Síťová společnost (dále jen žalobce) podala k moskevskému arbitrážnímu soudu žalobu proti prodejní společnosti (dále jen žalovaná) na vymáhání dluhu za služby přenosu elektrické energie a penále za včasné nezaplacení služeb.
Mezi žalobcem a žalovaným došlo k neshodám ohledně tarifní varianty, která má být použita při kalkulaci ceny služeb poskytovaných spotřebiteli.
Vznik neshod je dán zvláštnostmi technologického napojení koncového spotřebitele na sítě žalobce – nepřímé napojení přes výrobní zařízení. Spotřebitel má v tomto případě na základě ustanovení stávající právní úpravy právo na úhradu služeb za přenos elektrické energie pouze v části sazby za údržbu sítí, o kterých informoval prodejní společnost v r. oznámení o výběru tarifu.
Síťová společnost vypočítala náklady na služby na základě sazby za údržbu sítě stanovené v roce dvoudílný tarif. Prodejní společnost použitá ve výpočtech jednodílný tarif, samostatně z ní vyjma úhrady za standardní technologické ztráty elektrické energie v elektrických sítích síťového podniku.
Rozhodčí soudy tří stupňů odmítly vyhovět požadavkům žalobce s poukazem na skutečnost, že prodejní společnost je ve vztahu k organizaci sítě povinna uplatňovat tarifní variantu zvolenou koncovým spotřebitelem služeb.
Stanovisko žalobce při projednávání případu bylo založeno na následujících klíčových argumentech:
1. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o poskytování služeb přenosu elektrické energie, na základě které žalobce poskytl žalovanému služby přenosu elektrické energie, v souvislosti s níž byla žalovanému vystavena faktura. . Žalovaný částečně uhradil přijatou elektřinu. Míra nesouhlasu je motivována skutečností, že náklady na služby přenosu elektřiny pro spotřebitele ze strany síťové společnosti jsou stanoveny ve dvou sazbách, a nikoli v jednotné sazbě.
Podle odst. 6 Pravidel pro nediskriminační přístup ke službám přenosu elektřiny a poskytování těchto služeb[1], odst. 55 Pokynů pro výpočet regulovaných tarifů a cen elektrické (tepelné) energie na maloobchodním (spotřebitelském) trhu [2], aplikace Jednotná sazba za elektřinu ve vztahu ke spotřebiteli je nemožná.
2. Prodejní společnost nemá právo samostatně změnit tarif, zřízený regulačním orgánem. Velcí spotřebitelé odebírají elektřinu přímo z elektráren rezervovat výrobní kapacity síťových organizací v případě výpadku elektřiny z elektrárny, ke které jsou připojeny. Výpočet by měl být založen na množství energie, nikoli na objemu toku elektřiny. Platba na základě kapacity se provádí za sazbu za údržbu sítě zřízenou v dvoudílný tarif.
Rozhodčí soudy tří stupňů odmítly argumenty Navrhovatele a uvedly následující:
1. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel od spotřebitele vyrozumění o volbě jednotného tarifu pro rok 2013 při kalkulaci služeb za přenos elektrické energie ve lhůtě stanovené § 81 základů tvorby cen, nebyly důvody Žalobce použít ve výpočtech dvousazbový tarif.
2. Jednosazbové a dvousazbové tarify za služby přenosu elektřiny obsahují sazbu za údržbu sítí a sazbu za úhradu ztrát v sítích. Jednosazbový tarif představuje jednu cenu, protože obě sazby v něm jsou uplatňovány na předmět energie předávané spotřebiteli a dvousazbový tarif je diferencován na dvě sazby, protože každá z nich je uplatňována na různé měrné jednotky. (sazba za ztráty k objemu energie (RUB/MW) *h), sazba za údržbu sítě ve vztahu ke kapacitě (RUB/MW)).
Sazba úhrady ztrát je přitom jednotná jak v rámci jednotné sazby, tak v rámci dvousazbového tarifu (článek 12.13 Základů tvorby cen).
I v případě neexistence tarifu stanoveného pro tuto kategorii spotřebitelů tedy současná pravidla poskytují možnost uplatnit jednotný tarif při platbě za služby přenosu elektrické energie poskytované spotřebitelům připojeným k elektrickým sítím sítě společnosti prostřednictvím energetických instalací výrobce elektrické energie.
Spotřebitel žalované navíc nepatří do kategorií spotřebitelů omezených ustanoveními Základů tvorby cen při výběru tarifu při platbě za služby.
Síťová společnost, která nesouhlasila se soudními akty nižších soudů, podala kasační stížnost k Soudnímu kolegiu pro hospodářské spory Nejvyššího soudu Ruské federace. Žalobce ve stížnosti poukázal na rozpor zjištění soudu s normami hmotného práva v oblasti regulace tarifů, a to na nemožnost prodejní společnosti samostatně měnit předepsaným způsobem schválený tarif.
Usnesením Nejvyššího soudu Ruské federace ze dne 18.05.2015. května 305 č. 15-ES2617-40 byla věc č. A8648-2014/XNUMX postoupena Soudnímu kolegiu pro hospodářské spory Nejvyššího soudu Ruské federace s uvedením podstatné porušení hmotného práva soudy nižších stupňů.
Nejvyšší soud Ruské federace ve svém rozsudku ze dne 19.06.2015. června 305 ve věci č. 15-ES2617-XNUMX dospěl k následujícím závěrům:
1) Podle ustanovení pravidel č. 861 platí spotřebitelé služeb nepřímo připojených k elektrickým sítím za služby přenosu elektrické energie v souladu se směrnicemi schválenými federálním výkonným orgánem v oblasti státní regulace tarifů.
Ustanovení 55 Metodického pokynu č. 20-e/2 stanoví, že spotřebitelé, jejichž odběrná zařízení jsou připojena k elektrickým sítím organizace sítě prostřednictvím elektroinstalací výrobce elektrické energie, platí za služby pouze část sazby za udržování sítí. Sazba za údržbu sítí byla stanovena výhradně na základě dvoudílný tarif.
2) Volba tarifu elektřiny konečným spotřebitelem není bezpodmínečná omezeny regulačními požadavky, které jsou závazné pro použití ve vztazích mezi všemi subjekty elektroenergetiky. Za těchto okolností jsou argumenty žalovaného o podmíněnosti jeho jednání volbou spotřebitele neudržitelné.
V důsledku toho Nejvyšší soud potvrdil nemožnost platit za služby přenosu elektřiny poskytované nepřímo připojeným spotřebitelům jednotnou sazbu tím, že od ní odečetl sazbu pro úhradu ztrát.
Na základě výsledků posouzení byla rozhodčí věc zaslána k novému projednání rozhodčímu soudu prvního stupně ke zjištění potřebných skutkových okolností věci.
Pro shrnutí je třeba uvést, že závěry Nejvyššího soudu ve věci č. j. A40-8648/2014 umožní ukončit dlouholeté spory mezi síťovými a prodejními společnostmi ohledně volby tarifu pro spotřebitele připojené prostřednictvím výrobního zařízení. . Nejvyšší soud tak odstranil další nejistotu v aplikaci oborové legislativy v elektroenergetice.
[1] Schváleno nařízením vlády Ruské federace ze dne 27.12.2004. prosince 861 č. 861 (dále jen Pravidla č. XNUMX).
[2] Schváleno nařízením Federální celní služby ze dne 06.08.2004. srpna 20 č. 2-e/20 (dále jen směrnice č. 2-e/XNUMX).
