Bez ohledu na teplotu pracovních médií při jejich přepravě ve vakuu nebo pod tlakem s průměrem potrubí až 400 XNUMX mm by měla být aplikována bezešvé ocelové trubky.
Svařované trubky lze použít pouze tehdy, jsou-li vyrobeny podle zvláštních technických podmínek.
Připojení potrubí pro přeprava zkapalněných plyny by měly být prováděny především svařováním.
V místech, kde jsou armatury instalovány, je možné je použít pro jejich připojení k potrubí přírubové spoje. Mohou být také použity v potrubí, které vyžaduje pravidelnou demontáž pro čištění nebo výměnu jednotlivých sekcí.
Svařování je nejúčelnější a nejspolehlivější způsob připojení ocelových potrubí a tvarovek k potrubí.
Často se používají v potrubí s malými jmenovitými průměry závitové spoje.
Spojovací díly potrubí
Říká se jim tvarové díly nebo tvarovky
Používá se k přesunu z jednoho průměru potrubí na druhý, k odbočení nebo otočení potrubí
Klepněte na – potrubní spojovací díl určený ke změně směru pohybu kapaliny nebo plynu v potrubí.
Přechody jsou určeny pro připojení potrubí různých průměrů.
Existují dva typy přechodů:
Zátky a dna jsou určeny k zakrytí nevyužitých úseků potrubí, stejně jako v provedeních různých nádob.
18. Klasifikace potrubních armatur
Armatura – zařízení určená k řízení toků kapalin a plynů pohybujících se potrubím, vyznačující se dvěma hlavními parametry: podmíněné vrtání (nominální velikost) a podmíněné (nominální) tlak.
V závislosti na účelu existují:
uzavírací ventily (ventily, kohouty, šoupátka) – pro úplné uzavření průtoku;
regulační ventily – k regulaci průtoku nebo tlaku přenášeného média;
pojistné ventily – pro uvolnění páry nebo plynu při zvýšení tlaku;
zpětné ventily – procházet tok v jednom směru;
odvaděče páry;
indikátory úrovně
Na způsob přinášení v akci jsou:
pohonné armatury – s ručním nebo mechanickým pohonem pomocných mechanismů;
samočinná výztuž, poháněný samotným pohybujícím se médiem
V závislosti na způsob připojení armatury se rozlišují:
se svařenými konci
Uzavírací ventily by měl
zajistit těsnost ucpaného průchodu
mají minimální hydraulický odpor
19. Druhy potrubních armatur
ventily, Zpravidla nejsou určeny k regulaci průtoku média, používají se především jako uzavírací armatury – aretační prvek při provozu je v krajních polohách „otevřeno“ nebo „zavřeno“.
Hlavní výhoda ventily mají poměrně jednoduchý design a nízký hydraulický odpor.
Uzavírací ventily (Ventily) – zařízení instalované na potrubí nebo nádobě a určené k otevření nebo zavření, když nastanou určité podmínky (zvýšení tlaku v nádobě, změna směru proudění média v potrubí). Ventil je zařízení, které umožňuje proudění jedním směrem a neumožňuje proudění druhým směrem.
– nepřítomnost párů závitů, jako jsou šoupátka
– nízká hmotnost a malé rozměry
– vysoká elasticita spoje => vysoká těsnost
– absence stagnujících zón => nižší úroveň znečištění
Zátkové a kulové kohouty
Armatura je průmyslová potrubní armatura, ve které má uzavírací nebo ovládací prvek tvar otočného tělesa nebo jeho části, které se otáčí kolem vlastní osy, libovolně umístěné ve směru pracovního média. Předností jeřábů je jejich víceúčelovost a také schopnost zajistit plný vývrt, malá stavební délka a výška. Rozsah použití podle provozní teploty od -200 do +400 °C
Zpětné ventily – Podávejte k průchodu média jedním směrem.
Jsou tam ventily, které se zavírají na úkor hmotnost desky – instalují se pouze na vodorovné úseky potrubí. Ventily s pružinová svorka – instalace nezávisí na umístění potrubí
Regulační ventily viz regulační ventily. Regulační ventily jsou určeny k regulaci průtoku změnou množství pracovního média proudícího potrubím.
Regulační ventily jsou určeny pro ruční nebo automatické řízení technologických procesů v různých průmyslových odvětvích, za účelem plynulé regulace parametrů pracovního prostředí (průtok, tlak atd.), i pro provoz jako uzavírací zařízení.
Používají se v teplárnách a elektrárnách (KVET), v systémech vytápění a zásobování teplou vodou, zásobování větráním skleníků a klimatizačních systémech, ale i na výrobních linkách chemického, petrochemického, potravinářského a dalšího průmyslu.
Bezpečnostní ventily – Podávejte, abyste zabránili nepřijatelnému zvýšení tlaku
Lapače páry. Jmenování: umožněte tvorbu kondenzátu a zabraňte průchodu páry
Jsou umístěny pod zařízeními, ze kterých přijímají kondenzát. Kondenzát se používá pro vytápění a další pomocné účely
Uzamykací zařízení musí zajišťovat těsnost ucpaného průchodu a mít minimální hydraulický odpor.
Podle tvaru uzamykacího zařízení se rozlišují kohouty, ventily a šoupátka
Elektrické pohony je elektromechanický systém pro pohon aktuátorů pracovních strojů a řízení tohoto pohybu za účelem realizace technologického procesu.
Moderní elektrický pohon je kombinací mnoha elektrických strojů, zařízení a jejich řídicích systémů. Je hlavním spotřebitelem elektrické energie (až 60 %) a hlavním zdrojem mechanické energie v průmyslu.
Při stavbě vodovodních potrubí se v závislosti na účelu používají zejména tyto typy spojů potrubí a hydraulických armatur: svařované (jednodílné), závitové spoje (rozebíratelné), přírubové (rozebíratelné), hrdlové (jednodílné) a další spojení.
Svařované spoje
Potrubní spoje pomocí elektrického oblouku a svařování plynem jsou trvalé spoje a jsou nejrozšířenější při výstavbě hlavních vodovodních potrubí, stejně jako při instalaci potrubí v interiéru. Na obrázku 5.1 je znázorněn typ svarového spoje s uvedením typu svaru a svaru, jehož kvalita určuje spolehlivost vodovodního systému. Před svařováním musí být konce trubek a zkosení důkladně očištěny od rzi a nečistot, trubky musí být bezpečně připevněny k podpěrám nebo podpěrám a zajištěny navařovacími cvočky. Poté je nutné spoj kompletně svařit a zkontrolovat kvalitu svaru vizuální kontrolou a pomocí zařízení pro kontrolu kvality svaru.
Závitové spoje
Spojení ocelových potrubí a tvarovek se závity se vztahuje na rozebíratelné spoje a obvykle se používá pro instalaci vodovodního potrubí malého průměru (do 50 mm) ve vodovodních a topných systémech. Tento typ připojení (obrázek 5.2) se používá při relativně nízkých tlacích (ne více než 1,6 MPa) a používá se hlavně při konstrukci potrubí a armatur v interiéru. Závitové spoje poskytují dostatečnou hustotu a pevnost spojů při případné montáži či demontáži. Pro spojování trubek se používají válcové a kuželové závity (metrické a palcové). Těsnost spoje s válcovými (trubkovými) závity je zajištěna použitím těsnících prostředků ve formě lněných pramenů napuštěných červeným olovem na vysychajícím oleji nebo jiných materiálech. Spoje s kónickými závity nevyžadují speciální těsnění.
přírubový spoj
Přírubové spojení (obrázek 5.3) by mělo být klasifikováno jako rozebíratelné spojení na těsnění z pryže nebo jiných materiálů, které jsou nejspolehlivější, ale zároveň nejdražší. Tento typ připojení se používá především pro připojení potrubí k přírubám hydraulických armatur. Hlavní výhodou přírubových spojů je jejich schopnost absorbovat axiální síly a možnost výměny vadných hydraulických armatur.
Zapojení do zásuvky
Litinové trubky se spojují pomocí hrdel, jejichž těsnění začíná po položení trubek do výkopu. Utěsnění spáry se provádí převážně dvěma způsoby.
V prvním případě (obrázek 5.4) je vnitřek hrdlové mezery utěsněn (zhutněn) naolejovanými konopnými prameny. Husté prameny se vyrábějí z pramenů takové tloušťky, že se stěží vejdou do prstencové mezery hrdlového spoje. Konce kroužků jsou umístěny střídavě do objímky. Každá otáčka je zatlačena do objímky s těsněním a zhutněna na kapacitu silnými údery kladiva na těsnění. Zhutnění se považuje za dokončené, pokud se tmel odrazí při úderu kladivem. Po důkladném zhutnění svazku nebo kroužků se zbývající hloubka hrdla vyplní azbestocementovou směsí sestávající ze 70 % cementu a 30 % azbestu. Před přípravou směsi se azbestové vlákno vysuší, uvolní a cement se prosévá. Připravená směs se skladuje v hermeticky uzavřené nádobě. Bezprostředně před utěsněním spáry se směs navlhčí vodou. Navlhčená směs se zavádí do hrdlové štěrbiny ve třech až čtyřech vrstvách, které se zhutní úderem kladiva kladivem.
Ve druhém případě (obrázek 5.5) je v hrdle instalována pryžová samotěsnící manžeta typu B1 nebo B2 a pro trubky s hrdlovým šroubem – těsnicí kroužek typu A s litinovou nebo plastovou pojistnou spojkou.
Při instalaci potrubí s pryžovým těsněním se pro připojení potrubí používají speciální montážní zařízení.
Spojování azbestocementových trubek
Spojování azbestocementových trubek ve vodovodních potrubích s pracovním tlakem větším než 0,6 MPa se provádí pomocí oboustranných azbestocementových spojek typu CAM (obrázek 5.7) nebo pomocí litinových spojek, kde se používají pryžové kroužky pro těsnění. Těsnosti tupého spoje je dosaženo v důsledku počátečního stlačení při instalaci trubek a jejich dodatečného utěsnění ve spojce vlivem vnitřního hydraulického tlaku. Spojka se instaluje na opracované konce azbestocementových trubek s předem připevněnými pryžovými kroužky pomocí speciálních šroubových zvedáků. Zbývající mezera mezi spojkou a trubkou se utěsní cementovou maltou. Nevýhodou litinových přírubových spojek je jejich vysoká cena a přítomnost ocelových šroubů, které reziví a lámou se.
Připojení polymerových trubek
Spojení polymerních potrubí se provádí odporovým svařováním konců, hrdlovým spojem nebo pomocí spojek (obrázek 5.6, b – trvalé spoje), dále pomocí přírub nebo převlečných matic – rozebíratelné spoje.
Před svařováním na tupo se konce spojovaných trubek očistí vlhkým měkkým hadříkem a povrch se seřízne. Poté jsou trubky upevněny do svorek, mezi kterými je umístěn elektrický topný kotouč. Když se konce trubek spojí, roztaví se a když se roztavené vrstvy dostanou do kontaktu, dojde k tepelnému spojení. Optimální teplota pro svařování HDPE trubek je 180 ± 10 °C a pro HDPE trubky 200 ± 10 °C. Doba tavení konců trubek při kontaktním svařování je uvedena v tabulce 5.1.
