Proč nelze vysokotlaké sodíkové výbojky HPS použít k osvětlení železničních stanic?
Citace Zlepšení světelných podmínek na pracovištích v podnicích železniční dopravy. E. I. Ilyina, T. N. Chastukhina
„Bezpečnost a ochrana zdraví při práci“ č. 1, 2008 ([Odkazy mohou vidět jen registrovaní uživatelé.])
Čekám na technicky správná vysvětlení
Proč nelze vysokotlaké sodíkové výbojky HPS použít k osvětlení železničních stanic?
Citace Zlepšení světelných podmínek na pracovištích v podnicích železniční dopravy. E. I. Ilyina, T. N. Chastukhina
„Bezpečnost a ochrana zdraví při práci“ č. 1, 2008 ([Odkazy mohou vidět jen registrovaní uživatelé.])
Čekám na technicky správná vysvětlení
Sodíkové osvětlení není podle mě zdaleka nejlepší řešení.
Máme světelný kontrast a máme barevný kontrast. Takže při osvětlení sodíkem je detekce barevných objektů (například lidí) obtížná.
Hlavní důvod je ale podle mě jiný.
Vesty železničářů jsou oranžové – při sodíkovém osvětlení ale nebudou vidět. Nedělám si legraci. Jen bezpečnost na pracovišti.
Verze s barvou overalu je pochybná. Psát doporučení pro navrhování světelných instalací podle barvy bund je přinejmenším zvláštní.
Čekáme na vysvětlení od IES.
Proč nelze vysokotlaké sodíkové výbojky HPS použít k osvětlení železničních stanic?
Čekám na technicky správná vysvětlení
Důvod je banálnější.
Barva DNAT odpovídá žluté barvě semaforu. A to je povolné.
[Только зарегистрированные пользователи могут видеть ссылки.] 0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B6%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0 %B2%D0%B5%D1%82%D0%BE%D1%84%D0%BE%D1%80%D0%BD%D0%B 0%D1%8F_%D1%81%D0%B8%D0%B3%D0%BD%D0%B0%D0%BB%D0%B8 %D0%B7%D0%B0%D1%86%D0%B8%D1%8F
Proto, aby nedošlo k záměně světelné signalizace s funkční svítilnou (například na přechodu), je zakázáno!
Víceméně reálně znám pouze jeden případ, kdy došlo k takovému zmatku. Jinak na Běloruské železnici. Sodíkové výbojky se používají asi 10 let, a to i na přejezdech a nástupištích. Podílel jsem se na úpravě řídících dokumentů, kde byl sodík oficiálně schválen k použití. Nezdá se, že by to mělo nějaké významné důsledky.
Bundy se objevily mnohem později než tento zákaz.
Nutno podotknout, že osvětlení sodíkem bylo oproti DRL výrazně zvýšeno, což na mnoha místech vytvořilo lepší kontrasty.
Důvod je banálnější.
Barva DNAT odpovídá žluté barvě semaforu. A to je povolné.
[Только зарегистрированные пользователи могут видеть ссылки.] 0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B6%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0 %B2%D0%B5%D1%82%D0%BE%D1%84%D0%BE%D1%80%D0%BD%D0%B 0%D1%8F_%D1%81%D0%B8%D0%B3%D0%BD%D0%B0%D0%BB%D0%B8 %D0%B7%D0%B0%D1%86%D0%B8%D1%8F
Proto, aby nedošlo k záměně světelné signalizace s funkční svítilnou (například na přechodu), je zakázáno!
Víceméně reálně znám pouze jeden případ, kdy došlo k takovému zmatku. Jinak na Běloruské železnici. Sodíkové výbojky se používají asi 10 let, a to i na přejezdech a nástupištích. Podílel jsem se na úpravě řídících dokumentů, kde byl sodík oficiálně schválen k použití. Nezdá se, že by to mělo nějaké významné důsledky.
Bundy se objevily mnohem později než tento zákaz.
Nutno podotknout, že osvětlení sodíkem bylo oproti DRL výrazně zvýšeno, což na mnoha místech vytvořilo lepší kontrasty.
Situace je zde více než zvláštní – sodíkové výbojky se hojně používají k osvětlení silnic, dálnic a ulic, ale nikdo nemá podobné připomínky k barevnému sladění semaforů a zkreslení barev. I když zkreslení barev při nehodě je velmi důležité (podle mě), a filtry do mlhovek jsou žluté. Chtěl bych odpověď od vývojářů tohoto dokumentu – je velmi zajímavé, jak odůvodňují takovou nechuť k DNAT. A žluté bundy by měly ve světle sodíkových výbojek vypadat velmi lehce.
Obecně řečeno, eis má naprostou pravdu. Jde právě o to, že na železnici se používá barevná signalizace, a proto se tam doporučují výbojky s lepším Ra než sodíkové.
Se silnicemi bych to absolutně nemíchal. Pouliční osvětlení se obvykle skládá z velkého počtu lamp ve výšce 9-10 m, instalovaných podél silnice. Nelze je zaměnit se semafory, které svítí buď ve výšce 3-4 m, nebo visí na kabelu uprostřed silnice. Navíc můžete jít na žlutou. A obecně obecně platí, že na osvětlené dálnici je mnohem lehčí než v noci v naprosté tmě na železniční trati. Brzdná dráha auta a vlaku je taky trochu jiná, že? Na železnici je proto vyšší jak pravděpodobnost chyby, tak její cena. To je vše.
Chlapi, koneckonců už to bylo řečeno – z bezpečnostních důvodů. Jak dělníci, tak lidé. Se silnicí se to nedá srovnávat, tam není důležitá barevná signalizace (ten, kdo začne žvanit o semaforech – když se podíváte na semafory, lampy vám do zorného pole nepřijdou a diskriminační vzdálenost je úplně jiný). A pak. V Evropě přecházejí na MGL, protože, jak ukázala provozní praxe, jas není naše všechno.
Pokud jde o vesty, toto byl příklad. Přirozeně mluvíme o barevné signalizaci, která zajišťuje bezpečnost. Patří mezi ně vesty a semafory a reflexní nátěry a bůhví kolik speciálních prostředků pro železnice.
Trochu nesouhlasím s přístupem EIS „zatím je vše v pořádku“. A až bude zle, bude pozdě! Ke všemu je tedy potřeba přistupovat s rozumem. Samozřejmě nemá smysl používat MGL pro nouzové osvětlení, ale pro osvětlení centrálních a vlakových nádraží bych použil MGL LED DRL.
Chtěl bych odpověď od tvůrců tohoto dokumentu
Byl jsem jedním z nich v Bělorusku.
Znám také V.S. Mogilu, který na počátku 90. let prováděl výzkum na toto téma na zakázku Bel.Zh.D. za účelem zjištění schopnosti rozlišit mezi spektrem sodíku a signálem žlutého semaforu. Pak to zase zakázali.
Dokument platný v Bělorusku uvádí: „při použití vysokotlakých a nízkotlakých sodíkových výbojek na podpěrách střední a nízké výšky (méně než 16 m) je nutné vzít v úvahu směr světelného toku a instalujte lampu tak, aby světelný zdroj žlutého spektra nespadal do zorného pole řidiče. K tomu je nutné použít provedení světelného zařízení s hledím nebo „zapuštěného“ typu. “. Ale když vidíte hotové projekty, „zatím je všechno v pořádku“.
Ohledně evropského přístupu. Špehovali jsme je. Většina železničních tratí je osvětlena sodíkem. Velké stanice, seřaďovací hrboly a další místa, kde je vyžadována barevná diskriminace – MGL. To je uvedeno i v našem dokumentu.
Nyní je vše správné a logické. Stanice a další kritické objekty s požadavky na dobrou barevnou diskriminaci – MGL.
Slepá železniční trať – sodík. Při dodržení požadavků stanovených IES.
Úplná abstinence od sodíku není příliš chytré řešení, zatím nikdo nepřišel na nic účinnějšího než HPS (podle většiny ukazatelů).
O osvětlení železničních objektů pomocí LED (pokud nemluvíme o architektuře) je lepší mlčet. Alespoň ne s pravítky, jak ukazují fotografie jedné ze známých firem.
Ideální typ výbojky neexistuje, jinak by nebylo mnoho typů, mezi které patří sodíkové výbojky. Každý typ má své klady a zápory, různé typy svítilen se nejlépe hodí pro různé provozní podmínky a úkoly. Proto jsou dnes v prodeji ještě typy, které byly vynalezeny na začátku minulého století. Výjimkou nejsou ani sodíkové výbojky, které mají také své výhody a nevýhody, kterým se budeme věnovat v našem článku.
Hned na začátek je třeba říci, že sodíkové výbojky jsou dvojího druhu. Jsou to NLVD – vysoký tlak a NLND – nízký. Jejich hlavním rysem je, že pracují v červené zóně světelného spektra, to znamená, že světlo je co nejblíže slunci a vypadá přirozeně. A to vše díky sodíkové páře.
Konstrukce a princip činnosti sodíkových výbojek
Konstrukčně se sodíková výbojka skládá z osmi částí: základny, obloukové výbojky, spojky výbojky, elektrody, izolační trubice, getru, válcové baňky a vakua, které je rovněž součástí výbojky. Hlavními prvky jsou baňka a hořák. První je vyroben z termoskla, načež se odplyní. Díky tomu udržuje stabilní teplotu spalování. Hořák je výbojková trubice s proudovými vývody, která je vyrobena z oxidu hlinitého, lze do ní přidat rtuť nebo xenon, což zlepšuje barevný rozsah výbojky.
Existují však možnosti, ale obecně se design a princip fungování nemění. To hlavní, na čem se dnes pracuje, je zlepšení reprodukce barev, tedy stále větší přiblížení přirozenému spektru. Moderní sodíkové výbojky v tomto ukazateli jsou mnohem lepší než ty, které byly vyrobeny před desítkami let nebo na samém začátku po jejich vynálezu. Základní principy se ale zároveň nezměnily, zdokonalují se pomocí přísad z různých materiálů.
Princip činnosti sodíkových výbojek, pokud je vysvětlen jednoduše, je založen na obloukových výbojích, pomocí kterých vzniká záření. V tomto případě je pro zapnutí lampy a regulaci proudu nutné použít předřadníky. Některé typy vyžadovaly i pulzní zapalovací zařízení, ale dnes s využitím elektronických předřadníků to již není potřeba.
Kde se používají sodíkové výbojky?
Sodíkové výbojky se používají pro architektonické osvětlení, pouliční osvětlení, nákupní centra. Používají se také k osvětlení skleníků, protože jejich světlo přispívá k růstu většiny rostlin. Je pravda, že se používají již ve fázi zrání plodin, a ne na samém začátku, protože jejich světlo nebude pro mladé rostliny příliš užitečné. Ve skutečnosti je jejich použití poněkud omezeno nepříliš dobrou reprodukcí barev, která zkresluje barvu předmětů, do kterých se zasáhne. V bytech a na jiných podobných místech se tedy nepoužívají, ale tam, kde je potřeba dobrý světelný výkon, se používají velmi ochotně.
Výhody a nevýhody sodíkových výbojek
Sodíkové výbojky se zkrátka hodí tam, kde potřebujete výkonný, ale ekonomický zdroj světla. To je usnadněno jejich výhodami:
Světelný výkon je velmi vysoký;
Účinnost je také vysoká, což znamená, že je ekonomická ve srovnání s mnoha jinými typy lamp;
Existují však i nevýhody:
Když životnost skončí, změní se barevný rozsah lampy a již nebude příliš pohodlný;
Některé lampy obsahují rtuť, o které víme, že není zdravá;
Přestože je rozsah provozních teplot široký, jejich účinnost v chladném počasí klesá;
Než se lampa úplně rozsvítí, mělo by to trvat 5 až 7 minut, což opět okamžitě naznačuje, že nemá smysl je používat v domech;
Je lepší je nepoužívat v energetických sítích, kde dochází k napěťovým rázům nebo se liší od jmenovitého o více než pět procent.
Sodíkové výbojky se vyrábí v různých provedeních, existují různé typy (DNaS, DNaMT, DNaT, DNaS), které se liší tvarem baňky a některými dalšími vlastnostmi. DNAZ se například nemusí čistit, takže je lze použít i na těžko přístupných místech. Jiné typy mají své vlastní vlastnosti, ale obecně se pro určité úkoly používají sodíkové výbojky, jejichž rozsah použití nelze nazvat příliš širokým. Z hlediska rozšíření jsou horší než klasické žárovky, LED diody atd., ale to neznamená, že sodíkové výbojky jsou zastaralým a nepoužitelným typem.