Podle SNiP 23-05-95* jsou standardizované parametry umělého osvětlení:
osvětlení pracovní plochy E, lux;
index slepoty P, odhadovaný v relativních jednotkách;
koeficient pulzace osvětlení Kп,%.
Osvětlení pracovní plochy – hustota světelného toku na jím osvětleném povrchu:
kde F je hustota světelného toku, lumen, lm; S je plocha osvětlená světelným tokem, m2.
Standardní hodnota osvětlení je nastavena na minimální hodnotu, při které provádění určité práce nepoškozuje zrak pracovníka. Emin je nastavena pro nejtmavší oblast pracovní plochy. Stanovuje se podle charakteristiky zrakové práce, která je dána zrakovým napětím při provádění této práce.
Celkem existuje 8 kategorií vizuální tvorby. Prvních šest kategorií (od práce s velmi vysokou přesností po hrubou vizuální práci) je klasifikováno v závislosti na nejmenší velikosti předmětu diskriminace (tloušťka značky na měřítku zařízení, nejtenčí linie kresby, trhlina v produktu atd.), kontrast objektu diskriminace s pozadím (malé, střední, velké) a charakteristikami pozadí (světlé, střední a tmavé). VII. kategorie stanovuje požadavky pro práci se svítícími materiály a výrobky v horkých dílnách, VIII – pro obecné sledování postupu prací.
Míra slepoty kritérium pro posouzení oslnění osvětlovacího zařízení, určené výrazem
kde S koeficient oslnění, rovný poměru prahových rozdílů jasu v přítomnosti a nepřítomnosti oslňujících zdrojů v zorném poli. V průmyslových prostorách by indikátor oslnění neměl překročit 20. 40 jednotek v závislosti na úrovni vizuální práce.
Při osvětlení průmyslových prostor výbojkami napájenými střídavým proudem průmyslové frekvence (50 Hz) je hloubka pulzace osvětlení omezená.
Koeficient pulzace osvětlení kritérium pro posouzení relativní hloubky kolísání osvětlení v důsledku změn času světelného toku výbojek při napájení střídavým proudem, vyjádřené vzorcem
kde Eмакс a Emin respektive maximální a minimální hodnoty osvětlení během období jeho kolísání, lux; Eženatý průměrná hodnota osvětlení za stejné období, lux.
Hodnota pulzačního koeficientu v závislosti na osvětlovací soustavě a charakteru vykonávané práce by neměla překročit 10. 20 % (u prací souvisejících s monitorováním počítačových videoterminálů Kп – ne více než 5 %).
SanPiN 2.2.1/2.1.1.1278-03 obsahuje požadavky na přirozené, umělé a kombinované osvětlení obytných a veřejných budov v závislosti na účelu prostor. Standardizované indikátory osvětlení pro některé prostory veřejných budov jsou uvedeny v tabulce. 4.3.
Podle tohoto dokumentu je doplňkovým parametrem umělého osvětlení pro prostory veřejných budov index nepohodlí M – kritérium pro posouzení nepříjemného jasu, který způsobuje nepříjemné pocity při nerovnoměrném rozložení jasu v zorném poli; se hodnotí v relativních jednotkách.
Index nepohodlí je určen vzorcem
kde Lc – jas brilantního zdroje, cd/m2; – úhlová velikost jasného zdroje, vymazána; – index polohy zdroje světla vzhledem k přímce pohledu; Lpeklo – adaptační jas, cd/m2.
Při navrhování osvětlovacích zařízení se indikátor nepohodlí vypočítá pomocí inženýrské metody a je nutné znát následující vlastnosti lamp:
světelný tok v dolní polokouli;
plný světelný tok;
oblast výstupu lampy.
V závislosti na účelu místnosti by indikátor nepohodlí ve vypočítaném bodě umístěném na středové ose stěny místnosti, kolmo k řadě lamp, ve výšce 1,5 m od podlahy neměl překročit 15. 90 jednotek . Indikátor nepohodlí není regulován pro místnosti, jejichž délka nepřesahuje dvojnásobek výšky instalace lamp nad podlahou.
Pro posouzení dokonalosti umělého osvětlení v souladu se současnými stavebními předpisy a předpisy (SNiP) jsou poskytovány světelně technické parametry kvantitativní a kvalitativní povahy.
Ke kvantitativním parametrům jsou: Viditelné záření – způsobující zrakový vjem, charakterizovaný úsekem spektra elektromagnetických oscilací v rozsahu vlnových délek od (4-7,6) * 10 -7 m nebo s přihlédnutím ke konvenčním hranicím 380-770 nm (1 nanometr = 1 * 10-9 m).
Tok světla F – síla zářivé energie, hodnocená pocitem světla. Jednotkou světelného toku je lumen (lm).
Síla světla Ia – prostorová hustota světelného toku, charakterizující záři zdroje záření; měřeno v kandelách (cd),
kde Ia – svítivost v prostorovém úhlu ,
dF – světelný tok (lm), rozložený v jednotkovém prostorovém úhlu d, definovaný ve steradiánech (sr).
Osvětlení E- povrchová hustota světelného toku, lux (lx)
kde dS – plocha, m2, na kterou dopadá světelný tok dF.
Jasnost (B) –jedná se o plošnou hustotu svítivosti v daném směru. Jednotkou jasu je kandela na m 2 (cd/m 2 ), jedná se o jas svítící rovné plochy o ploše 1 m 2 ve směru kolmo k němu při svítivosti 1 cd. (dřívější název – NIT)
Kvantitativní charakteristikou obecného osvětlení, která určuje míru jeho účinnosti, je světelný výkon (CO), číselně se rovná poměru světelného toku vytvořeného světelným zdrojem k energii spotřebované tímto zdrojem:
kde: r – vzdálenost od zdroje k bodu, kde se měří
P – výkon spotřebovaný zdrojem, W.
Mezi kvalitativní parametry patří pulzační koeficient osvětlení ústředny v %, měřený pomocí snímače tepové frekvence.
Uvedené parametry jsou spojeny následujícími vztahy:
I=F/ ; CD; (5)
= S/r ; St; (6)
B = I/(Scos), cd/m2; (7)
Е = F/S , OK; (8)
kde: r – vzdálenost od zdroje k osvětlené ploše, m;
– úhel dopadu světelného toku, stupně;
S – plocha osvětlené plochy, m2.
Je akceptována samostatná standardizace světelných parametrů v závislosti na použitých světelných zdrojích a osvětlovací soustavě. Velikost parametrů se nastavuje podle charakteru vizuální práce, která závisí na velikosti objektu diskriminace, charakteristice pozadí a kontrastu objektu s pozadím.
Normalizovaný parametr pod umělým osvětlením – minimální hodnota osvětlení na pracovní ploše. Pro výběr standardu osvětlení pro vizuální práci je nutné vyhodnotit následující parametry:
Předmět rozlišení – jedná se o nejmenší lineární velikost předmětného předmětu, dílu nebo vady, kterou je třeba během pracovního procesu rozlišit. Jeho hlavní charakteristiky jsou koeficient odrazu a velikost v mm.
Koeficient odrazu (NAnegativní) charakterizuje podíl odraženého světla od povrchů různých barev.
pozadí – povrch, na kterém je pozorován předmět diskriminace. Pozadí se rozlišuje: světlo (Knegativní 40 %); průměr (Knegativní= 2040 %)); tmavý (Knegativní 20 %).
Kontrast (K) rozlišení objektu od pozadí – poměr rozdílu jasu objektu a pozadí k jasu pozadí.
kde: о , ф – koeficienty odrazivosti objektu, resp. pozadí, % (tab. 2.5.4).
Rozlišujte kontrast – velký К 0,5 (objekt a pozadí se výrazně liší v jasu); průměrný – К = 0,20,5 (znatelně odlišný jas); malý – К 0,2 (malý rozdíl v jasu).
Normalizovaný parametr v přirozeném světle faktor denního osvětlení (KEO), číselně se rovná poměru přirozeného osvětlení vytvořeného v určitém bodě na pracovní ploše v interiéru oblohou Eв, na současnou hodnotu vnějšího horizontálního osvětlení Eн světlo úplně otevřeného nebe:
Z= Eв/Eн100,% (10)
Hodnoty KEO v závislosti na charakteru zrakové práce a dalších podmínkách jsou uvedeny v tabulce. 2.
Standardizace umělého osvětlení se provádí v následujícím pořadí:
1. Určuje se předmět diskriminace v tomto vizuálním díle (nejmenší velikost předmětu, kterou je potřeba při práci rozlišit), jeho barva a odpovídající koeficient odrazu (tab. 1).
2. Stanoví se charakteristika vizuální práce a její kategorie (tab. 2).
3. Určuje se barva pozadí, na kterém se objekt diskriminace přímo nachází. Podle tabulky 1 je zvolen koeficient odrazivosti odpovídající dané barvě, na základě kterého je vybrána charakteristika pozadí. Pokud je objekt diskriminace umístěn přímo na několika površích různých barev, vybere se tmavší pozadí (s nejnižší odrazivostí).
4. Pomocí vzorce (9) se vypočítá kontrakt mezi předmětem rozlišení a pozadím a vybere se jeho charakteristika.
5. Podle norem SN a P 11-4-79 (tabulka 2) s přihlédnutím k získaným parametrům určete nejnižší normované osvětlení s přihlédnutím k typu osvětlení.
