Ventilační systémy jsou jedním z nejdůležitějších inženýrských prvků v organizaci zdravotnických zařízení. Právě na ně jsou vzhledem ke specifikům fungování těchto institucí kladeny zvláštní požadavky na konstrukci, instalaci a provoz, jakož i velká pozornost ze strany dozorových orgánů při provádění plánovaných i neplánovaných kontrol v případech mimořádných situací. .
Od 2021. ledna 2.1.3678 platí hygienická pravidla Řádu pravidel 20–2027 „Hygienické a epidemiologické požadavky na provoz prostor, budov, staveb, zařízení a dopravy, jakož i podmínky činnosti podnikatelských subjektů prodávajících zboží , výkonu práce nebo poskytování služeb“ nabyl účinnosti “, ve kterém je věnována zvláštní pozornost poskytování zdravotních služeb. Tento dokument bude platný šest let, do 2.4. ledna 2.1.3678. Podle tohoto dokumentu musí být v prostorách zdravotnických organizací zajištěny parametry mikroklimatu, výměny vzduchu a parametry stanovené požadavky hygienických norem a nesmí být překročeny nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin v ovzduší (čl. 20 SP XNUMX XNUMX–XNUMX).
Projekční organizace a zejména technologové navrhující lékařské organizace by měli věnovat zvláštní pozornost bodu 2.6 SP 2.1.3678–20, který uvádí, že „. Místnosti, ve kterých je instalováno zařízení, které je zdrojem prachu, chemikálií, přebytečného tepla a vlhkosti, musí být opatřeny místním systémem odsávání“.
Při projektování zdravotnických zařízení se tato otázka téměř nikdy nezohledňuje: v technologické části projektu zpravidla neexistuje technická specifikace pro projektanta ventilačních a klimatizačních systémů a technologové neurčují množství „nebezpečí“. vytvořené a jejich složení. V důsledku toho na klinikách a v nemocnicích neexistuje místní odsávací ventilace a kvalita ovzduší a mikroklima na pracovištích jsou žalostné. Řeč je například o tak významných místech bohatých na technologické vybavení, jako je oddělení centrální sterilizace nebo oddělení dezinfekce odpadů, kde se uvolňuje mnoho různých „škodlivin“ – od tepla a vlhkosti až po prach a chemické sloučeniny.
Dále článek 2.6 zavádí požadavek na nutnost a četnost kontroly technického stavu ventilačních systémů, která musí být provedena „. před uvedením budovy (prostoru) do provozu nebo její rekonstrukcí, dále dva roky po uvedení do provozu, dále minimálně jednou za deset let. při zkoumání technického stavu větrání by měla být provedena přístrojová měření objemů výfukových plynů“.
Jen málo odborníků ví, že pro tento odstavec existuje vysvětlení, které je obsaženo v MR 2.1.0247–21 „Metodická doporučení pro zajištění hygienických a epidemiologických požadavků na provoz prostor, budov, staveb, zařízení a dopravy, jakož i podmínky činnosti podnikatelských subjektů provádějících prodej zboží, provádění prací nebo poskytování služeb.“ Odstavec 2.7.2 uvádí, že „…strPři zkoumání technického stavu větrání je třeba provést přístrojová měření objemů přítoku a objemů odváděného vzduchu. Na základě výsledků měření jsou vypracovány technické pasy pro zásobovací a výfukové systémy” Spor o nutnosti vypracování nových pasportů pro ventilační systémy pro každou kontrolu technického stavu je tak vyřešen směrem k jejich povinnému sestavení.
Všechny základní požadavky na ventilační systémy zdravotnických organizací jsou obsaženy v kapitole 4.5 SP 2.1.3678–20:
1. Jednou ročně by měla být kontrolována účinnost provozu, čištění a dezinfekce mechanických přívodních a odtahových ventilačních a klimatizačních systémů.
2. Každá skupina prostor (operační sály, jednotky intenzivní péče, RTG sály, laboratoře, boxové pokoje, stravovací jednotky) je vybavena samostatnými systémy přívodu a odvodu ventilace s mechanickým a (nebo) přirozeným impulsem.
3. Ve všech místnostech je vzduch přiváděn do horní zóny. Odvod vzduchu by měl být organizován z horní zóny, s výjimkou operačních sálů, anesteziologických sálů, resuscitačních sálů, porodních procedur, stejně jako rentgenových sálů, ve kterých je vzduch odváděn ze dvou zón: 4% – z horní zóny a 0 % – od spodní zóny 6 cm od podlahy.
4. Venkovní nasávání vzduchu pro ventilační a klimatizační systémy se provádí z čistého prostoru ve výšce minimálně 2 m od povrchu terénu. Venkovní vzduch přiváděný vzduchovými jednotkami musí být čištěn hrubými a jemnými filtry.
5. Odpadní vzduch musí být odváděn 0,7 m nad střechu.Vzduch musí být po vyčištění pomocí filtrů pro příslušný účel vyveden na fasádu objektu.
6. Při použití split systémů v ordinacích lékařů, odděleních, administrativních a pomocných prostorách se filtry a komory výměníků čistí a dezinfikují podle technické dokumentace výrobce, nejméně však jednou za tři měsíce.
7. Odsávací ventilace s mechanickým pohonem bez organizovaného přítokového zařízení by měla být organizována z následujících prostor: sprchy, sanitární zařízení, místnosti pro špinavé prádlo, dočasné sklady odpadu a sklady pro skladování dezinfekčních prostředků, činidel a jiných látek se štiplavým zápachem.
8. Vzduchovody, rozvody vzduchu a mřížky nasávání vzduchu, ventilační komory, větrací jednotky, výměníky tepla musí být udržovány v čistotě a bez mechanického poškození, známek koroze nebo netěsností. Použití ventilačních komor pro jiné účely, než je jejich určení, je zakázáno. Čištění ventilačních komor by mělo být prováděno alespoň jednou za měsíc a šachty pro přívod vzduchu – alespoň jednou za šest měsíců. Údržba, čištění a dezinfekce ventilačních systémů se provádí minimálně jednou ročně.
9. V rámci kontroly výroby je minimálně jednou za půl roku organizováno sledování parametrů mikroklimatu a ukazatelů mikrobiální kontaminace ovzduší a znečištění ovzduší chemickými látkami minimálně jednou ročně.
Teplota a organizace výměny vzduchu v prostorách se řídí v souladu s přílohou č. 3 Řádu 2.1.3678–20.
V závislosti na funkčním účelu podléhají prostory zdravotnických organizací požadavkům na hygienické a mikrobiologické ukazatele, které určují přípustnou úroveň bakteriální kontaminace vzduchu v místnosti, a pro prostory je stanovena odpovídající třída čistoty: třída A (extra čisté místnosti); třída B (čisté prostory); třída B (podmíněně čisté místnosti); třída G (špinavé místnosti).
Na základě této klasifikace jsou na ventilační systémy kladeny následující požadavky:
1. Provoz větracích systémů musí zabránit proudění vzduchových hmot z místností třídy čistoty D do místností třídy čistoty B, B a A, z místností třídy čistoty B do místností třídy čistoty B a A, z místností třídy čistoty B do místností třídy čistoty A.
2. V místnostech třídy čistoty A a B by neměl být ve vzduchu žádný Staphylococcus aureus (Staphylococcus aureus). V místnostech tříd čistoty B a D není Staphylococcus aureus standardizován.
3. Systém přívodu a odvodu ventilace pro místnosti třídy čistoty A musí pracovat v nepřetržitém režimu. V mimopracovní době lze výměnu vzduchu snížit o 5 %. Přepnutí do pracovního režimu se provádí nejméně jednu hodinu před zahájením práce. Po dobu kontroly účinnosti provozu, čištění a dezinfekce mechanických přívodních a odtahových ventilačních a klimatizačních systémů je odvětrávání vypnuto až do ukončení prací. V tomto období jsou mimo provoz obsluhované prostory třídy čistoty A a B.
4. Přiváděný vzduch přiváděný do místností třídy čistoty A a B je podroben čištění a dezinfekci pomocí filtrů nebo jiných zařízení, která zajistí účinnost čištění a dezinfekce vzduchu na výstupu z instalace minimálně 9 9 % pro místnosti třídy čistoty A a 9 5 % pro místnosti třídy A čistoty B nebo účinnosti filtrace odpovídající vysoce účinným filtrům. Vysoce účinné filtry se musí vyměnit alespoň jednou za šest měsíců, pokud není v návodu k obsluze uvedeno jinak.
Obsluhu ventilačních systémů musí provádět kvalifikovaný personál a všechny závady v jeho provozu musí být neprodleně odstraněny. Pokud zdravotnické organizace nemají potřebné odborníky na personál, je nutné uzavřít smlouvy o údržbě ventilačních a klimatizačních systémů se specializovanými společnostmi.
V technických specifikacích a ve smlouvě musí být uvedeny všechny výše uvedené požadavky na provoz ventilačních systémů. Provozní organizace musí na základě výsledků provedených prací poskytnout podklady pro podávání zpráv, jako jsou: zprávy o kontrole účinnosti vzduchotechnických systémů, o čištění a dezinfekci vzduchotechnických a klimatizačních systémů, o čištění a (nebo) výměně filtrů, hlášení o kontrole účinnosti vzduchotechnických systémů, o čištění a dezinfekci ventilačních a klimatizačních systémů, o čištění a (nebo) výměně filtrů. o čištění prostor větracích komor, o technické údržbě, kontrole parametrů mikroklimatu a ukazatelů mikrobiální kontaminace a znečištění ovzduší chemickými látkami v rámci CPC a dále mikrobiologickou kontrolu centrálních vzduchotechnických zařízení na přítomnost bakterií Legionella.
Pouze kombinace kvalitního návrhu, instalace a provozu vzduchotechnických a klimatizačních systémů ve zdravotnických zařízeních tak pomůže eliminovat šíření patogenních mikrobů, zajistí přísun čistého atmosférického vzduchu a odvod odpadního vzduchu ven, popř. také zabraňují pronikání odpadního vzduchu z jedné místnosti do druhé.
Architektonické a plánovací řešení nemocnice by mělo vyloučit přenos infekcí z oddělení oddělení a jiných prostor na operační jednotku a další prostory vyžadující zvláštní čistotu vzduchu.
Pro vyloučení možnosti vstupu vzduchových hmot na oddělení oddělení, schodišťové výtahové jednotky a další místnosti do operační jednotky je nutné instalovat mezi tyto místnosti a operační jednotku vzduchový uzávěr.
Musí být zajištěn pohyb proudů vzduchu z operačních sálů do přilehlých místností (předoperační, anesteziologické apod.) a z těchto místností na chodbu. Na chodbách je vyžadováno odsávání.
Množství vzduchu odváděného ze spodní zóny operačních sálů by mělo být 60%, z horní zóny – 40%. Čerstvý vzduch je přiváděn přes horní zónu. V tomto případě musí přítok převažovat minimálně o 20 % nad výfukem.
Je nutné zajistit samostatné (izolované) ventilační systémy pro čisté a hnisavé operační sály, pro porodnice, jednotky intenzivní péče, převazy, oddělení oddělení, RTG a další speciální místnosti.
V každé instituci musí objednávka jmenovat osobu odpovědnou za provoz ventilačních a klimatizačních systémů, vzduchotechnické potrubí musí být provedeno podle schváleného harmonogramu, nejméně však 2krát ročně. Odstranění aktuálních poruch a závad musí být provedeno okamžitě. Filtry by měly být kontrolovány, čištěny a vyměňovány alespoň jednou za měsíc.
Provozující organizace musí sledovat teplotu, vlhkost a znečištění ovzduší chemikáliemi, kontrolovat výkon ventilačního systému a rychlost výměny vzduchu. V hlavních funkčních sálech, operačních sálech, pooperačních pokojích, porodních sálech, odděleních intenzivní péče, lékařských a technických odděleních, místnostech pro skladování silných a toxických látek, farmaceutických skladech, místnostech pro přípravu léčiv, laboratořích, oddělení léčebné stomatologie, preparace amalgámu, speciálních místností radiologických oddělení a dalších místností a kanceláří s použitím chemikálií a jiných látek a sloučenin, které mohou mít škodlivý vliv na lidské zdraví – 1x za 3 měsíce; infekční a jiné nemocnice (oddělení), bakteriologické, virové laboratoře, rentgenové sály – 1x za 6 měsíců; v jiných prostorách – jednou za 1 měsíců. Výsledky kontroly musí být zdokumentovány v dokumentu uchovávaném v instituci.
4.3. Hygienické posouzení ventilačního režimu.
Hygienické posouzení účinnosti větrání se provádí na základě:
hygienická kontrola ventilačního systému, posouzení a způsob jeho provozu;
výpočet skutečného objemu ventilace a rychlosti výměny vzduchu na základě přístrojových měření;
objektivní studie vzdušného prostředí a mikroklimatu větraných prostor.
Po posouzení způsobu přirozeného větrání (infiltrace venkovního vzduchu různými trhlinami a netěsnostmi v oknech, dveřích a částečně i póry stavebních materiálů do místností), jakož i jejich větrání otevřenými okny, průduchy a dalšími otvory uspořádanými tak, aby umocnily přirozenou výměny vzduchu, zvažte instalaci provzdušňovacích zařízení (příčníky, průduchy, provzdušňovací kanály) a režim větrání. Pokud je k dispozici umělé větrání (mechanické větrání, které není závislé na venkovní teplotě a tlaku větru a za určitých podmínek zajišťuje ohřev, chlazení a čištění venkovního vzduchu), doba jeho provozu během dne, podmínky údržby jsou specifikovány komory sání a čištění vzduchu. Dále je nutné zjistit účinnost větrání, zjistit ji ze skutečného objemu a frekvence výměny vzduchu. Je nutné rozlišovat mezi potřebnými a skutečnými hodnotami objemu a frekvence výměny vzduchu.
Požadovaný objem větrání je množství čerstvého vzduchu, které by mělo být přiváděno do místnosti na 1 osobu za hodinu, aby se obsah CO2nepřekročila přípustnou úroveň (0,07 % nebo 0,1 %).
Potřebnou frekvencí větrání se rozumí číslo udávající, kolikrát během 1 hodiny musí být vnitřní vzduch nahrazen vzduchem venkovním tak, aby obsah CO2nepřekročila povolenou míru.
