ukazuje poměr osvětlení uvnitř místnosti v kontrolních bodech k osvětlení vně budovy.
Prosvětlení prostor je také ovlivněno počtem, tvarem a velikostí oken a také kvalitou a čistotou skel. Špinavé sklo s dvojitým zasklením snižuje přirozené světlo na 50–70 %, hladké sklo zadrží 6–10 % světla, matné sklo – 60 %, zmrazené sklo – až 80 %.
Osvětlení prostor je ovlivněno barvou stěn, stropu a vybavení. Například bílá odráží až 80 % slunečního světla, šedá a žlutá – 40 % a modrá a zelená – 10–17 %. V souladu s tím, aby se maximálně využil světelný tok vstupující do prostor zařízení veřejného stravování, měly by být stěny, stropy a zařízení natřeny světlými barvami. Zvláště důležité je světlé probarvení okenních rámů, stropů a horních částí stěn, které poskytují maximum odražených světelných paprsků.
Nepořádek světelných otvorů prudce snižuje přirozené osvětlení prostor. Proto je v podnicích zakázáno plnit okna zařízeními, výrobky, kontejnery uvnitř i vně budovy, stejně jako vyměnit sklo za překližku, lepenku a další věci.
Ve skladech obvykle není zajištěno osvětlení. Pro skladování mouky, obilovin, těstovin, potravinářských koncentrátů a sušeného ovoce je však vhodné mít přirozené osvětlení.
Při nedostatečném přirozeném osvětlení je povoleno kombinované osvětlení, při kterém se současně využívá přirozené a umělé světlo.
Umělé osvětlení může být obecné, místní nebo kombinované.
Hygienické posouzení umělého osvětlení zahrnuje stanovení úrovně osvětlení požadovaného prostoru, charakterizaci světelného zdroje a svítidel.
Osvětlení – poměr světelného toku dopadajícího na povrch k ploše tohoto povrchu. Expresní osvětlení v luxech. Při jejím výpočtu se zohledňuje náročnost technologického postupu a následně i míra zrakové námahy; trvání a intenzita zrakové práce; kontrast mezi osvětlením pracoviště a okolním pozadím.
Zdrojem světla jsou žárovky a zářivky. Jejich hygienické vlastnosti jsou různé a jsou určeny následujícími vlastnostmi: podíl energie přeměněné lampou na světlo; tepelné záření; spektrální charakteristiky viditelného záření; stabilita světelného toku.
Elektrické žárovky (vakuové nebo kryptonové plněné) jsou světelné zdroje s emitorem ve formě wolframového vlákna nebo spirály, ohřívané elektrickým proudem až na 3000 0 C. Čím vyšší je teplota vlákna, tím větší část vyzařovaného energie je vnímána ve formě světla. Žárovky mají řadu nevýhod: silné tepelné záření; malý zlomek energie přeměněný na světlo – (vakuum asi 7 %, krypton-xenon – až 13 %); vlákna lampy jsou pro oči extrémně jasná; na rozdíl od denního světla dominuje viditelnému záření žlutá a červená část spektra, což komplikuje vnímání barev a rozlišování barev; Světelný tok neobsahuje téměř žádné ultrafialové paprsky charakteristické pro sluneční světlo.
Zářivka je uzavřená skleněná trubice naplněná rtuťovými parami a argonem. Na vnitřní povrch trubice je nanesena jemně krystalická luminiscenční látka. Do obou konců trubice jsou připájeny elektrody z wolframových spirálek. Elektrický proud procházející plynným prostředím mezi elektrodami způsobuje záři rtuťových par a tvorbu ultrafialových paprsků. Působením na fosfor ultrafialové paprsky způsobují jeho záři.
Podle typu fosforu a podílu směsi se vyrábí zářivky, bílé světlo, studené bílé světlo a teplé bílé světlo. Zářivky se vyznačují nevýznamným zářením v červené části spektra, které přibližuje jejich záření dennímu světlu, ale zároveň zkresluje prostup červených a oranžových tónů. Bílé a teplé bílé lampy produkují méně intenzivní záření v modrofialové oblasti než zářivky. Proto se zářivky používají k osvětlení místností, které vyžadují jemný rozdíl barev a odstínů.
Energie přeměněná na světlo u zářivek je 3–4krát větší než u žárovek a tepelné záření je zanedbatelné. Životnost zářivek je 3x delší než u žárovek.
Závažnou nevýhodou zářivek je však kolísání světelného toku (stroboskopický efekt). Způsobuje zrakovou únavu, zkreslené vnímání pohybujících se předmětů a může způsobit pracovní úrazy. Aby se zabránilo stroboskopickému efektu, je nutné rozsvítit několik blízko sebe umístěných zářivek v různých fázích třífázové elektrické sítě.
Výše uvedené rozdíly v hygienickém posouzení světelných zdrojů jsou zohledněny při jejich výběru pro osvětlení místností pro různé účely.
Pro osvětlení průmyslových prostor se doporučuje používat především žárovky. Ve skladech by se měly používat svítidla se zářivkami a žárovkami. Ve skladech musí být žárovky ve svítidlech zakryty silikátovým sklem.
Jas svítícího povrchu zářivek je zanedbatelný, ale aby se zabránilo zrakové únavě, jsou stejně jako žárovky uzavřeny ve speciálních armaturách.
Armatura je zařízení určené k racionálnímu přerozdělení světelného toku, ochraně zraku před nadměrným jasem, ochraně světelného zdroje před mechanickým poškozením a životního prostředí před úlomky v případě možného zničení lampy.
Důležitou hygienickou vlastností armatur je rozložení světla. Při výběru svítidla se kromě rozložení světla zohledňuje i stupeň ochrany světelného zdroje před okolními vlivy.
V chlazených potravinových komorách by se měla používat svítidla schválená pro nízké teploty. Svítidla musí mít ochranná stínidla s kovovou síťovinou, aby se zabránilo poškození a vniknutí skla na výrobky. Důležitým hygienickým požadavkem je včasné čištění svítidel, protože znečištěné armatury snižují osvětlení pracovišť o 25 – 30%.
V průmyslových podnicích je přirozené a umělé osvětlení navrženo v souladu s požadavky SNiP „Přirozené a umělé osvětlení. Konstrukční standardy”.
Přirozené i umělé osvětlení ve všech výrobních, skladových, hygienických a administrativních prostorech musí odpovídat hygienickým předpisům. V tomto případě by mělo být co nejvíce využíváno přirozené světlo. Indikátory osvětlení pro průmyslové prostory musí splňovat stanovené normy.
Pro osvětlení průmyslových prostor a skladů je nutné použít svítidla v provedení odolném proti vlhkosti. Zářivky umístěné v místnostech s rotačním zařízením (univerzální pohony, míchačky těsta, šlehače smetany, kotoučové nože) musí mít svítidla instalována v protifázi. Svítidla by neměla být umístěna nad sporáky, technologickými zařízeními nebo řezacími stoly. V případě potřeby jsou pracoviště vybavena doplňkovými zdroji osvětlení. Pracoviště by se neměla lesknout. Všechna svítidla musí mít ochranné kování.
Prosklené plochy oken a otvorů, svítidel a kování je nutné udržovat v čistotě a při znečištění je čistit.
Líbil se vám článek? Přidejte si ji do záložek (CTRL+D) a nezapomeňte ji sdílet se svými přáteli:
Osvětlení zaujímá důležité místo mezi faktory životního prostředí. Když je vnitřní osvětlení nízké, rozvíjí se krátkozrakost a výkon klesá. Kromě specifického účinku má světlo na organismus obecně tonizující účinek. V provozech veřejného stravování vede špatné osvětlení výrobních prostor ke snížení kvality připravovaných pokrmů a rychlé únavě pracovníků, což může způsobit pracovní úrazy.
Hygiena vnitřního osvětlení
Osvětlení může být přirozené nebo umělé.
Přirozené osvětlení má největší hygienický a fyziologický význam a mělo by být v provozech veřejného stravování využíváno co nejúplněji a nejracionálněji. Je nezbytně k dispozici v halách, teplých, studených a zásobovacích prodejnách, v administrativních a technických místnostech.
Ve skladech, kráječnách chleba, vestibulech, šatnách, sprchách, prádelnách, toaletách a chodbách je povoleno osvětlení druhým světlem (přes skleněné příčky sousedních místností) nebo pouze umělé osvětlení. Osvětlení druhým světlem je povoleno i v malých mycích přihrádkách.
Přirozené osvětlení může být stropní (přes lucerny ve stropě), boční (skrz okna) a kombinované. Přirozené osvětlení prostor se velmi liší a závisí na světelném klimatu oblasti, orientaci oken podle světových stran, roční době a meteorologických podmínkách. Při jižní orientaci je intenzita slunečního záření v interiéru 25 % venkovního. Na osvětlení má vliv i provedení světelných otvorů a jejich čistota. Špinavá okna (s dvojitým zasklením) snižují přirozené světlo na 50-70%, zaprášená a zamrzlá okna – až 80%.
Osvětlení prostor je ovlivněno barvou stěn a stropu. Největší odraz dává bílá barva (80 %), proto by v provozech veřejného stravování měly být stěny, stropy, okenní rámy a zařízení natřeny světlými barvami.
Nepořádné otvory výrazně snižují přirozené osvětlení prostor. Je zakázáno zakrývat okna zařízeními, kontejnery, nahrazovat skla překližkou atd.
Přirozené osvětlení musí být dostatečně rovnoměrné a posuzováno podle následujících hygienických ukazatelů: koeficient přirozeného osvětlení (DLC), koeficient osvětlení (LC), úhel dopadu světelných paprsků a úhel otevření.
Koeficient přirozeného osvětlení (KEO)) – relativní hodnota udávající poměr osvětlení uvnitř místnosti k osvětlení vně budovy, vynásobená 100. Při bočním osvětlení by hodnota KEO pro sály a jídelny, místnosti pro zaměstnance měla být rovna 0,5; pro výrobní dílny a distribuční stanice – 1,0; pro vestibuly a šatny – 0,25. K určení osvětlení se používá speciální zařízení – luxmetr.
Světelný koeficient (LC) – nepřímý ukazatel, méně objektivní než KEO, je poměr prosklené plochy oken k podlahové ploše. Pro průmyslové, administrativní a obchodní prostory zařízení veřejného stravování se doporučuje SC alespoň 1:8, pro prostory pro domácnost – 1:10. Protože tento indikátor nebere v úvahu efekt ztmavení protilehlých budov, stromů atd., jsou určeny další úhly osvětlení.
Úhel dopadu je tvořen čarami vedenými z bodu na pracovišti k hornímu okraji okna a vodorovně k rámu okna. Úhel dopadu musí být minimálně 27°. Při zastínění oken sousední budovou určete úhel otvoru – úhel, který svírají čáry spojující bod na pracovišti s horní hranou okna as nejvyšším bodem budovy stínící okno. Musí být alespoň 5°.
Výkon
Na základě informací, které jsem uvedl výše, můžeme soudit, že hygiena vnitřního osvětlení je důležitým prvkem našeho života, neboť porušování světelných norem a pravidel může vést k nevratnému poškození zraku (v důsledku nedostatku nebo naopak nadměrného světla), nebo vést k problémům duševního zdraví ( Vědci z University of Massachusetts prokázali, že s malým množstvím přirozeného světla se u člověka rozvinou psychické poruchy, agresivita, bolesti hlavy, poruchy osobnosti a deprese, dokonce i sebevražda). Můžeme také říci, že nedostatek světla činí člověka letargickým, nesbíraným a nesoustředěným, což má za následek sníženou výkonnost.
